Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Ostravské stopy: Zpěváka ze mě udělal Ivo Pavlík, vzpomíná Dušan Grúň

  19:20
Dušan Grúň patří ke generaci československých zpěváků, kteří svými hity získávali přízeň publika na přelomu 60. a 70. let. Nahrál mnoho LP desek, včetně duetů s Karlem Gottem, Waldemarem Matuškou nebo Helenou Vondráčkovou. Málokdo dnes ovšem ví, že nebýt právě Ostravy, možná by se jeho život ubíral úplně jiným směrem.

Dušan Grúň se na hudební scéně úspěšně pohybuje mnoho desetiletí. | foto: Archiv D. Grúně

Dušan Grúň totiž po maturitě v Košicích začal studovat na Vysoké škole hutnické, díky čemuž se brzy ocitl v Ostravě. Bylo to tak trochu proti jeho vůli. Když odjížděl, nemohl totiž ještě tušit, že místo hutnických dovedností si z Ostravy odveze hity jako Vonia kakao, Starý rodný dom nebo Plavovláska.

„Vysvětlení je jednoduché. V Košicích se vyučovala jenom metalurgie barevných kovů, a celý náš ročník byl proto přesunut na Hutnickou fakultu Vysoké školy báňské v Ostravě,“ vzpomíná zpěvák na rok 1959, kdy už podle jeho slov byla v Ostravě poměrně pestrá hudební scéna, a to i v tehdejší studentské komunitě.

Fotogalerie

„Díky Ostravě začala moje pěvecká kariéra. Hrával jsem totiž ve vysokoškolském dixielandu na trumpetu a naše vystoupení bývala součástí Čajů o páté na hladnovských kolejích. Působil jsem také v novém kulturním domě Vítkovice v orchestru Rudolfa Sochora, kde jsem hrál třetí trumpetu,“ popisuje klasik slovenské populární písně s tím, že od hraní na trumpetu byl pak už jen krůček ke zpěvu.

„V kulturním domě byly pěvecké aparatury a já začal zpívat, až mi postupně mikrofon téměř přirostl k ruce. Všiml si mě Ivo Pavlík, který ze mě udělal zpěváka a se kterým jsme potom byli velcí přátelé. Mám na něj samé milé vzpomínky a těšíval jsem se z každého našeho setkání. V jeho kapele jsem zpíval a hrál tři roky. Nahrál jsem s ním své první gramofonové desky i rozhlasové nahrávky,“ přibližuje své ostravské začátky Grúň.

Hrávali před ostravskou smetánkou

Jako nastupující zpěvák měl štěstí na skvělý tým, který v Ostravě tehdy udával směr. „Orchestr Ivo Pavlíka byl věhlasný. Hráli v něm vynikající muzikanti, kteří byli zaměření v té době především na jazz. Hrávali jsme o sobotách a nedělích v Kavárně mladých, kde se tehdy střetávala ostravská smetánka. Co si vzpomínám, tak jiné možnosti jen pro mládež tehdy ani moc neexistovaly,“ komentuje zpěvák.

Už brzy však mladý talent vzbudil pozornost také mimo region. „Postupně začaly přicházet nabídky nahrávat v Praze pro rozhlas nebo televizi. Zájem projevila rovněž nahrávací společnost Supraphon a rozjela se také spolupráce s divadlem Rokoko. S Tanečním orchestrem Československého rozhlasu se objevily i nabídky pro koncerty v západním Berlíně,“ vypočítává zpěvák.

Zvýšený zájem z nahrávacích společností pak znatelně ovlivnil budoucnost mladého metalurga a školní povinnosti šly navždy stranou. „Prostě už mi na ně nezbýval čas. Je však třeba uznat, že jsem k tomuto řemeslu neměl vůbec žádný vztah,“ přiznává.

Dušan Grúň

  • Narodil se v roce 1942 v Žilině.
  • Původně hrál na trubku a až o něco později se pustil do zpěvu, kterému se věnuje dodnes.
  • Nejprve studoval metalurgii, díky čemuž zamířil z Košic do Ostravy. Tady ovšem potkal známého hudebníka Ivo Pavlíka a toto setkání jednou provždy změnilo jeho život.
  • Jen pro rozhlas nazpíval na 260 titulů a mezi jeho největší hity patří skladby Butterfly, Nalej mi vína Malvína, Elena, Plavovláska, Starý rodný dom, Hrmí, Takto mi je a spousty dalších.
  • Jako jeden z mála československých umělců se dokázal uplatnit také v zahraničí. V Německu zpíval mimo jiné například s Karlem Gottem nebo Helenou Vondráčkovou.
  • Z televize je znám díky hudebnězábavnímu pořadu Repete.
  • V současnosti vystupuje společně s Martinem Jakubcem.

„V době, kdy jsem vystupoval s Orchestrem Ivo Pavlíka, přišla nabídka od vynikající bratislavské kapely Juraje Velčovského, se kterou jsem nakonec účinkoval pětadvacet let,“ popisuje Grúň svůj odchod z ostravské scény.

Není ovšem bez zajímavosti, že nezahálel ani Ivo Pavlík a jako náhradu objevil další vycházející hvězdu. „Po mém odchodu se Ivovi podařilo objevit vynikajícího člověka a zpěvačku Věru Špinarovou. Častokrát jsem se s ní setkal, a dokonce byla s Ivem také u nás v Bratislavě. Vzpomínky na počátky mé kariéry v Ostravě mě ostatně provázejí pořád. Někdy kolem roku 1963 jsem pro místní televizní studio natočil duet s Marií Rottrovou. Nedávno jsem viděl opakování záznamu z této doby a bylo to velmi úsměvné, protože jsem na obrazovce nepoznal nejen ji, ale ani sám sebe,“ vrací se zpěvák na chvíli do současnosti.

Zlatým věkem ostravské hudební scény však podle něj byla 60. léta. „Město tehdy bylo muzikantskou líhní a stačí vzpomenout jména jako Richard Kovalčík, Jiří Hlava, Mirek Večeřa, Zbyšek Bytmar nebo Láďa Figar.“

Pokud by pak měl v Ostravě jmenovat nějaké oblíbené místo, byla by to určitě Černá louka, která byla nejen v době jeho začátků místem celé řady koncertů a zábavních vystoupení.

„Když slyším vyslovit jméno Ostrava, vybaví se mi však hlavně moje mládí, které bylo krásné i navzdory prachu a šedi. Naposledy jsem v ní vystupoval asi před rokem a musím uznat, že za ty roky zkrásněla. V současnosti koncertuji společně s vynikajícím zpěvákem evergreenů Martinem Jakubcem, který má mladou krev, a nevylučuji proto, že se do Ostravy ještě vrátíme,“ dodává na závěr svého povídání legendární zpěvák.