„Za každým stál voják se samopalem.“ Jak začala okupace na ruzyňském letišti

  10:00
Ruzyňské letiště posloužilo jako jedna z bran, kudy 21. srpna před padesáti lety do československé metropole proudily okupační sovětské jednotky. Pozoruhodné věci se zde děly již bezprostředně před invazí, od večera 20. srpna 1968.

„Obvykle od desáté večer býval až do rána klid, tehdy létalo málo spojů. Tu noc to však bylo jiné. Na letištní ploše byl hluk. Postávali tam naši vojáci, přijížděly vládní limuzíny, černé šestsettrojky,“ vzpomíná na noc na středu 21. srpna tehdejší vysokoškolačka Vladimíra Chadrabová.

Fotogalerie

Ta tehdy na ruzyňském letišti pracovala v kanceláři letecké informační služby, kde podle rozpisu služeb v 19:00 nastoupila na noční dvanáctihodinovou směnu. Tato však byla nezapomenutelná. Osm minut před 22. hodinou na plochu letiště dosedl letoun Antonov An-12 z Moskvy.

Čtyřmotorový transportní stroj přiletěl z Moskvy a zaroloval na stojánku. „Letadlo zůstalo stát na stojánce Aeroflotu, nikdo z něj nevystoupil,“ uvádějí k tajemnému letu historici. Půl hodiny poté na Ruzyni dosedl další záhadný stroj z tehdejšího Sovětského svazu.

Tentokrát se jednalo o dvoumotorové dopravní letadlo Iljušin Il-14. Ze speciálu ze Lvova vystoupilo asi 25 mužů v civilu, ujal se jich náčelník Odboru pasové kontroly ruzyňského letiště plukovník Rudolf Stachovský a velitel letky Ministerstva vnitra ČSSR plukovník Miloslav Eliáš. V konvoji aut odjeli vzápětí do centra Prahy.

Hodiny na řídicí věži ukazovaly jedenáct hodin, když se z vysílačky ozval hlas z kokpitu letounu An-12. Piloti požádali o povolení nahodit motory, údajně kvůli rutinní zkoušce. „Ve skutečnosti motory sloužily jako energetický zdroj pro činnost elektronických naváděcích systémů,“ objasňuje tehdejší žádost historik Pavel Žáček.

Československé radary úderem 23:00 oslepilo rušení signálů, natolik masivní zásah do jejich provozu, že neunikl pozornosti monitorovacích stanovišť na západ od československých hranic. Operace Dunaj, neboli invaze do Československa, se začínala dostávat do obrátek.

Srpen68 - články k výročí

Umlčené letiště

Ve 23:21 se Il-14 odlepil z ranveje a zamířil na východ do Lvova. O půlnoci na 21. srpna řídící letového provozu obdrželi příkaz neodbavovat žádná letadla, vzdušný přístav tak byl pro veškerou dopravu uzavřen. Dispečerům byl rozkaz zdůvodněn tím, že probíhá cvičení vojsk Varšavské smlouvy.

„V 00:45 ministr obrany Martin Dzúr dal rozkaz velitelům 10. letecké armády a 7. armády protivzdušné obrany státu. Nařídil zabezpečit přistávání sovětských letounů na letištích Brno-Tuřany a Praha-Ruzyně, zákaz užití zbraně, sovětským vojskům poskytnout všestrannou pomoc,“ zněly noční rozkazy.

Hodinu po půlnoci na letiště dorazilo několik aut registrovaných na leteckou společnost Aeroflot v čele s šéfem jejich zastoupení Makarovem. Osazenstvo se setkalo s několika československými důstojníky. Nezasvěcení pracovníci letiště si lámali hlavu nad neobvyklým ruchem, který nevěštil nic dobrého.

Razantní odpověď dostali v půl druhé ráno, když dosedli nezvaní hosté, transportní An-12, z nichž vyskákalo několik desítek příslušníků sovětských „Specnaz“, neboli elitních vojáků speciálních úderných jednotek. Ti začali bleskově obsazovat letiště. Jeho klíčové body dostali pod kontrolu do patnácti minut.

Sovětští výsadkáři na ruzyňském letišti, srpen 1968

Sovětští výsadkáři na ruzyňském letišti, srpen 1968

Tohle není válka, osvobozujeme vás

„Do místnosti, kde jsem sloužila, vtrhli dva vojáci mongolského vzezření se samopaly. Nejprve nám ukradli fixy. A pak mne odstrkali společně s kolegyněmi, které sloužily u dálnopisu, na chodbu,“ líčí přepadení Vladimíra Chadrabová. Nikdo ze šokovaných zaměstnanců netušil, co se děje.

„Pak mezi ty ‚Mongoly‘ přišel nějaký vyšší důstojník. Tvrdil nám, že není válka, ale že nás přišli osvobodit. Ovšem pořád na nás mířili samopaly. Pak nás oddělili, muže a ženy zvlášť. A to jsem prožívala největší strach. Nás nahnali do řídicí věže, kde za každým dispečerem stál voják se samopalem,“ vzpomíná svědkyně.

Ruský vrtulník nad Prahou

O tom, co se v Praze a v Československu děje, se internovaní dozvěděli z propašovaného tranzistorového rádia. Rozhlas vysílal prohlášení „Všemu lidu Československé socialistické republiky“, které potvrzovalo šokující zvěst o okupaci ČSSR „spřátelenými vojsky“.

Ve dvě hodiny po půlnoci se rozeběhla hlavní část výsadkové operace. V minutových intervalech na letišti Ruzyně přistávaly jednotky 7. gardové výsadkové divize (GvVVD) Rudé armády. Pro ni velení vyčlenilo 227 transportních letadel An-12,“ popisuje historik Aleš Hottmar.

Místo autobusů jely do města jen tanky

Plán akce předpokládal i masivní krytí výsadkářů čtyřmi pluky stíhaček 16. letecké armády SSSR dislokované v NDR. V rámci operace vznikly tři zóny nad letišti Ruzyně, Vodochody a Kbely, ve kterých se předpokládalo nasazení čtyř až osmi stíhacích letounů ve výškách od 800 do 2000 metrů.

Výsadkáře podporovala též samohybná děla typu ASU-85 a ASU-57 a obrněnce BRDM, úkolem úderných jednotek bylo také obsadit Pražský hrad a sídlo Ústředního výboru KSČ v centru města.

V pět ráno na Ruzyni dosedl speciál z polské Legnice s generálem I. G. Pavlovským, velitelem okupačních sil.

Internované zaměstnance letiště útočníci po několika hodinách obav propustili. „Ráno nás vyhnali z letiště. Nejezdily autobusy, jen tanky se valily na Prahu. Nějaká sovětská soudružka nám řekla, že oni chodí pěšky, tak ať jdeme i my,“ vzpomínala Vladimíra Chadrabová.

Autor: