Zikmundova abeceda: Život slavného cestovatele od A do Z

  20:12
Ve čtvrtek 14. února oslaví legendární cestovatel Miroslav Zikmund 100. narozeniny. MF DNES proto přináší seriál popisující jeho životní příběh. Začínáme důležitými či zajímavými událostmi týkajícími se jeho (ale také Hanzelkova) života, řazenými podle abecedy.

Slavný cestovatel Miroslav Zikmund. | foto: Dalibor Glück, MAFRA

AArchiv H+Z

Najdete jej ve zlínském Muzeu jihovýchodní Moravy a je v něm uchováván osobní fond Jiřího Hanzelky a Miroslava Zikmunda. Vznikl díky jejich dlouholetým osobním kontaktům s dnes již zesnulým etnografem Karlem Pavlištíkem. V muzeu jsou také k vidění bohatá fotodokumentace, filmové projekce, exponáty z cest a především Tatra 87.

BBaťovský Zlín

Zikmund město spatřil poprvé v roce 1938. A okouzlil ho. „Jeli jsme se spolužákem od Otrokovic do Zlína a najednou jsem si řekl, to není Československo, to je Amerika,“ vzpomíná. Slávu značky Baťa poznal i za hranicemi rodné země. „V cizině, když jsme říkali, že jsme Čechoslováci, tak všichni znali tři města. Prahu, Plzeň kvůli pivu a Škodovce a Zlín kvůli Baťovi. Baťa byl fenomén. Znal ho celý svět.“

CCesty

Hanzelka a Zikmund společně podnikli cesty dvě. První trvala v letech 1947–50, během ní urazili 111 tisíc kilometrů a projeli napříč Afriku a Jižní Ameriku. Přejeli neznámou a nebezpečnou Núbijskou poušť jen s kompasem a vystoupali na nejvyšší horu Afriky, šest tisíc metrů vysoké Kilimandžáro. Druhá se odehrála v letech 1959–64, kdy projeli Blízký východ, Indii, Nepál, Sumatru, Japonsko a Sovětský svaz.

DDlouhověkost

U Zikmundů se dědí z generace na generaci. „Můj tatínek se dožil ve fyzické i duševní pohodě 91 let a maminka téměř 85 let,“ vyprávěl Zikmund. Že se dožije více než 80 let, mu kdysi předpověděli i hvězdopravec na Cejlonu a šaman na Sibiři. A jaký je jeho recept? Především radí nikdy nebýt psychicky líný. „Mozkové závity se musí prohánět, aby nezrezivěly. Ten, kdo přestane číst a zajímat se o svět, je na poloviční cestě k vytracení se ze života,“ upozorňuje.

EEmil Holub

Mladou dvojici H+Z nakazil láskou k cestování. „Neskutečná byla jeho odvaha. Už jen to, že se vypravil do jižní Afriky, kterou chtěl procestovat z jihu na sever. To se mu nakonec nepodařilo kvůli nepokojům domorodců,“ říkal Zikmund pro Český rozhlas. „Strašně jsme obdivovali, co tehdy z Afriky přivezl. V 34 železničních vagonech dovezl exponáty, které tady dosud nikdo neviděl.“

FFotografie

Snímky, které na svých cestách Hanzelka a Zikmund pořídili, jsou mnohdy unikátní. Přitom byli omezeni dobovou technikou. „Kdybych dnes znovu spal na Cheopsově pyramidě, což už vlastně ani není možné, tak bych udělal tisíc fotek. My jich udělali 10–12, protože jsme museli šetřit materiálem. Podobné to pak bylo i v Peru. Dnes bych si trhal vlasy, že jsme tam fotografií neudělali víc,“ řekl Zikmund.

GGenealogie

Tomuto oboru se Zikmund věnoval po roce 1968. Kvůli jeho politickým postojům k okupaci vojsky Varšavské smlouvy mu bylo znemožněno publikovat a účastnit se veřejného života. Oficiální zaměstnání tehdy neměl. „Řekl jsem si, že budu jako pan Brouček cestovat do minulosti. To mi nemohou zakázat a nepotřebuji k tomu žádnou výjezdní doložku. Jirka dělal sadaře pod Strahovským klášterem,“ líčí Zikmund.

HHanzelka

Byl Zikmundovým životním přítelem. Mladá dvojice Jiří a Miroslav se potkala v roce 1938 v Praze na schodech před Vysokou školou obchodní. Oba se neznali, ale dali se do řeči a... „A vyplynulo z toho, že po škole vyrazíme do světa,“ usmíval se Zikmund. „Kdysi mi kdosi položil otázku, jestli bych si našel nového parťáka, kdyby se Jirkovi něco přihodilo. Ne, nikdy. To bylo kamarádství na život a na smrt. Vytrvalo přes 60 let.“

IInspirace

Stali se jí pro nespočet cestovatelů. Odkaz dua H+Z žije dodnes. Důkazem je třeba fakt, že po stopách stovky jejich snímků z cest po Evropě a Asii se vydala dvojice cestovatelů Lukáš Socha a Tomáš Vaňourek. V rámci projektu Zikmund 100 zdokumentovali, jak se za padesát let proměnila místa, která navštívili slavní cestovatelé. V polovině února pak uspořádají výstavu fotografií.

JJazyky

Ovládá je brilantně: studoval němčinu, angličtinu, francouzštinu a latinu. Na vysoké škole si přibral ruštinu a studoval také klasickou arabštinu a syrský dialekt. Poté si ještě zapsal italštinu či španělštinu a následovala i holandština.

KKongo

Sto let Miroslava Zikmunda

100 let Miroslava Zikmunda

Ve středoafrické zemi H+Z zažili podle svých slov „největší dobrodružství všech cest“. Bylo jím zrození nové sopky na březích jezera Kivu. „Měli jsme jedinečnou možnost, která se naskytne jednou za mnoho životů,“ řekl Zikmund.

 „Dostali jsme se až na 200 metrů od ní. Země duněla, cítili jsme prudké otřesy, přes polovinu oblohy se přelévala rudá záře, hořel před námi prales. Pozorovali jsme, jak sopka po deseti vteřinách vyvrhuje gejzíry lávy. Ještě několik kilometrů od sopky se nezadržitelně valila mezi hořícími kmeny.“

LLegenda H+Z

A také její druhý díl Z+H. Jsou to knihy, které lze doporučit na úvod každému, kdo se chce seznámit s dílem Hanzelky a Zikmunda. Jde o výběr toho nejlepšího z obou jejich velkých cest. „Mirek Náplava přišel s nápadem, že připraví výbor nejnosnějších kapitol všech našich knih. Přečetl asi tři tisíce stran,“ líčí Zikmund.

MMachu Picchu

Jedná se o peruánské Ztracené město Inků a jeden ze sedmi nových divů světa. A také místo noclehu obou cestovatelů v roce 1949. „Bylo krásné léto, měli jsme jen spacáky a byla to nádherná podívaná. Lidé odešli a my jsme v tom prostředí zůstali sami,“ říká Zikmund. „Bylo to krásně romantické. Teď už tam jsou davy lidí.“

NNeznámá země

Na tomto festivalu ve Zlíně se potkávají lidé, kterým se i díky českým legendám dostalo cestování „pod kůži“. Vznikl jako připomínka padesátého výročí startu první cesty H+Z do Afriky a Ameriky.

OOrwellova kniha 1984

Světoznámé dílo četli, když projížděli Jižní Amerikou a v souvislosti s nástupem komunistů přemýšleli o emigraci. „Takhle to teď vypadá u nás doma? Do takového státu se máme vracet?“ honilo se jim hlavou. Doma se mezitím sázeli, zda oba zůstanou v cizině. „Pokud bychom se nevrátili, tak by to odnesly naše rodiny a další lidé. Nakonec jsme si řekli, že naše místo je tam, kde jsme se narodili. A pokud je tam něco šejdrem, pak se musíme pokusit, aby to bylo narovnané,“ vysvětlil Zikmund.

PPlzeň

Zikmundovo rodné město. Na svět přišel 14. února 1919, jeho táta byl strojvůdcem a matka pracovala v domácnosti. Právě od ní se malý Mirek naučil systematičnosti či trpělivosti a ne náhodou život definuje jako „přesný součet náhod“. Jeho bratr byl v Plzni úspěšným ředitelem výstaviště.

QQuito

V ekvádorské metropoli H+Z dostali varování od československého vyslance, aby nechodili mezi tamější lovce lebek. „Rozhodli jsme se, že tam vyrazíme jen s tlumočníkem, beze zbraně. Že se jim dáme všanc. A tím jsme to vyhráli,“ prohodil Zikmund.

