„Přitom mozek je v podstatě líný. Vyvinul se k přežití, řešení kritických okamžiků života a neměl by být přehlcený, aby mohl rychle vyhledat správnou informaci a dostat nás do bezpečí,“ říká Maroszová, která trénuje paměť v knihovnách i domovech pro seniory a vede v třinecké knihovně takzvanou mozkovou posilovnu.
Jak mozková posilovna funguje?

Fotogalerie Zobrazit fotogalerii

Koná se jednou měsíčně a není potřeba se hlásit předem. Navštěvují ji senioři, pracující, maminky na mateřské, občas i studenti. Na první pohled to na lekci může vypadat jako ve školce. Dospělí se totiž učí hravou formou. Používáme řadu pomůcek, hádanek, kvízů či her. Lidé se vzájemně hecují, nikdo nesmí mít pocit, že by za ostatními zaostával, přizpůsobíme se nejslabšímu. A také není nouze o smích. Například když nějaký nováček dorazí se zpožděním a hned ve dveřích vysvětluje, že na trénování paměti málem zapomněl.

Proč je dobré mozek neustále zaměstnávat?
Mozek devadesátiletého člověka si může zapamatovat stejné množství informací jako mozek dvacetiletého. Vědci zjistili, že u aktivního a trénovaného mozku se navýší rezervní mozková kapacita, což může výrazně zpomalit a zmírnit nástup demence.

S jakými technikami například pracujete?
Praktickou pomůckou je třeba kalendář. Vedle každého měsíce je uvedené, na který den připadne prvního. A k tomu je pomůcka – věta, jež začíná dvěma písmeny názvu dne a je logicky napasovaná na dění v měsíci. Například u prosince, kdy 1. je sobota, zní pomocná věta „Soutěžíme v pečení.“ K tomu postačí zapamatovat si čísla 1, 8, 15, 22 a 29, protože pokud je prvního úterý, bude úterý i 8., 15... Pomocné věty se stačí naučit zpaměti. Pomůže to, když dumáte, na který den vyjdou narozeniny, výročí. A hlavně zaměstnáte mozek místo pasivního mrknutí do mobilu.

A další technika?
Oblíbenou technikou je loci neboli technika místa, která využívá důvěrně známého prostoru, jakým je náš byt, zahrada, trasa do práce či obchod, nebo vlastní tělo. Informace, jež si potřebujeme zapamatovat, umístíme na místa například ve svém bytě v pořadí, v jakém bytem běžně procházíme. Může se jednat třeba o nákupní seznam. Pak těm položkám ze seznamu přiřadíme neobvyklé až absurdní činnosti: máslo honí šunku po předsíni, káva a chléb se třesou strachy v obýváku na křesle při sledování akčního filmu. Když si v duchu procházíme byt, v hlavě už nám naskakují položky ze seznamu.

Zaměřujete se tedy hlavně na krátkodobou paměť?
Procvičujeme všechny druhy paměti, ale ta krátkodobá je nejzranitelnější. Třeba u Alzheimerovy choroby, což je nejčastější příčina demence, dochází k poruše vštípení a nové informace se neukládají do dlouhodobé paměti. Říkáme, že nemocný člověk je jako cibule, kdy místo slupek se z něj postupně odloupává současný život. Třeba ženy se začnou časem představovat jménem za svobodna, ale nepamatují si, co bylo včera.

Říká se, že poškodit ji může i narkóza?
Ano. Vyzkoušela jsem si to sama na sobě. Když jsem dodělávala magisterské studium, kvůli zdravotním problémům jsem ji musela podstoupit. Krátkodobá paměť se mi na pár měsíců výrazně zhoršila. U někoho to může trvat i rok, než se stav navrátí do normálu.

Jak souvisí slábnoucí paměť se stresem?
Stres silně ovlivňuje paměťový výkon, navíc když je dlouhodobý, stane se z něj stres chronický. Ten poškozuje hipokampální (část velkého mozku – pozn. aut.) neurony, a to pak ovlivňuje prostorovou paměť a deklarativní paměť, což je porucha vybavování si jmen, čísel, názvů ulic. Neurony mají omezenou schopnost obnovy, proto se nám mohou určitá spojení v mozku poškodit. Tréninkem se pak dají paměťové spoje vylepšit, ale pokud je tělo nadále v chronickém stresu, už ne na sto procent.

Můžete to nějak přiblížit?
Představte si, že spadnete do výběhu se lvy. Jde o okamžitý stres, do těla se vyplavuje adrenalin. Rychle se schováte do nějakého úkrytu a doufáte, že vás lev neobjeví. Naštěstí vás rychle zachrání. Jenže co když ne, a vy ve výběhu zůstanete dva měsíce a nevíte, kdy se dostanete do bezpečí? Tak podobně vypadá dlouhodobý stres.

A paměť versus roztržitost?
Lidé nejčastěji zapomínají, jestli zhasli světlo, vypnuli sporák, zamkli dveře. U většiny se jedná právě o roztržitost. Potíž je, že se lidé nesoustředí na konkrétní věc. Dělají ji rutinně a myslí na něco jiného. Proto se okamžik, kdy otáčí ve dveřích klíčkem, v paměti neudrží.

Jak si pomoci?
Stačí málo. Soustředit se na to, co dělám, a říct si to klidně i nahlas. Zamykám a dávám klíče do kabelky. Vytahuji šňůru ze zásuvky, zhasínám světlo. Nebo když budete pravidelně zapomínat v pokoji brýle, které potřebujete na řízení, a vracet se kvůli nim od auta, pomozte si asociací. Brýle – dojedu do cíle.

Kvůli čemu ještě paměť slábne?
Nečinností. Ta škodí asi nejvíc. Mozek se musí neustále trénovat. Trénink neznamená jen účast v kurzu. Důležité je být aktivní.

Dá se odhadnout, kdy bychom už měli začít trénovat?
Trénovat se dá už od dětství. Setkávám se s dětmi, studenty, kteří mají problém porozumět čtenému textu. Sice ho přečtou, ale nezpracují. Neumí se učit. I když se u učení trápí řadu hodin, kýžený efekt to nepřináší. Může za to víc věcí. Obecně se v rodinách méně čte, povídá, méně se hrají hry. Děti je kdysi hrály alespoň venku, ale ani tam dnes moc nechodí. A všudypřítomná technika nám sice usnadňuje život, zároveň nám ale zhoršuje paměť, protože na ni až nezdravě spoléháme.

Co situace, když třeba u bankomatu zapomeneme pin?
Říká se tomu mozková mlha. Obestře vás nevědomí. Ale s celkovým stavem paměti to moc nesouvisí. Spíš jde o momentální stres, okno. Může za ním stát i to, že jsme se nenasnídali.

A nějaká rada pro toho, kdo si chce pomoci sám doma?
Kromě klasiky, jako jsou křížovky, sudoku a různé hry, se dá najít na internetu spousta cvičení. Anebo určitě pomůže nabourat doma rutinní činnosti. Například přemístit odpadkový koš na jiné místo.