Rozkradené muzeum má část věcí zpět. Je to ale zlomek, říká ředitel

  16:12
Muzejnictví se Tomáš Wiesner věnuje celý život, byl mimo jiné kurátorem sbírek a ředitelem ústeckého muzea a Národního technického muzea. Když nastoupil do Litoměřic, zažil šok: nepořádek v evidenci, který maskoval rozkradení muzejních sbírek, z nichž zmizelo na deset tisíc historických předmětů.

Ředitel Oblastního muzea v Litoměřicích Tomáš Wiesner | foto: Iveta Lhotská, MAFRA

Ředitel litoměřického muzea Tomáš Wiesner bilancuje šest let od chvíle, kdy nastoupil a zjistil, že ze sbírek zmizelo 10 tisíc předmětů.

„Inventarizace, při které jsme přezkoumali více než sto tisíc záznamů, nám trvala tři roky a čtyři měsíce,“ přibližuje čas strávený zjišťováním, co vše oblastní muzeum po skandálu má a co už ne.

V jaké fázi se nyní situace kolem rozkrádání muzea nachází?
Policie dokončila vyšetřování, uzavřela spis, předala ho na státní zastupitelství a případ spěje k soudu. Spis je ale opravdu velký, takže než jej státní zástupce a následně soud nastudují, bude to jistě v řádu měsíců.

Jak to vlastně všechno začalo?
Vše začalo mým nástupem do funkce ředitele litoměřického muzea v září 2012. Hned po nástupu jsem zjistil, že v depozitáři není nic, jak by mělo být. Proto jsem okamžitě nařídil mimořádnou inventarizaci sbírek a při ní začaly postupně na povrch vyplouvat všechny ty nešťastné skutečnosti, chybějící předměty atd.

Jak inventarizace probíhala a co všechno to obnáší?
Když to zjednoduším, tak při inventarizaci se porovnává evidenční karta obsahující popis s fyzicky dohledaným předmětem, aby se potvrdilo, že to je ten artefakt, který to má být. Není to vždy tak jednoduché, například mince nelze označit číslem a každá se tak porovnává s popisem, což je časově náročné a je k tomu potřeba i odborník na numizmatiku. Třeba mincovní poklad tak má jedno evidenční číslo, přestože obsahuje tisíc mincí. Taková evidenční položka se pak inventarizuje třeba i celý měsíc. 

Jak se takové vytížení dotklo chodu a práce muzea?
Hodně jsme přemýšleli o tom, zda muzeum během inventarizace pro veřejnost zcela uzavřít, nebo se pokusit udržovat provoz alespoň pořádáním výstav a otevřením expozice. Po poradě se zřizovatelem, kterým je Ústecký kraj, jsme se rozhodli, že zkusíme běžný provoz. Bylo to však extrémně obtížné.

Kolik věcí a co vše postrádáte?
Ztratilo se řádově asi deset tisíc předmětů. Je to široká plejáda věcí jako zbraně, numizmatické předměty, umělecké řemeslo, etnografické předměty, výtvarné umění, v podstatě na co si vzpomenete.

Jak jste následně zmizelé předměty hledali?
Nejvíc práce tu odvedla policie. Například při jedné domovní prohlídce byl objeven větší počet našich sbírkových předmětů a následně nám byl policií vrácen. Avšak v záplavě toho, co chybí, to je pouze zlomek.

Jaký je osud husitského kancionálu, který jste také dohledali?
Na zmizelý kancionál nás upozornil jeden badatel z Rakouska, který byl přesvědčen, že je uložen v rakouské národní knihovně. To se následně potvrdilo. Ukázalo se, že husitský rukopis se z našeho muzea opravdu ztratil, byl nezákonně vyvezen do Německa a nakonec skončil v Rakousku, kde jej v rámci dědického řízení odkoupila národní knihovna. V této kauze jsme podali samostatné trestní oznámení, ale situace je problematická a řeší ji archivní odbor ministerstva vnitra, který se vzácný husitský rukopis snaží vymoci zpět.

