Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Někdo letí na dovolenou, my koupili druhou pec, říká majitelka pekárny

  8:12
Recept ji naučila babička, která dlouhá léta pekla v Jalubí. „Trvalo mi asi rok, než jsem se ho dokonale naučila. Teď už to ale zvládám,“ říká Alžběta Zetíková o svatebním koláčku Zetíkovy pekárny, která dnes sídlí v Uherském Hradišti. Právě za něj nedávno dostala prestižní označení Regionální potravina.

Alžběta Zetíková od svých rodičů pekárnu v poslední době postupně přebírá. | foto: Luděk Ovesný, MAFRA

Co musí koláček hodný ocenění splňovat? Podíl místních surovin musí být minimálně sedmdesát procent a hlavní surovina stoprocentně tuzemského původu. „Výrobky tím mají pevnou vazbu k regionu a může se jednat o krajové speciality,“ konstatovala krajská mluvčí Renata Janečková.

Fotogalerie

Koláček z Hradiště tohle bez problémů splňuje.

„Mouku i tvaroh máme domácí, to samé povidla, na která jezdíme do Veselí,“ popisuje maminka Jana Zetíková.

Jejich dobroty jsou ve Zlínském kraji vyhlášené. „Kolikrát musíme zájemce odmítat, kolik máme práce,“ přiznává.

„Třeba teď budou slavnosti vína, v dědinách na Slovácku začínají hody a už se blíží Vánoce, kdy je nejvíce práce,“ dodává Zetíková.

Přibylo totiž lidí, kteří si cukroví objednávají. „Často mi sami říkají, že jsou od rána do večera v práci a nemají čas. Nebo je prostě pečení nebaví,“ zjistila.

„Na pekaře už se skoro nikdo neučí“

Díky tomu se pekárně daří a expanduje. „Někdo za vydělané peníze letí na dovolenou snů, u nás manžel dotáhl druhou pec,“ směje se Zetíková.

„Teď ji zprovozňujeme, chtěli bychom pak začít vozit pečivo do obchodů směrem na Uherský Brod nebo Veselí nad Moravou. Ale chybí nám lidé.“

Schopné pracovníky poptávají snad v každém odvětví. Pekařství není výjimkou. „Už jsem v důchodu, ale furt dělám. Nemám na výběr,“ říká Zdeněk Zetík.

„Na pekaře se dnes skoro nikdo neučí. Brali bychom i lidi z jiných oborů, já je tady přeučím. Ale aby se všechno naučili, na to jsou třeba tak dva tři roky práce,“ upozorňuje.

I proto řada menších pekáren v regionu skončila. „V oboru je dnes obrovská konkurence,“ poznamenal Zetík.

Zákazníci jsou konzervativní

Právě u něj příběh rodinné pekárny začal v roce 1991, kdy ji založil ve zmíněném Jalubí. Přitom původně vystudoval průmyslovku, k pečení se dostal až v pozdním věku.

V roce 2013 se kvůli neshodám s tamějším starostou přestěhovali do Uherského Hradiště. Pečivo, koláčky a zákusky odsud vozí hlavně do Zlína, kde mají až 90 procent odbytu.

„Prodáváme i v Uherském Hradišti na tržnici, ve Starém Městě, Huštěnovicích, Babicích, Spytihněvi, Otrokovicích a Napajedlích,“ vypočítává Zetík.

V posledních letech už vedení firmy přebírá dcera Alžběta. „Nečekaně jsem vystudovala obor cukrářka,“ směje se. „Nejradši dělám zákusky a dorty. Baví mě to, je to umělecky založená práce, u které se dá uplatnit kreativita.“

„Dcera chce dělat spíš zákusky. Umí samozřejmě i upéct, ale je to přece jen cukrářka,“ všimla si Zetíková. „Ničemu to nevadí, třeba na svatby máme pořád hodně zakázek. Kolikrát jsou to dva tisíce kusů cukroví.“

Lidé jsou podle ní hodně konzervativní. „Pořád se drží klasika – ořechové a makové. Zájem je o minizákusky i menší koláčky, které se hodí právě na svatbu,“ podotkla Zetíková.

Autor: