Hradecká stavební firma Popr zahájila práce v březnu. Na špatný stav si stěžovali obyvatelé i hradecká radnice, která se před pěti lety obrátila na Povodí Labe, že břeh už není součástí Jiráskových sadů, a tak ho mají na starosti vodohospodáři.
„Aktuálně to vypadá, že firma práce dokončí ještě letos. Je to dobrá zpráva, že šlo vše tak rychle a v pořádku. Nyní se pracuje na výsadbě zeleně, ale (stavební) práce jsou u konce,“ sdělila tisková mluvčí společnosti Povodí Labe Hana Bendová.
„Předpokládám, že všechno bude hotové do konce listopadu. Určitě byl v harmonogramu nějaký čas navíc, ale všechno šlo hladce podle plánů a projektu,“ informoval stavbyvedoucí společnosti Popr Pavel Víša.
V okolí soutoku byl problém s nánosy bahna a zeminy, které s sebou za sto let přinesla voda. Břeh Labe v Jiráskových sadech je v oblouku, kde se usazují. Kvůli tomu se původní pozvolně klesající břeh proměnil ve strmý sráz.
Práce na 310metrovém úseku se odehrávaly z velké části z vodní hladiny. Odvoz sedimentů a dopravu materiálu i techniky obstarávala loď, která pendlovala mezi soutokem a stanovištěm vzdáleným 1,3 kilometru po proudu řeky v ulici Na Rybárně.
„Největší zajímavostí bylo asi řešení odvozu a dovozu materiálu po vodě a práce z lodi. Jinak by se musel materiál vozit přes Jiráskovy sady a vnitřní město, což by byla obrovská zátěž,“ uvedla Bendová.
S tím souhlasí i stavbyvedoucí Víša. „Že se materiál vozil po vodě, bylo pro nás nové, ale jinak šlo o práce, které běžně děláme. Loď jsme dovezli z Prahy nákladním autem. Nánosů z koryta se odtěžilo 4 150 metrů krychlových, břehových nánosů z levého břehu Labe 1 160 metrů krychlových. Kamení na zpevnění břehů pochází z lomu u Hlinska na Vysočině, šlo přibližně o 1 500 tun. Loď začala koncem května, pracovali jsme od pondělí do soboty, kromě nedělí a asi dvou akcí v Jiráskových sadech jsme tady byli pořád,“ shrnul Víša.
Břehy se vrátily do původního stavu z roku 1913. Povodí to v projektu dokládalo dokumentací z tehdejších úprav i fotografiemi z 20. let minulého století. Původně však hradecké řeky, jejich přítoky a slepá ramena vypadala zcela jinak než dnes.
„Labe ani Orlice neměly jedno koryto, ale rozlévaly se do spousty ramen tvořících i ostrovy. V oblasti soutoku to v případě Labe byla čtyři hlavní ramena, v případě Orlice ramena dvě. K tomu byla ještě řada postranních ramen a spleti přítoků. Řeky však jsou dnes daleko níže než před regulací toků. Stačí se podívat, kde je úroveň chodníku na nábřeží a kde je úroveň vody. Převýšení bylo až do 18. století a stavby pevnosti daleko menší. Úroveň zástavby nad řekou se počítala spíše v decimetrech než v metrech,“ vysvětlil hradecký archeolog Radek Bláha, podle něhož se podoba Jiráskových sadů naopak nijak radikálně neměnila.
