Čiperná žena je nejstarší obyvatelkou Nového Boru a nejspíš i celého Libereckého kraje. Na svoji oslavu v denním stacionáři Meduňka pozvala i o generaci mladší klienty a ještě jim u toho zazpívala. Pak společně snědli chlebíčky, které Anna sama připravila. Psát o ní jako o stařence by bylo hrubou urážkou.

„Já jsem se tak rozkecala, že na ten dort ani nemám chuť,“ vtipkuje, když všechny baví historkami z mládí. Třeba tou, jak poznala Karla Gotta ještě jako mladého kluka, který chodíval za její sousedkou v Praze, kde tehdy Anna dělala služku.

„Jednou jí pod oknem zazpíval písničku. Ještě ho tenkrát nikdo neznal. A mně se hned líbil. Poslouchám ho dodnes, mám jeho desky na kazetách,“ říká všem okolo.

Vzpomíná i na mnohem starší věci. Třeba na prezidenta Masaryka, jehož tituluje zásadně jako „tatíček“. Setkala se s ním krátce jako děvče, když s ostatními tančila Českou besedu, kam byl první československý prezident pozván. „Tatíček byl nesmírně milý a laskavý. Poznali jste na něm, jak miluje děti,“ zasní se paní Anna.

Optimismus, který z jejího hlasu zaznívá, je podle ostatních důvodem její dlouhověkosti. Vedoucí stacionáře Šárka Hantychová zdůrazňuje, že Anna neměla snadný život, ale vždy jej brala tak, jak šel.

V mládí jí zemřela matka, nikdy nad ničím nebědovala

„Ve 14 letech jí zemřela maminka, pak musela jít hned dělat služku do Prahy. Nemohla mít vlastní děti, tak si osvojila několik cizích. Třeba o postiženého chlapce se starala do jeho 70 let. A nikdy jsem ji neslyšela nad něčím bědovat. Na každém člověku vždycky hledala to dobré,“ zamýšlí se Hantychová.

Sama paní Anna přiznává, že receptem na dlouhý život je láska. „Vše, co v životě děláte, musíte dělat s láskou,“ zvedá prst čiperná babička. I přes pokročilý věk je naprosto zdravá a užívá pouze čtvrtku prášku denně.

Na smrt nemyslí a dokonce prý má plány do budoucna. „Pořád mluví o tom, co bude dělat. Nedávno jsme se bavily o tom, jak tu dlouho chce být a prý alespoň ještě deset let,“ vzpomněla vedoucí stacionáře.

Ve svých 103 letech si paní Anna stále sama vaří a uklízí. Její byt ve stacionáři prý patří mezi nejhezčí. Dokonce si sama chodí na nákupy, jen si na ně bere jako doprovod některou z pečovatelek. K narozeninám se jí ostatní spolubydlící složili na výlet v kočáře taženém koňmi.

„Projeli jsme celý Nový Bor a podívali se až do Sloupu. Bylo to nádherné. Vzala jsem si na cestu zelené šaty, v nichž jsem se podruhé vdávala,“ připomněla oslavenkyně.

K narozeninám jí přišel gratulovat i starosta Nového Boru Jaromír Dvořák. „Je obdivuhodné, v jak skvělé kondici stále je. Kolikrát si říkám, jestli jí nespletli datum v občance,“ směje se starosta.

Jedno přání paní Hejné však zůstává dosud nenaplněné: navštívit Prahu a vidět novorenesanční Dům U Rotta na Staroměstském náměstí, kde kdysi sloužila. „Ráda bych jí to přání splnila a vzala ji sem na výlet. Snad se nám to letos poštěstí,“ dodává Šárka Hantychová.