Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Orgie v Muchově bytě, šlapky i hambaté sochy s kytovcem

  8:39
Zákoutí hlavního města jsou úzce spojena se sexem. Alespoň podle nové knihy Praha erotická. Napadlo by vás někdy při procházce po Hradčanském náměstí, že v bytě číslo 6 vzdáleném vzdušnou čarou pár stovek metrů od Pražského hradu s úřadujícím prezidentem Gustávem Husákem se v sedmdesátých a osmdesátých letech konaly sexuální orgie?

Na fotografii z publikace Praha erotická pózuje mladá žena v salónu v Muchově domě. | foto: Nakladatelství AcademiaMetro.cz

Podle nové knihy Praha erotická autorů Radima Kopáče a Josefa Schwarze tomu tak skutečně bylo. Pořádal je tu spisovatel, scenárista a překladatel Jiří Mucha, syn slavného umělce Alfonse Muchy. Podle Radima Kopáče se pražské ulice podobně erotickými motivy jenom hemží.

„Praha může být stověžatá i mizerná, zlatá nebo noir, stará i nová, osudová, legendární, mytická – anebo třeba erotická. Uvolněné, lehce dekadentní sexuální fantazie se v bytě na Malé Straně stávaly realitou. Mucha byl jejich dirigentem, divákem i příležitostným účastníkem,“ řekl deníku Metro Kopáč.

Kniha představuje slovem a obrazem sto vybraných míst hlavního města v souvislosti s erotickým, obecněji sexuálním životem Pražanů zejména ve 20. století. Prochází jednotlivé městské čtvrti s důrazem na architektonické prvky a sochy ve veřejném prostoru. „Zařadili jsme i lokality, kde žili nebo provozovali svoji živnost vydavatelé a autoři erotické literatury, ale i malíři, fotografové, filmaři, herci a zpěváci, případně různí popularizátoři, osvětáři a sběratelé u nichž se objevovaly erotické motivy,“ dodává Marie Povýšilová z nakladatelství Academia.

Pro hambatou sochu se zajímavým příběhem není třeba chodit od Muchova doupěte neřesti příliš daleko. Zahrada Šternberského paláce na Hradčanském náměstí 15 totiž funguje také jako galerie pod širým nebem. „Socha s názvem Žena s delfínem, kterou realizoval v letech 1912 a 1913 Jan Štursa, vyznívá z celé kolekce nejbizarněji. Buclatá postava je vymodelována v dost krkolomné pozici. Možná se jí zmenšenina delfína nešťastně přimotala pod nohy, možná žena tančí nad kytovcem jakýsi divošský tanec, možná sjíždí mořskou vlnu na surfovém prkně,“ spekuluje v knize Kopáč.

Bronzovou masku se slepýma očima, která má do úst vražený náustek nápadně připomínající penis, najdete podle Prahy erotické v Rajské zahradě Prahy 1. Chrlič měl původně místo na Pražském hradě, odkud byl přesunut při přestavbách ve dvacátých a třicátých letech minulého století. „Ani autora, ani dobu vzniku kašny se nepodařilo zjistit. Každopádně dílo rezonuje mimo jiné s poetikou avantgardy, zejména sexualitou nasáklého surrealismu. Podobnou temně groteskní erotiku se sadomasochistickým podtextem najdeme třeba v díle Hanse Bellmera nebo Rolanda Topora,“ vysvětluje Kopáč.

Pro erotiku si našla Praha místo dokonce i v Národní knihovně. Sochy čtenářů, které posedávají kolem barokní kašny Révového nádvoří, jsou rovněž spoře oděny. Není sice vůbec jasné, jaký knižní titul mají v rukou, je ale jisté, kdo je autorem sousoší. „Je jím Michal Trpák, absolvent Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze a Akademie výtvarných umění v Banské Bystrici. Dílo Čtenáři vzniklo v roce 2003,“ doplňuje Kopáč.

Další historické sexuální ohlédnutí se váže k Václavskému náměstí, kde byl v roce 1913 v suterénu hotelu Passage (od roku 1924 Ambassador) otevřen zábavní podnik Alhambra. Za první republiky patřila Alhambra mezi nejluxusnější podniky svého druhu. Pravděpodobně kolem poloviny dvacátých let tu vystoupila se svým pořadem také německá hvězda Anita Berberová (1899–1928). „Za svůj krátký život vystřídala Berberová role filmové herečky, tanečnice i spisovatelky. Byla jasným sexuálním symbolem, dokonalou reprezentantkou uvolněných, dekadentních nálad Výmarské republiky: postavou z hororových filmů německého expresionismu, ženou-vampem i androgynem, pastí na příslušníky mužského i ženského pohlaví. Útlá, extrémně pružná, se zuby upíra a jedovatýma očima,“ popisuje ve své knize Kopáč.

Dějištěm milostných hrátek se za minulého režimu stávaly také záchodky na Masarykově nábřeží. Ty skýtaly útočiště homosexuální prostituci. Stejnému účelu sloužily v té době podle pamětníků i záchody na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

Sex za korunu i „obchodnice s kapustou“

V knize Radima Kopáče a Josefa Schwarze, která Praze erotické předcházela, se autoři věnovali pražským nevěstincům a prostitutkám.

Publikace nakladatelství Paseka Zmizelá Praha – Nevěstince a nevěstky představuje zaniklé prostředí křivolakých pražských uliček, honosných i špinavých hampejzů, pochybných náleven, barů a šantánů, ale i soukromých bytů, ve kterých se ženy nejrůznějšího věku nabízely svým klientům. Přibližuje také polosvět pasáků a kuplířů, ale i snahy těch, kteří s tímto sociálním problémem bojovali.

I když prostituce v Praze bujela už od středověku, obrazový materiál z pochopitelných důvodů pokrývá až období Rakousko-Uherska a první republiky. Zatímco za monarchie bylo provozování prostituce podrobeno úřednímu dohledu a veřejné domy fungovaly oficiálně na základě koncese, za první republiky se nevěstky musely stáhnout do ilegality. Stejně jako předtím také „šlapaly chodník“ a své zákazníky lovily v nejrůznějších pohostinských zařízeních.

Dochovaly se zmínky v archivech, fotografie, stylizované kresby i otisky v literatuře. Někdy i původní domy. Mezi nejslavnější podniky patřily salony 

Kauckého, Friedmannův nebo Goldschmidtův, z levných bordelů pak třeba podnik M. Kreibichové nebo U Dvořačky. Vše na Starém Městě nebo v Josefově.

V knize autoři uvádí celou řadu synonym pro prostitutky. Kupříkladu „obchodnice s chlupatou kapustou“ či „Anka s čárkou“. Ty stály na ulici před sto lety jednu korunu. Jako doba vymezení nejstaršího řemesla se dá označit zhruba 13. až 16. století.

Autor textu: Filip Jaroševský, Deník METRO