Potutelně ukradne rukavici z kabátu a se zájmem ji pak čenichem zkoumá pod stolem. Ale rozhodně ji nerozkouše, na pokyn páníčka ji vrátí původní majitelce. Má vychování. Bez toho by se nemohl stát nejlépe hodnoceným psem lednové Hanácké národní výstavy, i když hlavní roli v této soutěži hrál vzhled.
„Byla to jeho první výstava a hned vyhrál, což se stává opravdu málokdy. Navíc je to vůbec první velššpringeršpaněl, který se stal absolutním vítězem výstavy. Samozřejmě nestačí, že je krásný. Musí se umět ukázat. Porota hodnotí běh, chůzi, jak má postavená záda, nohy, hrudník a jestli má všechny zuby i jak vypadají,“ vysvětluje chovatelka Hana Pfauserová.
V rodinném domě v Rodvínově nedaleko Jindřichova Hradce mají malou chovnou stanici velššpringeršpanělů, na dvorku pobíhají ještě dvě feny, jedna čtrnáctiletá, druhá šestiletá, i s tou Pfauserovi uspěli na řadě výstav. Teď je ale jejich hlavním šampionem Cir, jak mu zkráceně majitelé přezdívají. Pořídili si ho z chovné stanice Idol Bohemia z Hluboké u Borovan.
„Jsou to výborní slídiči, povahově vyrovnaní a velmi dobře vycházejí s dětmi. Jsou temperamentní, ale jinak jsou to takoví mazlové závislí na lidech,“ popisuje Jan Pfauser.
Majitel dělal celý život myslivce, teď už je dva roky v důchodu a tvrdí, že pro Cedrika je to jedině dobře. „Díky tomu jsme denně dvě hodiny venku v lese, pak je hezky vyběhaný a osvalený. Já ho cvičím. Ale bez správné stravy by to taky nešlo, tu obstarává hlavně manželka,“ prozrazuje Pfauser.
Se ženou se věnují chovu tohoto plemene téměř 30 let, za tu dobu vychovali 60 štěňat. Nejsou tedy žádnými nováčky a vědí, co pejskům nejlépe prospívá.
„Nejde mu jen dát obyčejné granule ze supermarketu. Jí vařené maso, aby měl pořádnou kostru, dáváme mu mořskou řasu, lososový olej a pak taky žloutek, aby měl krásnou srst. Jinak si pochutná na zelenině, může se například utlouct po košťálku z čínského zelí,“ vysvětlila 60letá chovatelka s tím, že je nemyslitelné, aby takový pes dojídal zbytky.
„Od stolu jídlo nedáváme,“ dodává. Na dovolené byli manželé podle svých slov naposledy před více než třiceti lety. Na svoji smečku musí neustále dohlížet a věnovat psům stoprocentní péči.
Na půdě mají sto kanárů
Šestašedesátiletý Pfauser má teď s Cedrikem novou metu. „Cvičím ho na zkoušku vloh od jeho čtyř měsíců. Pes například musí jít dobrovolně do vody a plavat, musí umět slídit, sledovat stopu, zahrnuje to i vodění na řemeni nebo na volno,“ říká. Protože jde o lovecké plemeno, Cedrik chodí s páníčkem i na lov kachen.
„Používají se i na naháňky prasat, ale to nemám rád, protože prasata často psa zraní, to neriskujeme.“ Ročního šampiona letos čeká ještě hodně práce. V dubnu zamíří na Mezinárodní výstavu psů v Českých Budějovicích, pak také do Prahy a Klatov.
Kromě toho, že se manželé věnují svojí psí smečce, mají na půdě stovku kanárů. S nimi jezdí Jan Pfauser na soutěže ve zpěvu. „Odjakživa jsem měl rád přírodu a zvířata, kanárky mám od svých patnácti let. Ale mám je rád stejně tak jako naše psy,“ směje se sympatický chovatel.