RRodina

Založil ji v roce 1953, kdy se oženil s operní pěvkyní a sólistkou Národního divadla Evou Zikmundovou, s kterou má syna Miroslava. Od roku 1972, kdy se rozvedl, bydlí sám ve zlínské vile. Sám říká, že ho dodnes mrzí, že se ženil bez rodičů a dětství svých potomků strávil na cestách: „Měli jsme zůstat doma, ale touha byla tak silná!“

SStoletí Miroslava Zikmunda

Snímek Petra Horkého z roku 2014, který vidělo na 50 tisíc lidí, což je v dokumentární tvorbě obrovský úspěch. Byl také nominován na Českého lva a znovu zvedl zájem o knihy i filmy obou cestovatelů. „Jestli existuje slovy nepostižitelný dar zvaný charizma, má ho Zikmund bezednou zásobu. A kdykoli je na plátně, mohl by předčítat telefonní seznam; stejně by upoutal,“ napsala MF DNES v recenzi na snímek (viz též RECENZE: Zikmund, touha, posedlost. Toť tři hvězdy příběhu o cestovateli).

TTatra 87

Legendární vůz, v němž oba cestovatelé strávili 10 let a viděli 112 zemí světa. Mimochodem, na první cestu do světa vyjeli jako obchodní zástupci Tatry. Na tu druhou je doprovázeli další dva spolupracovníci a k dispozici měli dva mikrobusy Tatra 805.

ÚÚctyhodná čísla

Zikmund (spolu s Hanzelkou, či sám) procestoval 112 zemí. Natočili 4 celovečerní a 147 dokumentárních filmů. Napsali kolem 20 knih, jejichž celkový náklad přesahuje 6,5 milionu výtisků. V době největší slávy na jejich přednášku přišlo neuvěřitelných 11 tisíc lidí. Tak moc byli oblíbení. „Není důležitý počet zemí. Podstatné je, co z toho přivezete a uplatníte. Tedy jak to předáte jiným,“ poznamenal Zikmund.

VVila Miroslava Zikmunda

Nachází se ve Zlíně-Nivách. Ve Zlíně se usadil v roce 1951, kdy po návratu z první cesty dokončovali cestopisný film v ateliérech na Kudlově. A město ho tak nadchlo, že se tři roky poté nastěhoval do funkcionalistické vily s velkou zahradou režiséra Elmara Klose, který zrovna odcházel do Prahy. Přestavěl ji pro něj jeho přítel, architekt Zdeněk Plesník.

WWebová stránka Klubu H+Z

Spolek pro využití odkazu Jiřího Hanzelky a Miroslava Zikmunda má internetovou doménu www.klubhz.cz. Klub působí ve Zlíně už od roku 1998 a na jeho začátku stála práce zmíněného etnografa Karla Pavlištíka. S oběma dlouhodobě spolupracoval a připravoval jejich expozici. Cílem klubu je, aby zejména mladá generace nacházela v jejich duchovním odkazu inspiraci pro úsilí o kvalitní vzdělání a snahu poznávat svět.

XXenofobie

Nedůvěře k cizincům, které čelil v mnoha místech po celém světě, předcházel jednoduše. Vždy akceptoval obyčeje a návyky tamějších lidí. „Člověk, který přijde do cizího prostředí, ať je to cestovatel, nebo třeba diplomat, se musí přizpůsobit. Měl by se chovat podle mravů, obyčejů a zákonů té které země. Toto nám zachránilo nejenom život, ale vůbec naši činnost. Mohli jsme se pak svobodně pohybovat v té dané oblasti, získávat informace a pak o nich psát,“ popsal Zikmund pro Český rozhlas.

YYucatán

Mexický spolkový stát a stejnojmenný poloostrov, a mayské pyramidy navštívil Zikmund v srpnu 1950, kdy končila první cesta. Vyrazil sám, Hanzelka si totiž tehdy poranil ruku. Původní plán obou cestovatelů zahrnoval i Severní Ameriku, jenže tam nedostali víza.

ZZlín

S ním je neodmyslitelně spjatý. „I když se mi někdy ozve rodné plzeňské nářečí, mluvím spisovnou češtinou, protože tady to jinak nejde. Jsem Plzeňák, rodem Čech, volbou Moravan,“ uvedl Zikmund v knize Něco se muselo stát. „Před Baťou byl Zlín vesnice, městečko s vydlážděným náměstím. Dnešní Zlín připomíná tak trochu znovu vesnici – i s novou výstavbou a přesto, že je tu víc vysokoškoláků na obyvatele než v Praze.“

Autor: