Rovněž Tomáš Skalík ze spolku Radkov označil část zbytku hradu nad řekou Moravicí za velice žalostnou. „Občas odněkud vypadnou kameny, ve velmi špatném stavu jsou oblouky bývalé kovárny nebo vstupy do sklepů. Není divu, když se zásadnější restaurátorské práce datují do sedmdesátých let minulého století.“

Za největší problém však považuje stav hradební zdi hned za vstupním mostem. „Loni jsme zeď provizorně zpevnili, ale letos nutně musíme udělat statické zajištění,“ poznamenal Skalík.

Odhadované náklady ve výši necelých tři sta tisíc korun nejspíše uhradí dotace z havarijního fondu ministerstva kultury.

„Máme informace, že podporu Vikštejna ministerstvo schválilo, ale ještě nemáme potvrzující razítko. Podle výše dotace uděláme, co půjde. Alespoň základní práce, radši bychom ale opravili i koruny zdiva. Chceme začít už v červnu,“ vysvětlil Skalík.

Spolek společně s obcí v minulém roce zpracoval seznam poškození hradu včetně geodetického zaměření a bohaté fotodokumentace. Podle Skalíka tak vznikla mapa, jak při opravách zříceniny hradu postupovat.

„Je čas na větší zásah“

„V minulosti se na Vikštejně dělaly spíše drobné práce, například vysekání náletových dřevin, ale už je čas zasáhnout ve větší míře,“ poznamenal Skalík a starosta Dubový ho doplnil: „Pochopitelně pro obec to není jediný problém, ale Vikštejn řadíme mezi priority.“

Spolek Radkov hodlá současně na hrad vrátit původní kamennou pamětní desku, kterou nechal šlechtický rod Razumovských vyrobit v roce 1930 v upomínku velkého hudebního festivalu. Po 2. světové válce německy psanou desku odstranili. Před několika lety však byla nalezena ve Spálově na Novojičínsku.

Loni se deska stala jedním z exponátů výstavy o historii slezských spolků, ale nyní už leží u Skalíka v restaurátorské dílně. „Chtěli bychom ji na Den hradu Vikštejna 26. srpna vrátit na původní místo,“ přiblížil. Vikštejn založil ve druhé polovině 13. století Vítek z Kravař a dlouho patřil opavským knížatům. V roce 1474 hrad dobyl a pobořil Matyáš Korvín.

Byl ještě renovován, ale další citelné rány dostal za třicetileté války. Místo zůstalo opuštěno od roku 1776.