Ovládla paličky, nyní je žena z Mladoboleslavska v knize rekordů

  6:50
Její první setkání s paličkovanou krajkou bylo v pěti letech. Paličkovaný obrázek ji tak zaujal, že jí v mysli zůstal dodnes. Tehdy ji ale ještě nenapadlo, že se paličkovaná krajka stane její celoživotní láskou. I když je Helena Kubíková z obce Všejany vyučenou konzervářkou, vždy ji to táhlo k nitím a paličkám.

Helena Kubíková se paličkování nyní věnuje každý den. Ráda si navrhuje brože, paličkuje hlavně dečky, přičemž nejraději má rekonstrukce vzorů těch banických. | foto:  Petr Topič, MAFRA

Jak je na tom v dnešní době krajkářské řemeslo?
Myslím, že krajkářů je docela málo. Nicméně vnímám v poslední době, že o řemeslo roste zájem. Nejvíce je u nás známá takzvaná vamberecká krajka. Já jsem se ji naučila v roce 1986 a v průběhu let jsem se zdokonalila. Dnes už předávám to, co jsem se naučila, dál na různých kurzech.

Jaká byla vaše cesta k paličkované krajce?
Když mi bylo asi pět let, byla jsem na výletě v Praze. Cestou od Prašné brány k orloji jsem uviděla vystavený bílý obrázek z nití, který byl zarámovaný. Byla to panenka s deštníkem nad hlavou. Tolik se mi líbil, že ho mám ještě dnes v paměti. O patnáct let později když jsem se vdávala, dostala jsem v malé krabičce jako dárek paličkovanou brož. O pět let později jsem četla inzerát v místních novinách, kde se nabízely materiály k paličkování. Sadu jsem si pořídila a celá nedočkavá se chtěla pustit do učení. Nebylo to vůbec jednoduché. Zjistila jsem, že budu potřebovat pomoc. Tehdy jsem neznala nikoho, kdo se paličkováním zabývá, a informace jsem v dostupné literatuře žádné nenašla. Tak jsem celou parádu pěkně zabalila a uložila. Po třech letech jsem četla inzerát, kde Iva Misařová z Nymburka nabízela, že zájemce paličkovat naučí. Rychle jsem se přihlásila a kurz navštěvovala celý rok.

Co bylo na začátku nejtěžší?
Nejtěžší bylo osvojit si skutečně základní postupy, začít natáčet paličku na nit.

Co tvoříte nejraději?
Dnes se paličkování věnuji každý den. Ráda si navrhuji brože, paličkuji hlavně dečky, nejraději mám rekonstrukce vzorů banických deček od paní Drestové, slovenské krajkářky. Jsou těžké na zpracování, ale krásný pohled na vykonané dílo je mi velkou odměnou a přispěje k odhodlání začít novou dečku.

Fotogalerie

Jaké své dílo považujete za nejsložitější?
To je asi velká dečka, na které jsem pracovala půl roku. Je se vzorem banické krajky. Dečka je dlouhá 85 centimetrů. Dělala jsem ji pro sebe, měla jsem ji i doma vystavenou.

Bez čeho se krajkářka neobejde?
Krajkářka pracuje s válcem, kterému se říká herdule. Ideální je, když je dlouhý 25 až 30 centimetrů. K tomu je potřeba podstavec, nejlepší je otáčecí. Dále pak jedenáct párů paliček, nitě a dvě krabičky špendlíků s barevnými hlavičkami. A samozřejmě nůžky.

Jak je těžké sehnat materiál?
Pro lidi, kteří se teprve učí, do začátků stačí nitě perlovky, které se běžně dají sehnat v galanteriích. Kdo už se paličkování věnuje delší dobu, vybírá si nitě speciální, takzvané vamberecké. Je velký rozdíl v kvalitě, z vambereckých nití je dílo jemnější. Nevýhodou je, že s ní musím dělat hodně pomalu, po paličkách totiž klouže. Rozdíl je vidět i ve výsledku, ten vamberecký materiál se nedá srovnávat. Tato nit je třikrát voskovaná. Existuje jen jedna speciální prodejna, kde se dá nit sehnat, přímo ve Vamberku. Jezdím si tam pro materiál tak dvakrát ročně.

V poslední době jste získala dvě ocenění, můžete připomenout jaká?
Před třemi lety jsem získala certifikát Regionální produkt Polabí na své paličkované dekorace a brože. Letos v červnu jsem byla zapsaná do České knihy rekordů s nejdelší záložkou do knížky. Záložka je vystavená v pelhřimovském muzeu. Je dlouhá 693 centimetrů, pracovala jsem na ní v kuse dva a půl měsíce. To jsou moje poslední větší radosti.

Svůj um předáváte dál na kurzech, mají lidé zájem se řemeslo naučit?
Od minulého měsíce jsem členkou Národní komory módy v Praze. Pod jejich hlavičkou pak vedu krajkářské kurzy v Praze. V Lysé nad Labem mám kroužek se čtrnácti lidmi, fungujeme už dva roky. Nejmladší člence je deset let, nejstarší je 68 let. Všichni jsou moc šikovní, důležitá je přesnost a o tu se snaží. Dalo by se říct, že mezi účastníky jsou i dva hodně velké talenty, mám z nich radost. Vidím, že si lidé stále více cení toho, co člověk rukama vytvoří. Ke strojové výrobě se to nedá přirovnat a lidé si toho všímají. Když se podíváte na ručně paličkovanou krajku, která je udělaná s přesností, je to neocenitelné. Pro začátečníky je nejdůležitější začít se dvěma páry, tedy čtyřmi paličkami. Naučit se s nimi pracovat. Než se člověk vypracuje k tomu, aby zvládl dečku nebo brož, trvá to několik let. Ze začátku děláme vzory, například dekorace na záclonu.

Kde vás kromě kurzů mohou lidé potkat?
Často jezdím do skanzenu v Přerově nad Labem, tam to mám ráda. Ukazuji, jak se paličkuje, a odpovídám na dotazy. Když si to někdo chce zkusit, klidně mu to půjčím.

Autor: