Před více než sto lety padl František Chramosta do zajetí při obléhání pevnosti Přemyšl v polské Haliči, v Rusku vstoupil do utvářejících se československých legií a s obrněným vlakem Orlík absolvoval slavnou sibiřskou anabázi do Vladivostoku.
Jeho příběh i osudy dalších legionářů z Jičínska představuje nové Muzeum legionářů Peckovska.
Společně jej stvořili Petr Jůza a Zdeněk Chramosta. První je majitelem domu, ve kterém jeho děda žil a od roku 1938 do začátku 50. let provozoval cukrárnu. Za první republiky budovu vlastnili předci Zdeňka Chramosty, jehož děda František byl legionářem, který s obrněným vlakem za první světové války putoval po Transsibiřské magistrále. V domě na náměstí zemřel v roce 1943.
„Začali jsme se o tom bavit před třemi lety. Původně jsem tady chtěl udělat cukrářské muzeum, protože mi zbylo hodně věcí po dědovi. Od Zdeňka jsem se dozvěděl, že jeho děda tady bydlel a byl legionářem. Chceme, aby muzeum bylo poctou legionářům a zároveň šířilo osvětu. Dalším generacím by mělo připomínat, co legie byly a proč vlastně vznikly,“ vysvětluje Petr Jůza.
Se sousedem z Pecky Zdeňkem Chramostou přizvali Československou obec legionářskou, která pomohla s výstavou.
Právě osudům Františka Chramosty (1880-1943) patří značná část expozice. „Nejdřív sloužil v armádě Rakouska-Uherska, v roce 1915 padl do zajetí u Přemyšle, odkud se dostal do Ruska. Vstoupil do československých legií a prošel s nimi celou Transsibiřskou magistrálu,“ říká Zdeněk Chramosta, jenž téměř 40 let pracoval jako námořník. Dotáhl to až na šéfinženýra nákladních lodí.
Jeho předek podal přihlášku do legií v roce 1916 v zajateckém táboru Taganrog u Azovského moře. Sloužil u střeleckého pluku a uplatnil se také u strojní roty, dokonce se stal strojvedoucím obrněného vlaku Orlík, jenž představoval nejsilnější zbraň legionářů.
Do jejich rukou se stroj s kulometnými oddíly a otočnými dělovými věžemi dostal v roce 1918 po dobytí ruského Simbirsku.
V roce 1920 se František Chramosta přes Kanadu vrátil domů, za službu v legiích obdržel několik vyznamenání. Model obrněného vlaku, se kterým v Rusku jezdil, je v novém muzeu vystaven.
Expozice připomíná i osudy dalších legionářů z Pecky a okolí, za první světové války sloužili ve Francii, Itálii a hlavně v Rusku.
„Původně jsme chtěli výstavu umístit do jedné místnosti, nakonec se to rozrostlo na tři. V první části je obecný základ o legionářích, ve druhé části se výstava věnuje jejich poválečnému životu, jak tvořili vlastní spolky i jak se zapojili do druhého odboje. V poslední místnosti budou dočasné výstavy a na obrazovce poběží dokumenty o legiích,“ popisuje koncepci muzea spoluautor expozice Petr Tolar z Československé obce legionářské.
Archivní fotografie doplňují insignie z uniformy, vyznamenání a ruské bankovky z pozůstalosti po Františku Chramostovi. Návštěvníci uvidí repliky uniforem, francouzskou ocelovou přilbu, italský alpínský klobouk nebo originální průkazy legionářů.
Cukrář přišel o cukrárnu v roce 1953. Připomenou ji mlýnky
Původní účel budovy, ve které muzeum vzniklo, připomíná vybavení cukrárny: forma na vafle, pražírna na kávu, mlýnky a další předměty na výrobu cukrovinek.
„Cukrárnu děda provozoval do roku 1953, pak ji komunisti znárodnili a připadla družstvu Jednota. Potom zde fungoval obchod s cukrárnou,“ poznamenává Petr Jůza. Obchod byl v přízemí domu, kde žije, ještě poměrně nedávno.
Muzeum v Pecce je po Praze a Josefově teprve třetí stálou expozicí Československé obce legionářské u nás.
„Zařadili jsme ho do našeho cyklu výstav, která se jmenuje Cesta legionáře. Počítáme s tím, že tento cyklus se bude dál rozšiřovat po celé republice, kde o to bude zájem,“ dodává Petr Tolar. Muzeum legionářů Peckovska bude otevřené přes léto, vždy od pátku do neděle.
