„S hodnocením státní zástupkyně se téměř ztotožňujeme. Provedli jsme ve věci důkazy i nad rámec těch, které byly navrženy. Proto jsem schopni vyřešit také rozpory, které se v této věci objevily,“ uvedla při zdůvodnění rozsudku předsedkyně senátu Blanka Bedřichová.

V kauze nebyly přímé důkazy, konstatovala mimo jiné soudkyně. „Proto jsme museli věc řešit v celém komplexu, jak obžalovaná v inkriminované době jednala a postupovala,“ zdůvodnila verdikt soudkyně.

Obžalovaná si podle soudkyně vzala do péče příliš mnoho dětí, aniž k tomu měla odpovídající vzdělání. Zájemce o hlídání podle verdiktu Thieu lákala na to, že má k dispozici i českou spolupracovnici a odpovídající prostory. Nebyla to zcela pravda.

Mnoho dětí, které si vzala do péče, podle soudkyně zvyšovalo psychické nároky na obžalovanou, a to mohlo být motivem jejího násilí.

„Je nám líto, že jsme se nedopracovali k motivu činu. Znalci pouze vyloučili, že by byl způsoben duševní poruchou (psali jsme zde). Motivem mohlo být psychické přetížení obžalované, ovšem i tak je třeba nést důsledky,“ řekla soudkyně.

„Není nebezpečná pro společnost. V zátěži je spíše klidná, pohodová,“ uvedli mimo jiné ve své expertíze znalci.

Milovala jsem je, řekla soudu obžalovaná

Státní zástupkyně pro ženu navrhovala trest na spodní hranici sazby, která činí osm až šestnáct let. „Děti fyzicky napadla obžalovaná, protože žádná jiná osoba to být nemohla,“ uvedla ve svém závěrečném návrhu státní zástupkyně Margita Kralická.

Podle Kralické existuje proti obžalované dost důkazů. Především jsou to expertízy lékařů, které dokládají, že děti v péči chůvy čelily hrubému násilí.

„Rodiče svěřili opatrovatelce děti zdravé a vrátily se jim vážně poraněné,“ zdůraznila Kralická.

Naopak obhajoba se domáhala plného zproštění obvinění. „Má klientka nikdy nesáhla k násilí. Děti má ráda, nanejvýš na ně kulila oči,“ řekla mimo jiné advokátka Irena Slavíková.

Útok na malé svěřence popírá též Thieu. „Nikdy jsem jim neublížila. Milovala jsem je, co se stalo, si neumím vysvětlit,“ sdělila obviněná soudu.

Napadená holčička nechodí, nemluví a trpí záchvaty

Chůva se starala o více dětí, které hlídala ve dvou vinohradských bytech. V únoru 2015 podle obžaloby vážně poranila hlavu malé holčičky. Otci a matce o tom nic nesdělila a dítě jim předala zpět.

S otokem mozku ho později rodiče odvezli do nemocnice. „To dítě vypadalo špatně. I laik by musel poznat, že má vážný problém. Ocitlo se v bezprostředním ohrožení života,“ popsala stav děvčátka lékařka, která o něj pečovala v motolské nemocnici.

Podle lékařky Thieu v nemocnici vystupovala jako tlumočnice, neboť rodiče zraněné dívky neovládali češtinu. „Chtěla jsem znát mechanismus, který vedl k těžkému poranění,“ vypověděla lékařka. Obviněná však na tuto otázku nedokázala odpovědět.

Nyní čtyřletá dívka si z napadení odnesla trvalé zdravotní následky, nemluví, nechodí a trpí denně řadou epileptických záchvatů. Uvedla to právní zmocněnkyně její rodiny.

„Vážná je i prognóza jejího stavu, do budoucna hrozí, že dítě nebude chodit do školky, školy,“ uvedla právnička.

Po kopnutí či úderu do břicha děvčátko zemřelo

Krátce před Vánoci roku 2015 chůva podle obsáhlého obvinění zranila další malou svěřenkyni. „Poranění mohl způsobit kop či prudký úder do břicha,“ konstatovali soudní lékaři.

Poranění zřejmě vzniklo několik dní před tím, než rodiče děvčátko přivezli do nemocnice poté, co zvracelo. Ani okamžitý zásah lékařů však dítěti život nezachránil.

Třetímu svěřenci chůva podle obžaloby před dvěma lety zlomila ruku, rodičům však o tom opět nic neřekla. Problém zjistili až doma. V tomto případě však státní zástupkyně připustila pochyby, zda zlomeninu má na svědomí přímo Thieu. V tomto bodě ji proto navrhla uznat vinou jen nedbalostním deliktem.

Podle svědků vyšlo najevo, že chůva tehdy vystupovala pod přezdívkou, své jméno nepoužívala, a tvrdila, že její syn je potomkem kamarádky, která si hledá novou existenci v Kanadě. Zároveň svého známého vydávala za manžela. „Museli mne špatně pochopit,“ vysvětlovala to obžalovaná.

Rozsudek není pravomocný, lze se proti němu odvolat k Vrchnímu soudu v Praze.