Znojemsko si oblíbili a před nedávnem si tady pořídili vinný sklep. Na jižní Moravě tak chtějí trávit víc času, nejen díky blízkosti Vídeňské státní opery, jež je Plachetkovou domovskou scénou.

Co vás vedlo k rozhodnutí pořídit si na Znojemsku vinný sklep?
Adam Plachetka: Do Znojma jezdíme už skoro patnáct let a líbí se nám tu. Když jsme dělali Dona Giovanniho v roce 2016, bydleli jsme u kamaráda ve sklepě a byl to zážitek do té míry krásný, že jsme začali shánět vlastní. Nakonec se podařilo jeden najít, ale museli jsme ho kompletně přestavět. Díky snaze a pomoci všech zúčastněných se povedlo stavbu dokončit přesně týden před začátkem zkoušek, takže můžeme pracovat z domova.
Kateřina Kněžíková: Nápad pořídit si vinný sklep byl velmi spontánní a rychlý. Jeden večer jsme seděli venku, nad námi obloha plná hvězd a rozhodnutí bylo na světě.

Fotogalerie Zobrazit fotogalerii

Znamená to, že budete na jižní Moravě trávit více času?
A. P.: Pokusíme se. Z Vídně je to blizoučko, takže myslím, že odtud budeme jezdit hojně.
K. K.: Co nám pracovní možnosti dovolí. Z Prahy je to sice dál a tam já s dětmi budu trávit většinu sezony, ale to místo je tak kouzelné, že se nám to rozhodně vyplatí.

A co vás na jižní Moravu táhne?
A. P.: Těch věcí je hodně. Příroda, kamarádi a vůbec všeobecná pohoda. Je fajn moct si odskočit z města a vyběhnout do přírody.
K. K.: Já pocházím z vesnice, takže jakákoli příležitost být v přírodě a klidu je více než vítaná. Nabíjím tam baterky. A navíc, jižní Morava je úžasný kout naší republiky.

Jaký je váš vztah k vínu?
A. P.: Velmi dobrý. To je další důvod, proč jsme na Znojemsko zamířili. Známe tam dost vinařů a dostáváme výborné víno přímo od zdroje.
K. K.: Můj vztah k vínu je víc než pozitivní. A zejména atmosféra sklípku, milí a otevření lidé jsou zárukou dobře stráveného společného času.

Jak jde k sobě víno a péče o hlas?
A. P.: Mám rád bílé víno, ale v žádném případě nepiju před představením a předchozí den jen opatrně. Ale jinak se neomezuji a rád si skleničku dopřeji.
K. K.: Preferuji také bílé víno, ale rozhodně jen v malém množství a ideálně ne před představením. To se pak špatně dostávám do formy a stojí mě to zbytečně moc sil.

Pane Plachetko, na Hudebním festivalu Znojmo ztvárníte hlavní roli v novém nastudování Händelova oratoria Saul. Můžete přiblížit svou roli a nové nastudování oratoria?
A. P.: Saul je starozákonní postava, první král Izraele. Oratorium se zaměřuje na konec jeho života, kdy neunese rostoucí oblibu Davida poté, co zabil Goliáše. Je zde tedy vlastně zápornou postavou, protože spřádá plány, jak se Davida zbavit, a nakonec sám zahyne. Saula jsme letos hráli ve stejném složení už dvakrát koncertně. Sešlo se dobré a příjemné obsazení, takže se těším, až dáme oratoriu i scénickou podobu pod vedením Tomáše Pilaře. Pokud se nemýlím, ve scénické podobě se bude jednat o domácí premiéru.

Oratorium zazní třikrát během festivalu a pak už nikdy. Nepřijde vám to trochu škoda?
A. P.: Každý projekt má své předem jasné využití a i podle toho se člověk rozhoduje, zda se do něj chce pouštět. Tři představení sice nejsou mnoho, ale když se jedná o tak výjimečné dílo, i ta mají smysl. Krása festivalů je i v tom, že se můžeme pouštět do experimentů, protože výsledek je jedinečný, a nemusí to být kus, co zůstane na hracím plánu mnoho sezon.

Znojemský hudební festival je spojený s vašimi kariérními začátky. Jak na ně vzpomínáte?
A. P.: Na začátky a studijní roky vzpomíná asi každý rád. Člověk má málo povinností a zodpovědnosti a všechno si jen užívá. Na druhou stranu jsem rád, že mám začátky za sebou a nemusím si znovu prošlapávat cestičku nahoru.

Paní Kněžíková, na festivalu vystoupíte 22. července na zámku ve Vranově. Na co se diváci mohou těšit?
K. K.: Koncert aspiruje na úžasný dramaturgický počin, který je postavený na jménu Pietra Metastasia. Libretisty, který byl vyhledávaným spolupracovníkem skladatelů, jako byl Mozart, Hasse, Gluck, Mysliveček, Händel, Scarlatti a mnoho dalších. Jezdil na „prázdniny“ na zámek Vranov nad Dyjí. Koncert bude propojen s recitací, která vychází z konkrétních oper a která se tvoří přímo na míru pro Hudební festival Znojmo.

Kdo u vás doma rozhoduje o výběru hudby k poslouchání. Máte stejný hudební vkus?
A. P.: Doma hudbu tolik neposloucháme. Nicméně když jeden něco vybere, druhý to nerozporuje a myslím, že vkus máme podobný.
K. K.: O hudební kulisu se u nás doma starají naše děti. Nicméně většinou vybírá hudbu Adam, což bývá záruka kvality. I když bylo období, kdy jsme ke snídani poslouchali Mistry pěvce norimberské, a to se přiznám, že pro mě bylo náročnější. (směje se)

Jako manželé se potkáváte i na jevišti. V opeře Don Giovanni jste dokonce manžele ztvárnili. Je vaše společné angažmá spíše ku prospěchu? A jste na sebe na jevišti navzájem přísnější?
A. P.: Přísnější na sebe možná jsme, ale je to pro dobro věci. Vystupujeme spolu rádi. A protože to není až tak často, myslím, že se vždycky oba těšíme.
K. K.: Ano, já se na společně strávený čas při koncertech nebo na pódiu vždy těším. Přísnější na sebe rozhodně jsme, ale myslím, že je to v mnoha směrech výhodnější.

Mluvíte si navzájem do svých rolí?
A. P.: Spíš se ptáme na názor, když chceme radu. Role doma řešíme hlavně, když se děje něco, co si řešení vyžaduje.
K. K.: Když se ptám nebo jsem tázána, tak svůj názor řeknu a ráda jsem dalším uchem. Ale není to tak, že bych po každém představení přiskočila a vysypala seznam chyb a návod, jak je opravit. To máme vzájemné.

Vaše dvě dcery jsou zatím malé, ale máte už dopředu představu o tom, zda je povedete k hudbě?
A. P.: K hudbě je určitě povedeme, ale budeme raději, když si ji nechají jako koníček. Práce to není tak snadná, jak se zvenku může zdát.
K. K.: K hudbě mají obě naše holky pozitivní vztah, což je úžasné, a myslím, že to rozhodně přispěje k vývoji jejich osobností. Kdyby ale měly hudbu jako koníčka, ke kterému se budou po celý život vracet, tak bych byla šťastnější.

Na leden však plánujete na operního pěvce možná trochu netradiční počin – koncert v O2 areně. Co si od koncertu slibujete?
A. P.: Slibuji si hlavně nové posluchače pro klasiku a už mám spoustu pozitivních referencí, že se na koncert chystají lidé, kteří by si do Rudolfina nebo do Národního divadla netroufli. Věřím, že pak názor změní a nebudou se bát.