„Začal jsem volat média, protože veřejnost musí vědět, co se tady děje,“ oznamuje Alrawi po incidentu v brněnském Starém Lískovci.

Co přesně se vaší paní ve čtvrtek přihodilo?
Odehrálo se to kolem poledne ve Starém Lískovci, kde bydlíme. Manželka byla na poště a když odcházela, slyšela vykřikující muže, kterých si nejprve nevšímala. Až když slyšela protimuslimské nadávky, tak zpozorněla a všimla si, že míří na ni. Začali na ni pokřikovat sprostá slova, která je těžké vyslovit nebo i číst, natož být bezdůvodně jejich adresátem na veřejnosti. Snažila se jim vysvětlit, že tady vyrůstala, je českou občankou. Samozřejmě mluví perfektně česky, protože tady vystudovala a chodí tu na vysokou školu. Ale když se k nim přiblížila, tak se začali překřikovat a předhánět v tom, kdo ji víc urazí. Tak se radši zamkla do auta a zavolala (městskou) policii.

Tušíte, co byli ti křiklouni zač?
Byli to lidé z úklidové služby Falky, kvůli tomu jsme také napsali stížnost na radnici a budeme trvat na jejím prošetření. Co je nejhorší, tak pracovníci této firmy, kteří tady obstarávají chodníky a dělají další věci, už dřív, když projížděli kolem našeho baráku a viděli moji ženu, tak na ni často něco podobného vykřikovali. Ona říkala, že to nechtěla dramatizovat a nikomu se nesvěřila, dokonce ani mně. Ale tentokrát to pro ni byla opravdu sprcha, když se to stalo na veřejnosti a viděla jim přímo do obličeje. Byl to pro ni hrozný zážitek.

Setkáváte se jako muslimové s projevy nenávisti často?
Když jsme to zveřejnili, tak se nám ozývaly další muslimky, konkrétně třeba sestra mé manželky. Říkaly, že se jim to stává často, ale stydí se to oznámit. Moje žena to sice oznámila (městské) policii, ale ze začátku to nechtěla oznámit médiím, protože se bojí.

A proč jste se nakonec rozhodli případ zveřejnit?
Protože už to nejde dál přecházet. Rozhodli jsme se zveřejnit i jméno mé ženy, protože je to důvěryhodnější, než kdyby to bylo anonymní. Už jsem zkrátka nechtěl dál mlčet. Kdybych to věděl dřív, tak bych si něco takového nenechal líbit, zvlášť od lidí, kteří jsou placeni veřejnými prostředky, aby sloužili občanům. Aby v pracovní době napadali obyvatele, to už je příliš.

Vaše manželka je Češka?
Narodila se na Balkáně, ale žije tu od dětství, asi od dvanácti let. Kdyby nenosila šátek, tak vypadá jako klasická Evropanka. Já jsem za ty roky už zažil útoky taky, třeba v obchodě nebo na ulici. Ale na nás chlapy si někdo jen tak nedovolí, horší je, když takhle útočí na ženy.

Jak vás nadávající lidé poznají? Podle pleti?
Asi podle pleti, někteří mě znají i z médií. Přijdou za mnou a řeknou mi, že jsem ten předseda teroristů, co tady chce zavést šaríu. Já se s tím vypořádám, ale horší je, když jsou se mnou moje děti. Syn chodí na gymnázium a je velice šikovný, ale když měl včera (ve čtvrtek) mé ženě pomáhat sepsat tu stížnost, tak na to neměl žaludek, necítil se dobře. A to je to, co mi na takových věcech vadí. Přitom naštěstí většina muslimů v Česku žije úplně normálně stejně jako my. Děti chodí do škol, sportují, jsou normálně začleněné do společnosti.