Činí pouhých 72 korun, Ovšem díky tomu, že se nevzdal, dostaly šanci na spravedlnost další tisíce perzekvovaných.

„Jako důchodce jsem rád i za takovou částku. Dostávám ji měsíčně a její výše se pravidelně valorizuje. Navíc jsem dalším lidem ukázal cestu,“ řekl Joseph Peterson, který dnes žije v mariánskolázeňském domově pro seniory, kde mu nikdo neřekne jinak než Joe.

Jen proto, že byl synem faráře a začal studovat bohosloví, ocitl se krátce po válce v seznamu nepohodlných. V dubnu 1950 skončil s dalšími řeholníky a kněžími v centralizovaném klášteře v Bohosudově. Komunistická moc tehdy prostřednictvím takzvané akce K nekompromisně zasáhla proti mužským řeholním řádům.

Nucená služba u PTP

Po čtyřech měsících následovala služba u pomocných technických praporů, nechvalně proslulých jako PTP. Tady sloužil 40 měsíců. „Když nás odsud propouštěli, tak nám řekli: Soudruzi, v životě už budete potřebovat jen krumpáč a lopatu. Na nějaké studium zapomeňte,“ zavzpomínal Peterson, který od té doby neměl jinou myšlenku, než jak socialistické Československo opustit.

Potají však odejít nechtěl, obával se, že by na to doplatili jeho staří rodiče, kteří už byli předtím nuceně přestěhováni. Povedlo se mu odejít v době Dubčekovy vlády.

„Tehdy se mohli ti, kteří měli na Západě příbuzné, legálně vystěhovat. A já měl v Americe sestru, která odsud odjela hned po válce. Podal jsem si žádost a dostal povolení vycestovat na tři neděle. Jenže já se tak nějak zapomněl vrátit. Zůstal jsem tam 45 let,“ zamrkal šibalsky Peterson, který nakonec za hranicemi dostudoval bohosloveckou fakultu, stal se svědkem Jehovovým a v Kanadě se oženil.

V roce 2003 ovdověl a vrátil se zpět do rodné země. „Tady se cítím víc doma. Cizina je cizina, i když tam člověk už nějaký pátek žije,“ odpověděl bezvadnou češtinou na otázku, co ho domů táhlo.

Když se však po letech domáhal odškodnění za nezákonnou internaci, správa sociálního zabezpečení mu přiznala podle zákona o mimosoudních rehabilitacích za nucenou službu v pomocném technickém praporu příplatek k důchodu 15 korun za měsíc služby, avšak za předchozí internaci nikoli. Zdůvodnila to tím, že internace trvala méně než rok, a proto není naplněn požadavek zákona.

Perzekuce se musí sčítat

Jenže Peterson se nevzdal. Přestože prohrál i u odvolacího soudu v Plzni, u Nejvyššího správního soudu nakonec slavil úspěch. Podle názoru senátu lze sice jazykovým výkladem zákona dospět k interpretaci zvolené správou sociálního zabezpečení, ovšem zároveň je nutné vykládat zákon s ohledem na jeho smysl a na cíle zákonodárců.

„Jinými slovy soud řekl, že doby nezákonné perzekuce se musí sčítat. Jde o právní princip, že to období není možné rozsekávat tak, že by ti pronásledovaní lidé nakonec na nic neměli nárok. Mělo být zohledněno, že po čtyřech měsících nuceného pobytu v Bohosudově perzekuce pokračovala, avšak jinými prostředky,“ doplnil Petersonův advokát Lubomír Müller.