V Českém Švýcarsku se daří modráskům, i díky vstřícnosti majitelů luk

  8:02
Se síťkou v ruce a s fixou pobíhali vědci České zemědělské univerzity po vybraných loukách v Labských pískovcích. Zkoumali populaci modrásků bahenních a očkovaných. K entomologickému výzkumu si vybrali dvě louky v Jílovém a Ludvíkovicích.

Modrásek očkovaný na živné rostlině krvavci totenu. | foto: Kristýna Chmelová

„Modrásci jsou závislí na živné rostlině krvavci totenu a na mravencích rodu myrcia. Tyto dvě louky podmínky pro život těchto vzácných motýlů splňují,“ uvedl mluvčí správy národního parku České Švýcarsko Tomáš Salov.

Vědci jeden den motýly pochytají a křídla jim popíšou čísly. Další dny se na louky vracejí a znovu motýly loví. 

„Do sítěk nachytají nejen ty popsané, ale i další nové. Z toho statistickými metodami odvodí, jak hodně se motýli množí,“ vysvětlil Salov. 

Z letošního výzkumu vyplynulo, že motýlí populace výrazně neroste, vědci ale nezaznamenali ani žádný pokles. 

Modrásci mají velmi krátký život. Dospělec žije v průměru tři dny. „Nejstaršímu, kterého vědci chytili, bylo jednadvacet dní,“ řekl Salov.

Pracovníci správy národního parku majitele luk podporují při volbě vhodného způsobu péče tak, aby krvavce toteny zůstaly pro modrásky zachovány. Přesto někteří odborníci uvádějí, že pastevní využití stále velkého počtu luk nesvědčí modráskům ani ostatním druhům denních motýlů. 

Pastvu je podle nich zapotřebí usměrnit buď nižším počtem dobytka a koní, nebo zavedením rotační pastvy. 

„To je pasení po částech, kdy na dočasně nepasené části pastviny má porost čas obrůst a vykvést. Bez podobného omezení na zdejších pastvinách mokřadní modrásci nemohou najít živnou rostlinu v kvetoucím stavu. Krvavec toten je zde s oblibou spásán,“ vysvětlil botanik CHKO Labské pískovce Petr Bauer. 

Doplnil, že zemědělci se o své pozemky musejí starat. Buď je sekat, nebo nechat spásat, jinak by přišli o dotace. 

„Patří mezi ně i ty dotace na podporu živočišných i rostlinných druhů. Opatření vyžadují určitý systém hospodaření, tedy sekání a spásání luk tak, aby to vyhovovalo nárokům na rozmnožování toho kterého druhu,“ přiblížil Bauer.

„V místech, kde žijí vzácní motýli, se louka musí sekat kosou či křovinořezem, aby se neponičily vzácné rostliny,“ popsal Bauer.