Ten, kdo v rámci veřejné služby odpracuje alespoň 20 hodin, získá nárok na 484 korun navíc, čímž by se ztráta alespoň částečně kompenzovala. Pokud ale někdo odpracuje například jen 19 hodin, žádný přivýdělek mu nepřísluší, protože obec nemá na tyto služby dost peněz.

Veřejná služba má nezaměstnanému poskytovat příležitost přivydělat si až po 30 hodinách práce o necelé dvě stovky víc, celkem 605 korun. Stále na tom ale bude hůře než dnes. Navíc nemá jistotu, že mu obec veřejnou službu nabídne, protože taková povinnost v zákoně chybí. Současná podoba veřejné služby by kvůli tomu mohla skončit u Ústavního soudu tak, jak tomu bylo v roce 2012 u zákona z ruky exministra práce a sociálních věcí za TOP 09 Jaromíra Drábka, který Ústavní soud rozcupoval.

Poslanci ani senátoři se ale nechystají zákon u Ústavního soudu napadnout, a to do té doby, dokud nebude mít veřejná služba konkrétní postihnuté lidi. O podání stížnosti u ÚS uvažovala jeho bývalá soudkyně, nynější senátorka Eliška Wagnerová, ale nenašla v Senátu podporu. Zapotřebí je totiž nejméně 17 senátorů. Podle ní je zákon od základu špatně a taková veřejná služba nemá v tomto státě existovat. Pokud dotyčný nenastoupí na veřejnou službu v určitou dobu, budou se mu snižovat dávky. Nikdo se ho nebude ptát, jestli mohl, či nemohl pracovat. Podle slov senátorky je tento automatismus nehorázný.

Poskytování veřejné služby je zcela v kompetenci obcí, podle výkonného ředitele Svazu měst a obcí Dana Jiránka budou mít obce o veřejnou službu zájem, protože když je vysoká nezaměstnanost, tlak na zvyšování mezd povede k tomu, že obce budou chtít tyto lidi využít.