Když v roce 2004 Moravská vodárenská, jež je součástí koncernu Veolia, kupovala provozní část Vodovodů a kanalizací Zlín (VaK), cena byla stanovena na 80 milionů korun.
Vrchní soud v Olomouci však v roce 2016 rozhodl, že valná hromada, na níž se prodej schvaloval, byla neplatná (více v článku Soud rozsekl spor o vodu ve Zlíně. Chybovala radnice, banka a Veolia).
Krajský soud v Brně navíc projednává žalobu města Otrokovice, že byl prodej uskutečněný hluboko pod cenou.
„Byli jsme přesvědčení, že cena byla stanovena špatně a rozhodně nebyla adekvátní. Tuto sumu jsme si nevycucali z prstu, ale vzešla z posudku,“ prohlásila bývalá otrokovická starostka Radoslava Matuszková.
Někdejší vedení Otrokovic si na základě posudku stanovilo kupní cenu o 149 712 000 korun vyšší, a právě o tuto částku jako náhradu ušlé škody žaluje tehdejší vedení zlínských vodáren.
Šéf VaK: Cenu určily posudky znalců pověřených soudem
Žaloba na sedm lidí z představenstva padla už v roce 2008, dosud však soud nerozhodl. Případ se natahuje a dějí se jen dílčí kroky.
„Otrokovice jsou pětiprocentní akcionář vodáren a uvedly částku, kterou pouze odhadly. Podle mého názoru je to ale úplně nesmyslná suma,“ reagoval někdejší člen představenstva VaK Zlín Jaromír Šebík, který býval i zlínským zastupitelem.
Mezi žalovanými jsou dále Josef Šverma, Dalibor Maniš, Pavel Svoboda, Milan Soldán, Miroslav Marčík a také dnešní ředitel Moravské vodárenské Martin Bernard. Ten býval ředitelem zlínských vodáren před tím, než jejich část převzala a začala provozovat Veolia.
„O žalobě samozřejmě vím, nepovažuji ji ale za opodstatněnou. Cena, za kterou VaK Zlín prodal část podniku, byla přece stanovena na základě dvou znaleckých posudků, a to znalci, které pro tento konkrétní případ pověřil Krajský soud v Brně. Společnosti tedy nemohla vzniknout jakákoli škoda,“ tvrdí Bernard.
Podle něho se představenstvo vodáren řídilo rozhodnutím valné hromady. Ta, na níž se prodej schvaloval, je však podle soudu neplatná.
„Nic jsem neukradl, mám čisté svědomí,“ brání se i Maniš, jenž býval dlouholetým starostou Valašských Klobouků.
„Pokud jde o cenu, tak Otrokovice si nechaly zpracovat posudek, který uvedl diametrálně odlišnou částku, než vzešla z posudku VaK. Věřil jsem, že náš posudek je správný,“ uvedl.
Nicméně Otrokovice si nadále stojí za svým. „VaK utrpěl škodu. Názor města zůstává stále stejný,“ upozornil současný otrokovický starosta Jaroslav Budek s tím, že město podalo žalobu v zájmu zlínských vodáren.
Případ je teď u vrchního soudu
Přestože žaloba padla už před deseti lety, brněnský krajský soud ve věci stále nerozhodl. A v nejbližší době tak ani neučiní.
„V řízení za tu dobu byly výzvy, podání vyjádření, doplňovaly se nějaké věci, byly změny advokátních kanceláří, padly návrhy na provedení důkazů,“ vysvětlila mluvčí krajského soudu Eva Lásková.
Aktuálně je případ u Vrchního soudu v Olomouci. Poté, co jeden z obžalovaných Pavel Svoboda zemřel, brněnský soud vůči němu řízení zastavil. Proti tomu se ale odvolaly Otrokovice i Milan Soldán.
„V řízení o náhradě škody je podle nich jedno, že žalovaný zemřel. Mělo to automaticky přejít na dědice,“ sdělila Lásková.
Kdy v této věci padne rozsudek, se tak dá jen těžko předvídat. Každopádně nejde o jediný soudní proces kvůli zlínským vodárnám.
Další důležitý spor o platnost dvou klíčových smluv o prodeji části podniku a jeho provozování řeší na základě žalob Otrokovic a Fryštáku zlínský okresní soud (více čtěte v článku Soud o provozování zlínských vodáren se opět odkládá. Už potřetí).
VaK podal zase k olomouckému okresnímu soudu žalobu, na základě které by mělo být jasno, jestli je současný provozní model vodáren platný, či nikoliv (více v článku Otrokovice kritizují znění žaloby VaK Zlín. Chtějí se nás zbavit, tvrdí).
