Fólie a prázdné zdi. Z muzea na půl roku zmizí 140 obrazů Švabinského

  17:52
Obrazy Maxe Švabinského po letech opustily zdi obrazárny v Muzeu Kroměřížska. Až do léta je nikdo neuvidí, teprve v červnu se vrátí do nově rekonstruovaných historických sálů.

Menší plátna už jsou zabalená ve fólii se vzduchovými bublinkami a prázdné zdi se zdají mnohem větší. Vyčnívají z nich jen popisky a deaktivované spínače bezpečnostního zařízení, které byly ukryté za každým ze 140 obrazů v památníku Maxe Švabinského. Je součástí Muzea Kroměřížska, v němž začala největší rekonstrukce od 80. let minulého století.

Změny to budou veliké, expozice se mají stěhovat tak, aby vznikly zcela nové výstavní plochy, ale Švabinský se vrátí zpátky na své místo. Do tří velkých sálů s klenutým stropem ve druhém patře budovy.

„V červnu by mělo být všechno připravené na návrat obrazů, sezonu z větší části stihneme,“ uvádí ředitel Muzea Kroměřížska Jiří Stránský.

Pracovníci se zatím pouštějí do velkých pláten. Nejprve musí zajistit čidlo alarmu, pak je s největší opatrností kladou na zem, na připravenou fólii. Sahat na obrazy je dovoleno pouze v rukavicích. Přes „bublinky“ se musí přetáhnout ještě další fólie, která zajistí, že se obraz nerozbalí, a pak se přidá k ostatním. Připravené na převoz do depozitáře jsou během jediného dne.

Kompozice výstavy se nezmění

Obrazová expozice vznikla už před dvaačtyřiceti lety, naposledy obrazy nakrátko opustily svá místa v roce 2003, kdy prostory opravovali a přidávali technické zabezpečení. To se rozroste i nyní, během rekonstrukce se bude měnit elektroinstalace, topení, přibudou hlásiče požáru a další technika, která má sbírky ochránit.

Samotné obrazy se ale vrátí na stejná místa. „Kompozice výstavy je výborná, není důvod ji měnit,“ podotýká Stránský.

Muzeum na ní před lety spolupracovalo s Janou Orlíkovou, někdejší vedoucí Grafické sbírky Národní galerie v Praze. V odborných kruzích je uznávanou odbornicí na život a dílo nejen Švabinského, ale řady dalších českých grafiků.

„Ty prostory historických sálů jsou pro Švabinského obrazy ideální a myslím, že i jemu by se líbily. Sbírka, která je v Kroměříži, je ucelený průřez od nejranější tvorby až po jeho vyzrálá díla,“ připomíná Orlíková.

Unikátní je i díky tomu, že kombinuje muzejní sbírku se zapůjčenými díly, která poskytla rodina.

„Paní Zuzaně velmi záleželo na důstojném umístění těch obrazů a Kroměříž byla navíc i logická,“ dodala Orlíková.

Připomněla tak osobnost Švabinského adoptivní dcery, která pečovala o jeho odkaz a dílo.

Rekonstrukce muzea přijde na 60 milionů korun

Díky tomu jsou v muzeu k vidění miniaturní grafiky na dopisní známky a bankovky, známí Švabinského motýli, ale i pozdní plátna ze 60. let minulého století nebo monumentální věci, jako předloha k vitrážím v oknech Svatovítské katedrály v Praze.

Maxmilian Theodor Jan Švabinský odešel z města na prahu dospělosti. Trvale se už nevrátil, kontakt však nikdy nevymizel. Dlouhou dobu se sem vracel za matkou a příbuznými, netajil se tím, že z okolní krajiny čerpal náměty.

Rodina nejprve žila v Jánské ulici v centru města, později v blízkosti tehdejšího františkánského kláštera, dnes hotelu Octárna. Na obou místech jsou pamětní desky a v areálu hotelu také čtyři z pěti lunet, které maloval pro Národní divadlo.

Nedávno zahájená rekonstrukce muzea vyjde zhruba na 40 milionů korun. Jako první bude v blízké době otevřený hlavní vstup z Velkého náměstí, kde už dokončují nové zázemí pro návštěvníky a recepci s pokladnami. Práce zahrnují i rozvody inženýrských sítí nebo přesuny příček, přibude prosklená část pro výtah a budova se stane bezbariérovou. To vše je naplánované na několik let.

Díky přestavbě se ale muzeum rozšíří, v přízemí vznikne nová expozice hodin a hodinových strojků, přibude výstava o historii města, která zmapuje období od roku 1848 do 60. let 20. století. A změny se dostanou až na půdu, jejíž atmosféru historikové využijí k představení sbírkových předmětů z mnoha oborů, které dosud ukrývaly depozitáře a ven se dostaly jen zřídka.