Když Petr Kotvald začínal se svou sólovou dráhou, média o něj nestála. “Nebyl jsem příliš průchodným zpěvákem. Kvůli tomu, že jsem opustil předchozí projekty, se dokonce objevovaly tlaky, abych v rozhlase a televizi nevystupoval,” vzpomíná zpěvák. Spolu s Jindřichem Parmou a Pavlem Cmíralem ale vytvářeli takové písničky, které si tehdejší mládež zamilovala. Byly to právě diskotéky, kde se uchytil nejdříve. Jakmile diskžokejové začali tehdejší Kotvaldovy hity hrát ve velkém, posluchačstvo posléze tuto hudbu dožadovalo od státních médií. “Na československých diskotékách rotovaly písně jako: Je v tahu, Gejzír, Kdekdo je dál nebo Satelit. Proto si mě pak fanoušci s tím tanečním parketem spojovali.”

Ani poté, co se Kotvald uchytil, neměl v médiích vždy otevřené dveře. Tentokrát byl důvodem jeho styl. “Na sólové dráze jsem se chtěl odlišit od předchozích projektů, a proto jsem víc začal využívat možností, které mi dávalo tělo. Nosil jsem naježené vlasy, barevná saka, nízké sedy u kalhot. Tím jsem pobuřoval publikum i média.” Často se kvůli tomu stávalo, že zpěvák natočil pořad, který poté státní televize neodvysílala. “Nějaký politruk zřejmě usoudil, že je to příliš barevné, nebo že jsem moc živý. Natočil jsem tedy spoustu hezkých pořadů, ale nikdy se nevysílaly.”

Petr Kotvald si z toho ale nedělal těžkou hlavu. Cenzura jeho osoby mu dodávala pocit, že patří mezi underground. Jak sám také přiznal, stejně vždy sázel raději na živé koncertování. Hudbu tvoří až dodnes a jak v rozhovoru přiznal, stále ho to nesmírně baví.

Celý rozhovor s Petrem Kotvaldem si můžete poslechnout ze zvukového záznamu níže: