Jako památný jej podle Vladimíra Meluzína, mluvčího sokolovské radnice, vyhlásil odbor životního prostředí městského úřadu.
„Dub bude označen cedulí informující o tom, že jde o památný strom,“ konstatoval mluvčí radnice. „Je ukázkou schopnosti dřeviny prosperovat i v nepříliš optimálních podmínkách,“ doplnil.
Odbor životního prostředí sokolovské radnice jako orgán ochrany přírody plánuje letos vyhlásit další hodnotné stromy na základě odborných biologických posudků, které zpracovalo Muzeum Sokolov. „Strom musí splňovat některé podmínky, ale hlavně musí někdo navrhnout, aby se stal stromem památným,“ uvedl pracovník muzea Jaroslav Michálek.
Seznam památných stromů čítá v Karlovarském kraji necelé dvě stovky položek. „Vedle samotných stromů jsou v něm ale i jejich skupiny,“ zdůraznil Michálek. Majitelům památných stromů z toho plynou jak povinnosti, tak výhody. „Mají určitá omezení. Ne příliš restriktivní, protože by se jinak nedaly chránit stromy ve městech či u silnic, ale mají,“ vysvětlil pracovník sokolovského muzea.
Kolem dřeviny je například ochranné pásmo, které bývá zpravidla desetinásobkem průměru kmene. V tomto okruhu jsou omezené například zásahy do kořenového systému stromu.
Pokácet památný strom je proto velice složité. Podle Michálkových slov je jen velice málo výjimek, kdy může majitel k tomuto kroku přistoupit. „V každém takovém případě je ale nutné podrobně zaznamenat stav stromu,“ zdůraznil.
Žádné vyzdívky ani ocelové obruče
Stromy tímto způsobem chráněné však požívají i výhody. Jednou z nich například je, že úředníci odboru životního prostředí radnic obcí s rozšířenou působností mohou na základě podnětu majitele zažádat o ošetření stromu.
„Na to existuje program péče o krajinu, do kterého dává peníze ministerstvo životního prostředí. Pokud úředníci uznají, že strom potřebuje zásah, obracejí se na arboristické firmy, které pak stromy odborně ošetří,“ vysvětlil princip této pomoci Michálek.
Trendem posledních let je podle jeho zkušeností používání metod přírodě blízkého ošetření stromů. „Takže žádné vyzdívky, případně ocelové obruče, jak tomu bylo v minulosti,“ dodal odborník sokolovského muzea.
