Tátové od rodin skočili za autem do ledové vody, řidič přesto nepřežil

  17:40
Silvestrovská autonehoda nedaleko obce Vysoká na Kokořínsku, pří níž jeden vůz skončil potopený v rybníce, dopadla tragicky. Svědci nehody ale bojovali o záchranu řidiče do poslední chvíle a prokázali ohromnou snahu pomoci. MF DNES s dvěma ze tří statečných hovořila.

Na místě zasahovaly celkem tři vozy zdravotníků, dva vrtulníky, čtyři posádky hasičů a několik policistů a potápěčů (31.12.2018) | foto: IZS Mělník

Nejprve kvílení brzd, pak velká rána. Osobní auto prorazilo svodidla, převrátilo se a dopadlo do vody.

Tak popisují svědci autonehodu, která se odehrála na Silvestra po poledni u rybníka Harasov na Kokořínsku. Policie stále vyšetřuje, co k ní vedlo. Řidič osobního vozu tehdy vjel do ostré zatáčky u rybníka a podle svědků nijak nezatáčel. Jen na poslední chvíli brzdil.

„Svodidla v zatáčce projel prakticky rovně,“ popisuje Petr Jindráček, jeden ze svědků, který se společně s dvěma dalšími muži vrhl za autem do vody.

Byl tehdy na silvestrovské procházce se svou rodinou a se třemi dalšími rodinami, celkem s osmi dětmi. Všichni přišli z nedaleké obce Vysoká, kde bydlí.

On a další otec od rodiny, Petr Čapka, neváhali a hned běželi za autem. Ajťák a obchodník se sportovními potřebami, oba bez záchranářských zkušeností. Přesto okamžitě běželi vyprošťovat posádku potopeného vozu. Zda je v autě jen řidič, nebo i spolucestující, tehdy nevěděli.

Petr Čapka (vlevo) a Petr Jindráček, dva ze tří mužů, kteří skočili do ledové vody za potápějícím se vozem.

Petr Čapka (vlevo) a Petr Jindráček, dva ze tří mužů, kteří skočili do ledové vody za potápějícím se vozem.

Ostatní organizovali pomoc ze břehu. Volali záchranku, policii a zastavovali projíždějící vozidla. Od jejich posádek získávali tažná lana, která navázali na sebe, aby pak mohli potopené auto přitáhnout blíž ke břehu. Postupně se takto do záchrany zapojilo odhadem patnáct lidí.

„Vůbec jsem nad tím nepřemýšlel. Prostě bylo jasné, že do té vody půjdu. Nejsem sice žádný otužilec, ale věděl jsem, že to zvládnu. Ještě do října jsem se chodil koupat. Stejně mě ale překvapilo, jak moc ta voda byla studená,“ popisuje Čapka.

V oblečení by se sami utopili

Svědkem nehody byl i řidič světlého Volkswagenu Passat, který chvíli nato přijel z protisměru s manželkou a dítětem.

„Zastavil a chtěl do vody skočit oblečený, tak jak byl. Zařval jsem na něj, že se musí vysvléct, tak si odložil alespoň bundu. U potopeného auta byl z nás první a byl také nejvíce iniciativní,“ říká Čapka.

Čapka se v minulosti věnoval vodním sportům, takže mu bylo jasné, že v oblečení do vody nemohou. „To by byl naprostý nesmysl. Mohli bychom se sami utopit. S panem Jindráčkem jsme se tedy vysvlékli jen do trika a trenek,“ vzpomíná Čapka. Kdo byl třetí muž, to zachránce neví.

„Nebyla příležitost se představovat. Vím jen, že měl brýle a dlouhé vlasy,“ dodává Jindráček.

Vůz se potopil asi dvacet metrů od břehu. Přední částí zůstal zabořený do dna a podvozkem nahoru. „Doplavali jsme k autu a zimou už jsme se nemohli pořádně ani hýbat. Zkoušeli jsme otevřít dveře a kufr auta. Jen ten zůstal trochu výš. Na to, abychom se potopili k čelnímu sklu, jsme neměli,“ říká Čapka.

Nohy a ruce tuhly zimou

„Do auta jsme vůbec neviděli. Voda tam byla hrozně zakalená. Z auta tekl benzin a olej. Pod vodou byla strašně malá viditelnost. Navíc ta voda byla opravdu studená. Doplavat tam ještě šlo, nejhorší ale bylo pohybovat se kolem auta. Začaly nám tuhnout nohy a ruce. Ztráceli jsme cit,“ pokračuje Petr Jindráček.

Fotogalerie

Třetí z mužů pak doplaval pro sekyru a snažil se rozbít zadní boční okénko, aby otevřel dveře.

„Ale nešlo to. Pod vodou nebylo možné sekyrou se pořádně rozmáchnout. Navíc jsme pak usoudili, že rozbít okno by mohla být hloupost. Z auta by mohl uniknout zbývající vzduch, pokud tam nějaký byl,“ vysvětluje Petr Čapka.

„Navíc bychom do auta museli prakticky poslepu a posádka tam mohla být zaklíněná a v pásech. To bychom asi nedali,“ hodnotí Jindráček.

Tou dobou padl návrh na to, že se pokusí auto přitáhnout ke břehu. Lidé u rybníka dali dohromady dostatečný počet lan.

„Doplaval jsem pro lano ke břehu a zpátky, abychom je uvázali za auto. Kolegové na břehu to už někomu uvázali za kouli u auta a začali vůz přitahovat. Podařilo se nám ho přitáhnout ke břehu tak, že kola čouhala ven,“ popisuje Čapka.

Dlouhé rozmrzání

Tehdy k rybníku dorazil první vůz zdravotníků a policejní hlídka ze Mšena. Policista Jiří Mašek neváhal skočit do vody a snažil se auto otevřít. Marně. Přitom se lehce zranil a později byl nucen vyhledat ošetření. Následoval příjezd dalších složek integrovaného záchranného systému.

V této době se již trojice zachránců převlékala do suchých věcí a dek, které jim půjčila paní žijící u rybníka. Čapek s Jindráčkem rozmrzali v autě kamaráda, který pro ně přijel. „Nemohli jsme se sami ani vysvléct. Strašně dlouho jsme se třásli,“ vzpomíná Jindráček.

Vyproštění řidiče bylo nakonec s odstupem času provedeno hasiči z Mělníka. Podle informací od středočeské zdravotnické záchranné služby vyndali pětašedesátiletého muže z auta zhruba po třiceti minutách.

Záchranáři okamžitě začali s resuscitací. „Vzhledem k tomu, že byl předpoklad většího počtu spolucestujících, byly na místo vyslány dva vrtulníky. Zároveň k místu nehody zamířili policejní i hasičští potápěči, kteří prohledávali dno rybníka,“ uvádí Petr Svoboda od středočeských hasičů. Ukázalo se, že přední sklo auta bylo již od nárazu rozbité.

Řidič vozu byl letecky transportován do jedné z pražských nemocnic. Tam i přes veškerou snahu nakonec zemřel.