Až do konce roku 1945 fungovaly domy v Motole jako filiálka vinohradské nemocnice, poté se zařízení osamostatnilo jako státní všeobecná veřejná nemocnice. V roce 1948 byl k nemocnici připojen lupusní ústav (dnešní pavilon infekčních hepatitid), který byl postaven už v roce 1936 a je tak nejstarší zděnou budovou v areálu.
V roce 1958 bylo v tehdejší Městské nemocnici v Motole zřízeno radioizotopové oddělení a záhy přibyla další. Podoba nemocnice se začala výrazně měnit v polovině 60. let, kdy zde začali vězni ve službách podniku Armabeton stavět nový dětský pavilon. Budovaný moderní blok však tehdy spadal pod Dětskou fakultní nemocnici, která sídlila v několika objektech na Karlově a v jeho blízkém okolí. Teprve v lednu 1971 se motolská nemocnice sloučila s fakultní nemocnicí i Fakultou dětského lékařství Univerzity Karlovy, čímž vznikla Fakultní nemocnice Motol, která pod tímto názvem funguje dodnes.
Už v té době patřilo zařízení mezi největší v Evropě – pro dospělé mělo 2750 a pro děti přes 900 lůžek. S tím, jak se dokončoval nový dětský pavilon, se do Motola postupně stěhovala oddělení z centra Prahy.
Dětské kardiocentrum bylo otevřeno v roce 1977, o rok později se přemístily klinika dětské chirurgie a dětská onkologie, u jejíhož zrodu v roce 1974 stál lékař Josef Koutecký a která byla první v Československu. V roce 1978 zahájila v Motole provoz dětská poliklinika a rok nato jako první v zemi také dětská oční klinika. Původní dřevěné domy, sloužící dospělým pacientům, pak nahradil druhý monoblok, jehož základní kámen byl v Motole položen v listopadu 1986 a který dal areálu jeho současnou podobu. Modrá budova byla hotová koncem roku 1996, jako první se do ní přestěhovala gynekologicko-porodnická klinika.
O dekádu později se začala rekonstruovat dětská část, která se během let ocitla v havarijním stavu. Získala nové sály a heliport. Dnes má nemocnice celkem 2189 lůžek (575 dětských), 52 operačních sálů a zaměstnává 5800 lidí (1200 lékařů a 2000 sester). Ročně ošetří přes 900 tisíc pacientů.
Autor textu: Filip Jaroševský, Deník METRO