Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jirkovští pátrají po vzácné bankovce, která byla nouzovým platidlem

  8:04
Numismatici z Jirkova chtějí získat vzácnou dvacetikrejcarovou bankovku z 19. století, takzvanou nouzovku. Bankovka, kterou vytiskl tamní podnikatel, se má stát vlajkovou lodí expozice na zámku Červený Hrádek.

Dvacetikrejcarová bankovka. Nouzovky se tiskly jen z jedné strany. | foto: archiv numismatického kabinetu Jirkov

„Byla by ozdobou sbírky, která čítá téměř 500 různých nouzových platitel. Rádi bychom ji vystavili společně s ostatními v numismatickém kabinetu na zámku,“ sdělil šéf tamní pobočky České numismatické společnosti Pavel Moravec.

Fotogalerie

Nouzové peněžní poukázky představovaly papírové platidlo, které vydávali v dobách krize sami podnikatelé, obce či spolky. Unikátní jsou v tom, že jich není obecně mnoho, tiskly se jen v omezeném množství a jen po určitou dobu.

Ta, po které vyhlásili pátrání Jirkovští, pochází z let 1848-1850, kdy se ocitlo Rakousko-Uhersko v politické a hospodářské krizi a lidé ztráceli důvěru v papírové bankovky.

„Měli ještě v paměti státní bankrot z roku 1811, a proto si stříbrné či měděné mince schovávali doma. To mělo za následek, že z oběhu zmizely a živnostníci neměli jak lidem vracet na papírové zlatky (jedna zlatka = 60 krejcarů).

Úřady proto tolerovaly vydávání neoficiálních papírových platidel v hodnotě 1, 5, 10 či 20 krejcarů, za která si mohli lidé v určitých obchodech nakoupit zboží.

Neví se, kolik jich existuje

Případně ten, kdo měl nouzovky v hodnotě šedesáti krejcarů - obchodník mu za ně vrátil celou zlatku,“ popsal platební systém Moravec.

Nouzovky nesměly být podobné oficiálním bankovkám, proto byly potištěné jenom z jedné strany, ovšem i tak měly velkou estetickou hodnotu. Jirkovskou dvacetikrejcarovku nechala vytisknout firma Tetzner a synové, v rohu je uveden nápis Rotenhaus jako Červený Hrádek.

„Tetzner byl jeden z největších jirkovských podnikatelů. Vlastnil velký bavlnářský podnik. Většina zboží byla určena pro export. Pokoušel se také o povrchovou těžbu uhlí,“ doplnil Moravec.

Kolik bylo tehdy Tetznerových dvacetikrejcarovek v oběhu, se neví, přesná evidence se totiž nevedla. Není tak jasné, kolik jich je mezi sběrateli.

„Chystáme se oslovit numismatické obchody, kolegy a sběratele, že máme zájem ji koupit. Zkusíme i aukce. Třeba budeme mít štěstí a objeví se tam nebo získáme nějakou stopu, která nás k ní zavede,“ poznamenal numismatik.