Pája alias Mucha ze Zastávky na Brněnsku prodává až půl kilogramu pervitinu za měsíc. Zásobuje nejen blízké okolí, ale také Ivančice či Brno. Svůj nemalý ilegální zisk dokáže prohrát ve výherních automatech v blízkých hernách. Je to dealer, nikoli výrobce.
Tak zní jeden z nedávných facebookových příspěvků skupiny, jež si říká Nadační fond Abbigail Williams. Na brněnské scéně se pohybuje zhruba rok a s drogovou kriminalitou bojuje po svém. Na sociálních sítích upozorňuje na jednotlivce, kteří prodávají nebo vaří tvrdé drogy.
Stránka, která má už bezmála 15 tisíc fanoušků, je plná fotografií údajných dealerů s jejich iniciálami a popisem, kde se daná osoba pohybuje a jak se chová. Tedy podobně jako u zmíněného případu dealera Muchy, u nějž do týdne od zveřejnění příspěvku zasahovala policie.
„Chceme ukázat, že drogy jsou obří problém všude kolem nás. Že dealerem nebo uživatelem může být i člověk, o kterém bychom si to nikdy nemysleli. Snažíme se jít jinou cestou, podle našich průzkumů tak nepracuje nikdo minimálně v Evropě. Náš projekt Abbi Dealer OFF nabízí cestu ven, jsme schopní navrátit lidi do normálního života, v případě léčby dát záruky i pro policii,“ vysvětluje činnost skupiny její zakladatel Paul William Kubas.
Ačkoliv na žádné z vedoucích pozic nefiguruje, podle jeho pseudonymu Abbigail Williams se celý fond jmenuje.
Všechno špatně, hodnotí expert
Jenže právě označování, udávání a zastrašování může být pro fond kritické. „Rozhodně to není dobrý nebo vhodný způsob. Z odborného hlediska je všechno, co dělají, úplně špatně. Víří ve společnosti atmosféru udavačství, bonzování a strachu. Jejich aktivita mi přijde až za hranou. Navíc takový způsob boje proti drogám kriminalitu ještě zvyšuje,“ soudí psycholog a člen brněnského protidrogového koordinačního týmu Pavel Nepustil.
Kubas nicméně tvrdí, že jejich forma komunikace je stylizovaná na cílovou skupinu, která je k drogové kriminalitě nejnáchylnější. Podle něj některé příspěvky na Facebooku dosahují až statisícové sledovanosti. Ostatně i díky tomu, že je fond sponzoruje.
„Je potřeba ve společnosti rozvířit velkou debatu. Stále se většina lidí o drogy nezajímá, nepovažují to za svůj problém. Ale když budeme přicházet s jednotlivými případy, konkrétními dealery a výrobci, můžeme jim ukázat, o jak rozsáhlý problém jde. Máme i osvětová videa, ale jen osvěta nestačí,“ má jasno Kubas.
Sám napsal knihu Teorie relativity, ve které odhaluje svůj životní příběh a vysvětluje, proč proti drogám bojuje.
Podle webových stránek fondu je v hlavních pozicích asi 25 lidí, pracují pro něj však desítky dalších. „Jsou to právníci, detektivové, psychiatři, psychologové, administrátoři nebo marketingoví manažeři. Pak máme také informátory, kteří detailně znají drogové prostředí. Třeba proto, že se dostali ze závislosti nebo kvůli drogám přišli o příbuzného,“ jmenuje Kubas.
Z dotací nemáme ani korunu, zdůrazňuje Kubas
Každou získanou informaci si členové týmu prověřují. Než cokoliv o problematických osobách zveřejní, trvá to údajně několik týdnů až měsíců. S výjimkou případů, v nichž jsou zasaženy i děti.
Dealerka píchla na ulici v Brně drogu ženě s kočárkem, dostala podmínku |
Odkud fond bere peníze, není zcela jasné. „Na svou činnost si vydělává vlastní podnikatelskou činností. Dělá komerčně grafiku, marketing a další věci. A všechny takto vydělané peníze dá do rozpočtu. A pak přijímáme dary od sponzorů. Ani jednu korunu jsme nepobrali z dotací,“ upozorňuje Kubas.
Podle Nepustila je způsob jejich výdělku nedůvěryhodný. „Mám velké pochybnosti o záměrech autorů projektu. Působí to na mě tak, že jejich motivací je zisk peněz od lidí, kterým se jejich zastrašující styl líbí. Možná to je líbivé, populární, ale z odborného hlediska prostě špatné,“ kritizuje Nepustil.
„Sice slibují, že tomu, kdo se dobrovolně přihlásí, poskytnou nějakou péči, ale k té není uvedeno vůbec nic. Působí to strašně pofidérně, nejsou to vůbec známí lidé,“ upozorňuje.
O pomoc se podle Kubase přihlásili lidé v pěti až deseti procentech zveřejněných případů.
„Nadační fond si uvědomuje, že jeho práce je kontroverzní, že se pohybuje na hraně a na tenkém ledě. Ale využíváme zákonných prostředků, hlídáme si, abychom dodržovali GDPR, aby to bylo všechno v pořádku,“ podotýká Kubas.
Spolupráce s policií se nekoná
Vlastní zjištění o drogové scéně zástupci fondu předávají policii. „Pokud máme podložené informace, třeba jako minulý týden o varně v Geislerově ulici v Židenicích, tak zavoláme klasicky na číslo 158,“ sděluje Kubas.
„Policisté jsou profesionálové, jejich práci necháváme na nich. Snažili jsme se dohodnout se specializovaným Toxi týmem, jednali jsme s vedením policie, ale navázat spolupráci se nám moc nedaří,“ přiznává.
Podle brněnského policejního mluvčího Davida Chaloupky žádná výraznější spolupráce ani možná není.
„Jejich způsob boje je kontroverzní. My musíme držet oficiální linku, jako státní orgán si nemůžeme dovolit takto agresivní kampaň. Víme o nich, ale spolupráce by byla dost problematická hlavně proto, jak zacházejí s osobními údaji. Na druhou stranu, problém drog u nás je, každý bojuje, jak může. Ale my se snažíme působit osvětou a prevencí, ne agresivní kampaní, kterou právě nadační fond dělá,“ vysvětluje Chaloupka.
Práce Abbigail Williams neoslovila ani neziskové organizace v kraji. Kritizují ji třeba Podané ruce. „Nemyslím si, že tento způsob je nějaká profesionální forma pomoci. Není to ani nic, co by mohlo úspěšně fungovat. Nedá se to ani zařadit do sítě služeb, které drogovou problematiku řeší na různých úrovních,“ podotýká Jiří Dadák z jihomoravské skupiny Podané ruce.
„Odděleně od sítě pomoci působí represivní složka, tedy policie. A myslím si, že i represi máme nastavenou rozumně. Extrémy nefungují, práce musí být na profesionální bázi a myslím si, že tento fond se tomu vymyká,“ doplňuje Dadák.
