Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Pařez, pionýr, fichtl. U závodníků vítězí prožitek nad rychlostí

  10:30
Že pro závody motocyklů nemusí být synonymem rychlost, dokazují majitelé pařezů, pionýrů či fichtlů. Nadšenci do strojů s objemem motoru do padesáti kubíků v čele s legendární Jawou 50 se svorně shodují: „Tahle vášeň není o rychlosti, ale o prožitku z jízdy.“

Je sobota 5. srpna a z louky za kioskem na Rádle-Milířích se line neutuchající bzukot. Začíná další ročník Rádelského Fichtlcupu. Letos se na místo nedaleko rozhledny Císařský kámen sjela asi padesátka motorek.

„Je to hlavně o srandě, i když se tu občas objeví souboje jak z mistrovství světa v motokrosu. Tady se jede pomalu furt na jedničku, když někdo zařadí dvojku, je to už veliký nářez,“ směje se jeden ze spoluorganizátorů akce Zdeněk Lochman.

Fotogalerie

I on začínal svoji závodnickou kariéru na fichtlu. „Snad každý, kdo dneska jezdí na motorce, začínal na fichtlu a myslím, že by to tak mělo být. Je to srdcová záležitost, ale je to i o dostupnosti. Tuhle mašinu pořídíte za nějakých tři pět tisíc, další tři čtyři tisíce dáte do oprav a jedete si užívat jízdu,“ dodává Lochman.

K vidění jsou v sobotu na Milířích klasické stroje bez jakýchkoliv úprav. Závodí v kategorii Klasik.

„Nesmí mít nic upraveného, ani výfuk, karburátor, ale mohou vypadat samozřejmě hezky. Pro ty ostatní máme kategorii Speciál, tam už úpravy být mohou a další kategorií je Supersport, to už jsou hodně vymazlené mašiny,“ vysvětluje Lochman.

Závodník dorazil na motorce po dědovi

Letos je navíc k vidění i závod dětí na strojích s různým výkonem. Na Fichtlcup dorazil i Martin Mlejnek z Mírové pod Kozákovem. Do závodu se přihlásil s poměrně historickým kouskem pionýra.

„Je to motorka z roku 1969. Získal jsem ji jako dědictví po mém dědovi. On ji tehdy koupil odněkud z JZD,“ svěřuje se mladý závodník.

I on přitakává názoru, že jízda na motocyklu není jen o rychlosti.

„Výkon není všechno. Já mám radši snadnou ovladatelnost, to je pro mě požitek z jízdy. Navíc si na motorce opravím všechno sám. Ta, na které dnes závodím, prošla velkou generálkou asi před pěti lety,“ dodává Mlejnek.

Doma má motorky tři a všechny s nižší kubaturou. „Mám ještě stopětadvacítku Blatu a pak veterána českou Čezetu. Ta stopětadvacítka je ovšem docela rarita, je jich asi jen sto padesát v republice,“ upozorňuje Mlejnek.

Na závody jezdí zejména po okolí, chce totiž všude dojet na svém stroji. „Rád na závody jezdím po vlastní ose, i když párkrát jsem jel i s motorkou na káře. Je to trochu rizikové, když jedete na stroji, na němž pak budete závodit, ale zatím jsem vždycky dojel i odzávodil,“ doplňuje Mlejnek, pro nějž je Rádelský Fichlcup asi sedmým závodem, kterého se účastní.

Autor: