Už tři týdny bojuje v nemocnici o život mladý muž, kterého v noci bez příčiny napadla skupina cizinců vracejících se z tahu. Nemuselo by být tak zle, kdyby jeden z nich nevytáhl nůž zvaný motýlek a oběť nebodl.

Trefil aortu, sanitky jezdily celou noc pro krev, a ačkoli se lékařům podařilo po několika hodinách krevní oběh obnovit, napadený muž nakonec přišel o nohu, která zůstala příliš dlouho neprokrvená.

Z obyčejné cesty po Plzni se stala noční můra, zůstal bezmocný vztek. A nejen pro zúčastněné.

Něco takového se sice neděje každý den, ale loni i letos stáli v Plzeňském kraji cizinci a lidé z ubytoven za polovinou vražd a pokusů o ně. Bylo by na čase, aby se tím začal seriózně zabývat někdo jiný než politické subjekty, které jiná témata víceméně nemají.

Už dlouho však přibývá lidí, kteří řeknou, že si noční návštěvu centra raději rozmyslí. Prostě se začali bát.

V ulicích přibylo chlapíků, kteří se drží ve skupinkách, nemluví česky a hledají zábavu po práci. Někteří policisté přiznají, že jsou rádi, když k nočním šarvátkám před bary nebo v ubytovnách nemusí, protože už dávno nejde o rány pěstí, ale stále častěji o útoky s nožem.

Někteří lékaři říkají, že ošetření účastníků podobných bitek jsou hlavně o víkendech běžnou agendou a zranění chlapíci na rozdíl od zdejší populace dokážou ještě při třech čtyřech promile alkoholu v krvi běžně komunikovat.

Problémy jsou obecně s lidmi, které přitáhl bezpočet montoven všeho druhu. Ti, kteří za prací k linkám přicházejí z ciziny ve stále větší míře, nepředstavují zrovna společenskou elitu ani v rodných zemích.

Navíc většinou přijíždějí samotní chlapi, které nedrží při dobrých mravech ani rodina, ani dům. Tolik volnosti jako v cizině si už nikdy neužijí. Že z toho nekouká nic dobrého, je nabíledni. A takových lidí přibývá raketovým tempem, notabene v celkem soustředěných lokalitách.

V Plzeňském kraji s více než půlmilionem obyvatel je teď zahraničních pracovníků přes 50 tisíc. Zhruba každý dvanáctý obyvatel kraje má jiné než české občanství. Nebydlí jen v ubytovnách, často odpudivých, vybydlených a špinavých. Agentury pro ně mají pronajaté spousty bytů i v panelových nebo rodinných domech. Byznys nabalený na „dovoz pracovní síly“ dosáhl obrovských rozměrů.

Pro daná místa ale znamená fenomén dovezených dělníků větší spotřebu energií, vody, doktorů, potřebu likvidace většího množství odpadků, zvýšení kapacity veřejné dopravy, městských policií. Pro stálé obyvatele znamená ten fenomén přinejmenším zmíněný pocit, že se začali bát.

Jako nic na světě, ani toto není černobílé. Cizince z plzeňského příběhu prý pomáhali policii chytit jiní cizinci stejné národnosti.

Zahraniční pracovníci jsou tu už nejmíň dvacet let a udělali spoustu užitečné práce. Ve stavebnictví dnes Češi spoustu dílčích profesí možná ani neumějí, cizinci dělají v úklidových firmách, pohostinství, v rozumné míře vlastně asi ve všech oborech lidské činnosti až třeba po balet.

Byznys s dovozem pracovní síly dosáhl obrovských rozměrů

Jenže u montoven v aktuální fázi hospodářského cyklu jde o něco jiného – o razantní změnu měřítka a k tomu mimořádné odlidštění vztahů dané agenturním zaměstnáváním.

Zástupci průmyslu tvrdí, že česká ekonomika potřebuje pracovní sílu a problém musíme řešit jejím dovozem. Už z té formulace je jasné, jakou hodnotu v tom člověk a jeho příběh má.

Otázka je, jestli ten dovoz opravdu potřebuje česká ekonomika, nebo jen majitelé fabrik a reprezentanti jejich svazů, kteří jen pronesou makroekonomická moudra a odjedou bydlet někam, kam ozvěny jejich dovozů nikdy nedolehnou a kde je nejspíš nikdo nepobodá. Vy si s tím žijte.