Ještě se tedy nepodařilo dostat ho zpět?
Rukopis je stále v rakouské národní knihovně a jediné, co nás může uspokojovat, je to, že tam je v teplotně, vlhkostně a bezpečnostně lepších podmínkách, než by byl u nás v Litoměřicích.

Fotogalerie

Co další věci? Hledáte je třeba i v aukčních katalozích po světě?
Popravdě řečeno na to nemáme sílu. Ale věřím, že postupně se něco objeví. Pachatelé ale všechny věci ošetřili tak, aby se velmi špatně dalo identifikovat, že se jedná právě o předměty z našeho muzea. První, co udělali, samozřejmě bylo, že z nich odstranili evidenční čísla.

Pojďme k tomu, o co muzeum nepřišlo. Jaké artefakty se nacházejí ve vašich sbírkách?
Historicky má muzeum celkem pět podsbírek – archeologickou, společenských věd, fotografií a podobných materiálů, přírodní vědy a etnografii. Nejvíc rozmanitá je podsbírka společenské vědy, kam spadají nejrůznější exponáty od zbraní až po numizmatiku. I po těch nešťastných událostech tak máme více než 70 tisíc evidenčních čísel, která jsou zapsána v centrální evidenci na ministerstvu kultury.

Jakou část z toho množství mohou vidět návštěvníci?
V muzeu mohou vidět naprostý zlomek, a navíc ve staré expozici, jejíž jádro tvoří 400 až 600 předmětů. Některé artefakty pak mohou návštěvníci vidět i při krátkodobých výstavách, při nichž často prezentujeme i předměty, které máme vypůjčené.

Mluvíte o staré expozici. Je na obzoru i nová?
Město Litoměřice spolu s námi a naším zřizovatelem připravilo projekt revitalizace staré radnice, kde naše muzeum sídlí. Dohodli jsme se, že město zajistí opravu budovy a my postavíme novou expozici. Půl roku jsme rekonstrukci připravovali, ve výzvě jsme uspěli, ale nebylo v ní dost peněz. Už v dubnu jsme měli budovu opustit, ale sešlo z toho. Město se teď snaží najít finanční prostředky, protože se však jedná řádově o padesát až šedesát milionů, nevíme, zda se to podaří v horizontu dvou, pěti nebo více let.

V jakém stavu je v současné době budova muzea?
Budova nám hlásí, že už opravdu nemůže. Naposledy se nám stala nepříjemná věc, že při velkém větru bouchlo okno a staré křehké sklo se vysypalo na chodník. Nikoho to naštěstí nezranilo, protože dole procházející lidé stihli uskočit. Okna jsme vyměnili, ale vnímáme to jako tichý hlas budovy, která hlásí – sto let do mě nikdo nedal peníze, dělejte se mnou něco! A také stávající expozice už je opravdu dožilá.

V čem bude nová expozice jiná?
Chtěli bychom, aby to byla moderní expozice třetího tisíciletí zaměřená na historii Litoměřic a jejich nejbližšího okolí. Situaci nám však trochu komplikuje fakt, že tato renesanční budova je na indikativním seznamu národních kulturních památek, což omezuje potřebné stavební úpravy. Například abychom mohli vystavit špičkové sbírkové předměty, potřebovali bychom klimatizaci. To ale z památkářského hlediska není možné.

Co ještě dělá muzeum vedle toho, že vystavuje stálou expozici?
Máme poměrně bohatý výstavní program a řadu doprovodných aktivit zaměřených na muzejní pedagogiku. Ročně pořádáme pět až šest výstav, hodně z nich je autorských, což je poměrně náročné, protože příprava autorské výstavy zabere třeba i dva roky. Nyní jako vlajkovou loď pro rok 2019 chystáme výstavu k 800. výročí založení města. Bude převážně archeologická a začne příští rok v září.