Do Ostravy dorazil i na začátku 90. let - v době, kdy se v Československu začínalo pozvolna měnit společenské klima.

Nejprve přijel s kapelou, pak obsadil místní nahrávací studio. Za několik dní se podobná situace téměř zopakuje. Ivan Král totiž 20. září zahraje v ostravském klubu Garage a na koncertě představí své nejcharakterističtější songy.

„Tak poprvé to nebude,“ razantně odpovídá na dotaz, jestli už ve městě v minulosti vystupoval. „V Ostravě jsem hrál se svojí kapelou Native a později s kapelou, kterou jsem dal dohromady v Praze. Bohužel datum koncertů mi uniká, stejně jako jméno klubu, v němž jsem vystupoval. Ale bylo to v roce 1993,“ říká hudebník.

Nevábná architektura a hledání azylu v restauracích

Prací ztrhané město v něm zanechalo nesmazatelné vzpomínky. „Ostravu minulou si dobře vybavuji. Tak například domy a ulice z dob socialismu. Vím, že jsme zde natáčeli a také jsme každý den zároveň hledali restauraci. Takové ulice a domy jsem tenkrát uviděl poprvé v životě. A zapůsobily na mě strašlivým způsobem. Nebyly to paneláky jako v Praze, ale socialistická architektura postavená v naší zemi Sověty byla i tak všude ošklivá,“ popisuje tehdejší obraz Ostravy Ivan Král.

Uprostřed tísnivého prostředí tak pro něj byla jedinou nadějí nějaká blízká restaurace, kam se mohl uchýlit a na chvíli zapomenout. Ale ani to podle jeho slov nebylo lehké, zvláště po celodenní práci v nahrávacím studiu.

„Vzpomínám si, že to byly hospody, kam se chodilo hlavně na pivo. Pamatuji si, že se většinou dalo vybrat jen jedno jídlo. A těch jídelen bylo opravdu málo. Nechal jsem si vždy poradit od kluků ze studia, kam jít. Ostrava ale byla všeobecně smutným městem. Proč? No asi proto, že byl rok 1995. Zdálo se mi, že město ještě neprošlo tak velkou změnou, ale lidé na nás byli fajn,“ vybavuje si slavný rocker.

Něco nového? Jedině v Ostravě

A poté, co zdejší publikum navnadil na pravého amerického ducha a „správnou“ hudbu, usoudil, že právě Ostrava je tím nejlepším místem, kde by se dalo stvořit něco nového, a tak se zavřel do studia Citron, které ve své době patřilo k bezkonkurenčním. 

„V Citronu jsem produkoval kapelu Alice a později i Mňágu a Žďorp. Slyšel jsem o ní jenom pozitivní názory. Takže proto jsem se rozhodl produkovat v tomto už legendárním studiu. A chtěl jsem také poznat ostravské okolí, které jsem tehdy navštívil poprvé,“ uvádí Ivan Král důvody, proč si vybral zrovna Ostravu.

„Oblíbil jsem si obě kapely. Hardrockovou Alici s bezvadným zpěvákem Danem Bártou. A Mňága a Žďorp mne chytla více po intelektuální stránce,“ líčí své zaujetí dnes už slavnými jmény české hudební scény

Hádky i odpočinek pod černou oblohou

Práce ve studiu byla vyčerpávající, a tak se mnohdy končilo nejen v restauracích, ale jen tak pod širou, tenkrát ještě patřičně černou oblohou. „Na nic nebyl čas, dělal jsem práci, kterou miluji, a to čtyřiadvacet hodin denně, sedm dní v týdnu. Když jsme si všichni ze studia dali pauzu, tak jsme si před studiem lehli do trávy. Celé dny natáčení byly naplněny hudbou, aranžmá, výměnou názorů a hádkami mezi mnou a kapelou,“ usmívá se.

Ale protože byl přeci jen zvídavý a nakonec nevydržel být zavřený s prací nonstop, pár chvil na fascinující ostravský industriál si také našel.

„Chtěl jsem vidět ostravské hutě, které jsem do té doby znal jen z poštovních známek. Dnes uplynulo skoro pětadvacet let, tak se těším na změny. Přitom Ostravu srovnávám s Detroitem, který teď také prochází obrovskými změnami k lepšímu,“ vypráví Král.

„Čistě ostravskou hudbu neznám, ale jestli je Ostrava něco jako Detroit, tak to bude rock, metal nebo rap?“ táže se a dodává: „Nejvíce ze všeho mě zajímá historie Ostravy a jejích obyvatel. Čtu hodně o Colours of Ostrava, pokusím se festivalu také zúčastnit. V místě, kde se koná, je unikátem. Na novou Ostravu se opravdu moc těším a samozřejmě ještě víc na své posluchače,“ dodává.

Když se pak zamyslí nad duchem Ostravy 90. let, napadne jej příhodné srovnání s dobou před svým odchodem z Československa.

„Ostravské hutě mi připomněly to, co jsme vídávali v televizi, než jsem vypadl. Překračování pětiletého plánu, kdo bude vyznamenán hrdinou práce... Chtěl jsem je tehdy vidět z blízka. A to mne zamrazilo. Uběhlo už hodně let, tak se těším, jak Ostrava vypadá nyní, ale hlavně se těším na své drahé posluchače,“ na závěr znovu zopakuje Ivan Král.