Moravského bojovníka s nemocemi Evropa oslavovala, pak upadl v zapomnění

  13:52
Na jaře uplynulo 175 let od chvíle, kdy se v Mohelnici na Šumpersku narodil významný lékař Emanuel Kusý. Muž, který se v rakousko-uherské monarchii podstatně zasadil o vymýcení smrtících infekčních chorob, jako je tyfus, cholera či mor. Jeho poznatky v té době přebíral celý svět.

Infekční choroby ještě před 150 lety kosily lidi po milionech, podobně jako války. A válečné střety zase často doprovázely obávané infekce, které si braly leckdy víc životů než samotné zbraně. Boj s infekcemi se tak v 19. století stal oblastí medicíny, která mohla zachránit nejvíc životů. A právě v té se mohelnický rodák angažoval.

„Význam doktora Kusého v dějinách zdravotnictví je zcela nezastupitelný, i když opomíjený. Zasloužil se o kvalitní zdravotnické služby nejdřív na Moravě, poté v celé monarchii. Podle jeho vzoru postupovaly ve zdravotnictví vlády v četných evropských zemích,“ shrnul pro sborník Severní Morava historik Josef Sajner.

Emanuel Kusý se narodil v roce 1844 v rodině lékaře. Po studiích na gymnáziu v Olomouci vystudoval lékařství na prestižní vojenské akademii Josefinum ve Vídni a po promoci pak působil jako vojenský lékař. Nejdřív ve Vojenské nemocnici v Brně, později také ve Vídni, kde byl povýšen na plukovního lékaře.

V hlavním městě monarchie se také oženil a po sedmi letech z armády odešel a vstoupil do civilní zdravotnické služby. Pracoval jako okresní lékař v několika moravských okresech, například ve Velkém Meziříčí nebo Znojmě.

Morava se stala vzorem pro zbytek monarchie a poté i Evropy

Jeho výsledky především v boji proti infekcím, jako je skvrnitý a břišní tyfus, cholera nebo morové nákazy, byly tak přesvědčivé, že se vypracoval na vrcholný zdravotnický post pro Moravu. Měl hlavní zásluhu na tom, že Morava jako první korunní země v monarchii přijala roku 1870 sanitární zákon.

A protože Kusý dbal na přesné statistiky nemocnosti a úmrtnosti, mohl brzy konstatovat, že úmrtnost na infekční choroby na Moravě se díky dodržování zákona snížila na polovinu. Morava se stala vzorem pro celé Rakousko-Uhersko a zkušenosti z Moravy později přebíraly i další země.

Nad takovými výsledky musela uznale pokývat hlavou i Vídeň. Kusý byl povolán na ministerstvo vnitra, pod které tehdy spadalo jako jedna ze sekcí také zdravotnictví. Začínal jako zdravotní rada, končil jako sekční šéf. V tehdejší zdravotnické hierarchii to byla nejvyšší funkce, jaké mohl dosáhnout.

Schopnosti Kusého nebyly jenom v odborné rovině, ale podle všeho uměl také přesvědčit. Proto také v době, která novátorství ve zdravotnictví příliš nepřála, dostal rozsáhlé pravomoci a mohl uplatňovat nejmodernější hygienické a epidemiologické poznatky.

Zásluhou doktora Kusého došlo ke zlepšení zdravotnické péče v celé monarchii. A to nejen v oblasti boje proti nebezpečným infekčním chorobám. Lékař v celé monarchii zavedl jednotné hlášení vzniku infekčních chorob, které dostávaly úřady telegraficky, takže věděly, kde se epidemie vyskytly a co bylo jejich pravděpodobnou příčinou.

Do kanceláře se přitom lékař neuzavřel, i když mohl. Naopak. Často s nasazením vlastního života a zdraví pomáhal přímo v místech, kde se vyskytl tyfus, cholera či mor. Na místě řídil v roce 1888 boj proti epidemii cholery v polské Haliči, kterou se podařilo potlačit.

Koncem 19. století se ocitla v nebezpečí morové nákazy Vídeň, kde došlo k hrubému zanedbání hygienických a epidemiologických předpisů ve vídeňské Všeobecné nemocnici a hrozilo rozšíření moru. Kusý tam nastolil přísný režim a šíření morové nákazy zažehnal.

Průkopníkem i v oblasti zdravotního pojištění

Mohelnický rodák se však nevěnoval jen hygieně a epidemiologii. Měl i hlavní zásluhu na tom, že monarchie v roce 1894 zavedla pro dělníky povinné pojištění proti úrazům a nemocem. I v tom bylo Rakousko-Uhersko díky Kusému průkopníkem ve světě.

A byl velkým propagátorem očkování. Aby byl dostatek očkovacích látek, nechal zřídit závody na výrobu vakcíny proti neštovicím, záškrtu a vzteklině ve Vídni, Jindřichově Hradci a Krakově.

Jako jeden z prvních lékařů na světě navíc cíleně prosazoval prevenci. Byl si vědom toho, že k většině infekčních onemocnění nemusí vůbec dojít, pokud se hudou dodržovat hygienické a epidemiologické zásady.

Byl také hlavní postavou řady evropských epidemiologických seminářů a sjezdů od Londýna po Vídeň. A stál také u zrodu důležitých mezinárodních smluv směřujících k eliminaci cholerových a morových nákaz. A jeho poznatky svět přebíral ve velkém.

Ač šlo už za jeho života o světově uznávaného odborníka, který publikoval ve všech světových jazycích, vždycky zdůrazňoval, že je Čech. Za svou práci získal řadu ocenění. Byl vyznamenán mimo jiné Řádem železné koruny nebo Řádem Františka Josefa s hvězdou a byl rovněž povýšen do rytířského stavu s predikátem von Dubrav podle rodiště jeho otce.

Dnes neprávem poněkud opomíjený odborník zemřel v roce 1905 v Pötzleinsdorfu u Vídně, kde je také pochován. Vídeň mu na ústředním městském hřbitově věnovala čestný hrob s pomníkem, na kterém je vytesán přiléhavý a vševypovídající nápis: „In providentia sanitas ipse sanitas.“ V překladu: „Zdraví tkví v prozíravém zdravotnictví.“