„Jsem skutečně zdravotní sestra. Termín zdravotní bratr neexistuje. Je tu ještě výraz všeobecný ošetřovatel, ten ale není úplně v oblibě,“ vysvětlil název své pracovní pozice Medek.
Díky přístupu a oblíbenosti sestry Medka mezi pacienty ho ředitelka nemocnice Jitka Samáková spolu s náměstkyní Gabrielou Fritsch Píchovou nominovaly do soutěže Nej sestřička 2018, kde jako jediný zastupuje Karlovarský kraj. V defilé žen mu dělá sekundanta ještě jeden muž, ten je ale z nemocnice Na Bulovce.
Přitom hrozilo, že si Jiří ke zdravotnictví ani nepřičichne. Původně totiž studoval průmyslovou školu.
„K téhle práci jsem se dostal úplně náhodou. Průmyslovka mě vůbec nebavila, takže jsem chtěl zkusit něco naprosto odlišného. Myslel jsem si, že mi to pomůže na medicínu. Ale nepomohlo, a nakonec jsem ani nechtěl, protože mě tahle práce baví mnohem víc. Člověk je blíž lidem, a tak jsem u toho zůstal,“ popsal nečekanou cestu k vysněné práci Medek.
Práce jako hnací motor
O svém zaměstnání mluví s lehkostí a nadhledem jako o poslání. Práce s lidmi je ostatně jeho hnací motor.
„Kromě kontaktu s lidmi mě na téhle práci baví hlavně intenzivní péče, ve které pracuji. S tím je spojená i neustálá možnost se vzdělávat. Stále totiž vznikají nové postupy. Svou roli hraje i adrenalin a skutečnost, že mě tahle práce posouvá dál,“ popsal Medek.
To, co ho na jeho práci nejvíc baví, je prý i to nejtěžší. „Nejnáročnější je práce s lidmi. Musíte umět vypnout a přepínat mezi osobním a pracovním životem. Nenosit si domů strasti z práce. Přece jen se tady setkáváme se smrtí, agresí, ale i arogancí ostatních lidí. Není to kolikrát příjemné, proto je důležité tohle všechno překročením čáry nechat venku,“ vysvětlil.
Za léta, která strávil na jednotce intenzivní péče v Karlovarské krajské nemocnici, prošly Jiřího rukama tisíce pacientů. Přesto stále vnímá jako svůj největší úspěch skutečnost, že svou práci dělá správně a je hodný na pacienty.
Stejně tak ho těší i jeho soukromý život. „Jsem naprosto spokojený. Nechávám vše volně plynout. Navíc mám zdravého syna a úžasnou manželku,“ svěřil se Medek. Největší radost mu kromě rodiny udělá, když potká svého bývalého pacienta, který je zdravý a hlásí se k němu.
„Rád si vzpomenu, když máme těžce nemocné pacienty a oni se z toho navzdory všem očekáváním dostanou. Najednou je potkáte na ulici a pozdraví vás. Nebo narazíte na paní, kterou byste nepoznala. Načančaná dáma. A až ve chvíli, kdy se představí, si vzpomenete, že vám ležela na oddělení. To je asi to nejhezčí. Když vidím, že se jim daří dobře,“ řekl Medek.
Když má padla, tak si nasadí sluchátka a jde se projít. „Zakládám si na psychohygieně. Když se nejdu projít, tak si pustím dobrý film. Nebo i špatný film. U toho si možná odpočinu lépe než u toho dobrého,“ dodal.
Hlasy mohou lidé Jiřímu Medkovi na stránkách soutěže Nej sestřička posílat do pátku.
