VIDEO: Skákali jsme z okna nářaďovny, líčí trenér úprk z bortící se haly

  14:12
Mezi těmi, kteří v sobotu prchali před bortící se střechou českotřebovské sportovní haly, byl také hlavní trenér florbalových dorostenců Olomouckého kraje Lukáš Rubín. „Naštěstí v nářaďovnách bylo okno, kudy jsme mohli vyskočit všichni po jednom ven,“ vylíčil okamžiky hrůzy.

Co jste nejdřív slyšel a viděl?
První, co jsem si uvědomoval, bylo praskání dřeva. Ten zvuk se nedá popsat, bylo to jako bouchání hokejek do zdí. Nejdřív jsme si mysleli, že je to zvenku, ale během pár vteřin bylo slyšet, že uvnitř. A najednou bylo vidět, že se trámy konstrukce trochu propadají. Potom nastal úprk, všichni začali zdrhat.

Natočil i hovory ve tmě

„Kdo nezažil, neuvěří,“ říká Ivo Šindler, který na video zachytil úprk před padající střechou nové českotřebovské sportovní haly. „Ale děsné to bylo i pro moji manželku, které se dívala na on-line přenos a dostala obrovský strach, když se nic nedělo,“ dodal ostravský florbalový funkcionář.

Šindler natáčel první minutu posledního utkání toho dne a spatřil, jak se posunul jeden nosník, pak se sunuly k zemi všechny. Nestačil vypnout kameru, a proto natočil i se zvukem chvíle těsně po opuštění haly.

Kam jste zamířil vy?
Vchody byly na jedné straně sportovní haly. Většina kluků běžela vchodem, kde byly schody, aby utekli z celé budovy. Pak tam byly další dvoje dveře z haly, což byly nářaďovny. Do jedné uteklo asi patnáct kluků, včetně mě, do druhé jich běželo asi pět. Naštěstí v těch nářaďovnách bylo okno, kudy jsme mohli vyskočit všichni po jednom.

Byli jste vyděšeni?
Mohu mluvit za ty kluky, se kterými jsme se sešli na ubytovně. Pochopitelně, když jsme se v tom prvním momentu podívali na sebe, tak jsme měli v očích strach. Přiznám se, že to platilo i o mně, i když jsem se pochopitelně neviděl.

Bortilo se to docela rychle. Nás tam bylo patnáct a bylo jasné, že nestačíme vyskákat z nářaďovny všichni. Volalo se tam „rychle z toho okna“, „vypadněte“ a podobně. Proto se tam v tom spěchu objevil i výron kotníku.

Posledních pět, co nás tam zbylo, jsme se modlili, aby trám nepropadl ještě do nářaďovny. Ale díky tomu, že tam byly příčky, tak to drželo daleko líp a nespadlo to. Když jsem se otáčel, poslední trám vlastně spadnul jen asi jeden či dva metry od nářaďovny, takže tam to bylo nejkritičtější.

Co bylo dál?
Potom, když už jsme byli venku jen v trenkách a tričkách, dá se mluvit o mírném šoku. Nejdřív jsme se spočítali, zda jsme všichni, a měli jsme z toho radost. Když jsme se na ubytovně ujistili i od ostatních týmů, že v troskách haly nikdo nezůstal, pak už byla nálada dobrá a postupem času jsme si z toho dělali i legraci.

14. ledna 2017

Jakou například?
Třeba že se hala při slavnostním otevření otevřela nadobro. Anebo že jsme v České Třebové udělali velkou díru do světa.

Mluvilo se mezi svědky také vážně o tom, proč asi střecha spadla?
Zaujal mě jeden z hráčů, který dělá stavební školu zabývající se konstrukcemi. Ten říkal že spoje, ať už lepené či šrouby, mohly být poddimenzované, protože někdo šetřil. Nikdo z nás si nemyslel, že pád střechy způsobilo zatížení sněhem, měla by vydržet daleko větší. V každém případě střecha padala odzadu - jak se zlomily jeden dva spoje, začalo to padat všechno.