Když se manželé Jitka a Miroslav Hrdličkovi před pěti lety rozhodovali, jaký kočárek pořídí pro své novorozeně, zjistili, že jim z těch moderních žádný nevyhovuje. Tím udělali první krok ke své sbírce historických kočárků. „Chtěli jsme pořídit něco pořádného – prostorný a houpavý kočárek. Z těch novodobých jsme si ale nevybrali. Nakonec jsme proto pořídili proutěnou košatinu,“ říkají.

5 fotografií

„Pak jsem narazila na kočárek ze 70. let, který fungoval i jako jedna z prvních autosedaček. Říkala jsem si, že by se mi mohl hodit, kdybychom šli na nějakou retro akci, tak jsem ho koupila. Následně jsem se začala o staré kočárky víc zajímat a kupovala další. Postupně se to nabalovalo. Chtěla jsem udělat takový průřez kočárků od konce 19. století až dodnes, což se povedlo,“ popisuje Hrdličková.

„Když už jsme měli kočárků šedesát a pokryli všechna důležitá období, přešli jsme na hračky,“ dodává Miroslav Hrdlička.

Z celkem šedesáti kočárků jich pětačtyřicet od uplynulého víkendu vystavují ve svém nově otevřeném venkovském muzeu Staré krásnosti ve Velkém Újezdu v obci Chorušice na Mělnicku.

V expozici navíc mají i stovky historických panenek a hraček. „Náš nejstarší kočárek pochází zhruba z roku 1870. Je proutěný a má loukoťová kola. Nejstarší panenky jsou z 20. a 30. let minulého století,“ popisuje Jitka Hrdličková.

Nejoblíbenější jsou hračky našeho dětství

Stáří hraček pro Hrdličkovy ale není to nejdůležitější, a ne jen pro ně. Podle Jitky Hrdličkové si návštěvníci obvykle mnohem více užijí takové hračky, se kterými si ještě sami jako malí hráli.

„Velmi staré panenky ocení spíš odborníci. Běžnému návštěvníkovi udělají větší radost takové hračky, které si z dětství pamatuje. Navíc, opravdu staré hračky jsou také hodně drahé a na to my se svým nevýdělečným muzeem peníze nemáme,“ vysvětluje Hrdličková.

Drtivou většinu exponátů postupně nakoupili přes internetové prodejní servery. Všechny nákupy financovali z rodinného rozpočtu.

„Samozřejmě se zajímám i o historii exponátů. Shánění všech informací je někdy až detektivní práce. I když hodně informací lze dohledat na internetu,“ říká Jitka Hrdličková, která je nyní na rodičovské dovolené. Muzeum Staré krásnosti si Hrdličkovi otevřeli hlavně pro radost, žádný zisk od toho neočekávají. Stejně tak na něj nečerpali žádný grant ani dotaci.

Vedle starých panenek vystavují i veřejnosti ještě dobře známé kultovní hračky, jako je například igráček nebo natahovací plechové figurky, včetně maďarského klauna na tříkolce Roli Zoli.

Hračky pocházejí z Rakousko-Uherska, Československa i ze zahraničí. V sekci amerických panenek je například pro mnohé návštěvníky děsivá panenka z let 1930–1946 s otáčecí hlavou a třemi tvářemi, panenky s obličeji amerických hvězd, například Shirley Templové, nebo Cabbage patch doll ze 70.–80. let s typickými velkými hlavami připomínajícími brambory.

V jedné z vitrín vynikají německé panenky značky Kramer vyráběné od roku 1947. Ty vystavené pocházejí ze 60. let. Mají hlavy z lipového dřeva a látková těla. Tváře spíš severské než německé. V podstatě se podobou hodně blíží známé islandské zpěvačce Björk.

K vidění jsou i desítky starých loutek, mezi nimiž jsou i takové kuriozity, jako je stará bába s pohyblivými vytahanými ňadry.

Půjčovna a diabetická kavárna

Expozici chtějí Hrdličkovi dále rozšiřovat. „Chtěla bych sehnat například autíčkový kočárek ze 30. let, který reagoval na počátek éry automobilismu. Dalším mým snem je Gočárova vila. Domeček pro panenky, který navrhl slavný architekt Josef Gočár,“ přeje si Jitka Hrdličková.

Na rozdíl od muzea, které Hrdličkovi otevřeli zcela nově a zatím má otevřeno jen o sobotách od začátku července do konce září od 10 do 17 hodin, provozují již několik let půjčovnu historických kočárků.

„Když někdo chce starý kočárek například na svatbu nebo nějakou retro akci, tak si ho může půjčit,“ říká Hrdličková. Třídenní půjčovné stojí od 450 do 850 korun. Zájem o půjčovnu prý sice není zrovna veliký, čas od času se ale někdo ozve.

Zajímavým doplňkem muzea je navíc diabetická kavárna vycházející vstříc lidem s cukrovkou. Sortiment včetně zákusků je tu doplněn o informace týkající se obsahu sacharidů, což si diabetici v běžné kavárně nezjistí.

„Náš syn má cukrovku, proto jsme se rozhodli kavárnu diabetikům přizpůsobit,“ vysvětluje sběratelka Jitka Hrdličková, kterou zde návštěvníci potkají i za kavárenským pultem.