Ostravské stopy: Také jsem byl horníkem a vykašlával prach, líčí Kňažko

  17:56
Populární slovenský herec Milan Kňažko byl letos jedním z hlavních hostů filmové přehlídky Kino na hranici. Do Českého Těšína se dostal jen na skok a hlavně díky tomu, že natáčel v regionu, v beskydské Čeladné. Jedno filmové dopoledne jsme si v rámci seriálu Ostravské stopy povídali o jeho vztahu k Ostravě.

Slovenský herec Milan Kňažko | foto:  David Neff, MAFRA

„V Ostravě jsem byl nespočetněkrát, především díky divadlu, s Vilmou Cibulkovou s Divadlem Ungelt a představením Picasso. Zajížděli jsme sem i dříve na divadelní festivaly. Sice jsem v Ostravě nežil, ale přesto má pro mě toto město zajímavý charakter,“ říká slavný herec během filmové přestávky.

Ostravu mimo jiné vnímá skrze divadelní historii. „Vím, že se v Ostravě zformoval zárodek Činoherního klubu, se kterým jsem spolupracoval ještě v době Divadla na korze. Třeba jsem měl velice přátelský vztah s Petrem Čepkem, který v Ostravě vyrůstal. Když něco točil na Slovensku, vyhradil si právo, že jej musím dabovat. Když jsme točili seriál Lékař umírajícího času, kde hrál doktora Jesenia a já zrovna hrál kata Mydláře, tak jelikož tento slib platil, namluvil jsem Čepka do slovenštiny, ale už jsem nemohl dabovat sebe, takže mě pak namluvil kolega Karol Čilík,“ vzpomíná Kňažko.

Přirozeně nelze opomenout průmyslovou minulost Ostravy, na kterou si herec živě pamatuje. „Horníci s podmalovanýma očima mě v Ostravě vůbec nepřekvapili. Ale fárat jsem se tady nepokoušel, na to jsem jejich práci znal až příliš důvěrně. Byl jsem horník, můj otec byl politický vězeň a nebyli jsme na tom s režimem zadobře. Můj nevlastní otec pracoval jako horník, předák mě vzal na rubání,“ popisuje Kňažko.

Milan Kňažko

Milan Kňažko

Narozen 28. srpna 1945. Jeden z nejoblíbenějších slovenských herců patří ke stálicím československé kinematografie. K nejznámějším filmům patří například Dobří holubi se vracejí, Zánik samoty Berhof či Rusalka

Byl poradcem Václava Havla, později slovenským ministrem zahraničních věcí, místopředsedou vlády a ministrem kultury. V říjnu 1989 vrátil titul zasloužilý umělec jako výraz nesouhlasu s politikou tehdejšího režimu.

Na večerní směnu však dorazila kontrola. „Dívali se na mě, nebylo mi ještě ani šestnáct a říkají: Co ty tady děláš? Zřejmě mé tělíčko nebylo hornickým ideálem, něco jsem mu vulgárně odsekl, a on to byl ředitel. Pak jsem pracoval na povrchu. Druhý rok, když mě nevzali na školu, dělal jsem kulisáka, zadlužil jsem se, tak jsem pak přes půl roku opět pracoval jako horník za několikanásobný plat. Nechal jsem toho v osmnácti a ještě několik měsíců jsem vykašlával prach,“ vzpomíná.

K Ostravě si našel vztah i nepřímo díky sportu. „Když jsem začal hrát golf, objevil jsem nedaleké Šilheřovice. Tehdy jsem jím byl posedlý, dnes už tak vášnivý nejsem, ale rád si jej zahraju. Stačí mi, když se mi povede jeden dva údery za zápas, dříve jsem se ale pachtil po turnajích. Kdysi v Čechách existovala golfová hřiště velice málo, Šilheřovice byly mezi prvními, dnes už jich jsou desítky. S devíti jamkami kolem stovky. Už to není taková exkluzivita,“ usmívá se.

Donutil si příhodu „přibarvil“

Sport stojí nepřímo i za jednou úsměvnou ostravskou „aférou“. „Donutil mě všude pomlouvá, že jsem tady v Hotelu Atom rozbil okno. Prý karatistickým úderem. Šíří to po Česku i Slovensku, ale pravda je taková: Vraceli jsme se z večírku z divadelního klubu a právě odcházel recepční, jenom jemně jsem na něj zaťukal a ono se sesypalo. Pochopitelně, že škodu jsem uhradil. Miroslav Donutil byl u toho svědkem, a jelikož ví, že jsem dělal bojové sporty, tak mi přisoudil jeho rozmlácení. Známe se léta a vím, jak ty historky všude vykládá a vymýšlí si je,“ uvádí na pravou míru příhodu.

A jak si uchoval Ostravu ve své paměti do dnešních dnů? 

„Neříkám, že to tak je, já takto Ostravu vnímám. Od černé práce a od těch komínů až po neskutečně zářivé záblesky kultury. Ta dimenze je prostě široká, tak drsná i tak něžná. Ostrava v sobě má, a tak to je, že v ní najdete i místa kulturní, ne-li lázeňská. A z mého mládí si vzpomínám, že tady byli vždy velice dobří boxeři. Nebyla to slavná jména ve smyslu mistrů světa, ale v rámci republiky v 50.–60. letech, kdy jsem jako dorostenec také trochu boxoval, a vím, že na mistrovstvích republiky byli kluci odtud pořádně tvrdí chlapi.“

Ze zábavy se opět stává tvrdá práce

Nyní Milan Kňažko točí novinku z prostředí domácího násilí. Některé scény vznikají i v Moravskoslezském kraji. „Dělám partnera Vilmě Cibulkové. Příběh vypráví o domácím násilí, já jsem na té správné straně a snažím se ovlivnit tu zápornou postavu, aby domácí násilí nepáchala. Natáčeli jsme na golfovém hřišti, protože moje postava Oldřich je s tímto prostředím spjata. Snaží se touto hrou přivést k životu postavu dívky, která se stala obětí. Natáčíme na různých místech,“ dodává Kňažko.

V současnosti je tento dlouhodobě populární herec stále vytíženější. „Už jsem dlouhou dobu v důchodu, ale řekl jsem si, že budu stále něco dělat, pro zábavu. Jenže jak to tak vypadá, ze zábavy se už zase stává tvrdá práce. Přemýšlím, co s tím udělám, abych to znovu vrátil do pozice zábavy. Proto jsem v Kině na hranici také tak krátce, dnes odjíždím, protože už zítra hraji divadlo v Poličce ve východních Čechách a ještě se musím vrátit domů. Pak mám zase Prahu, následuje Čeladná. Pak pracuji na dvoudílném televizním filmu, kde ztvárním prezidenta Háchu,“ svěřil se se svými plány.