Když v roce 1964 projeli sovětskou část Dálného východu a východní Sibiř, naplno si uvědomili, jak zaostalé životní podmínky tam panují. Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund proto dali dohromady tzv. Zvláštní zprávu číslo 4.
V ní mimo jiné píšou: „Začal nám mnohde na sovětském Dálném východě a na východní Sibiři tok denního života připadat jako obrovský, mocný automobil, jehož řidič jednou nohou šlape na plyn až k podlaze a druhou nohou – na brzdu. Současně!“
„Šlo o kejhák. Ale něco nás nutilo, abychom to řekli. Brali jsme to i jako povinnost. Věděli jsme také, že máme svým způsobem výsadu říkat pravdu. Jako královi šaškové, kterým se za to nic nestalo. Na druhé straně jsme taky věděli, že nás mohou potrestat. Ale zase jsme věřili, že nás nemohou zničit, protože za námi stála veřejnost,“ vzpomínal Zikmund po letech pro MF DNES.
Sto let Miroslava Zikmunda MF DNES připravila ke 100. narozeninám slavného cestovatele Miroslava Zikmunda seriál o jeho výjimečném životě. |
Jejich ničím nepřikrášlená kritika sociální a hospodářské situace v SSSR se v mnohém podobala tomu, s čím dvacet let poté přišel Michail Gorbačov. Jenže v 60. letech Hanzelka a Zikmund narazili.
Zprávu přitom poslali i sovětskému vůdci Leonidu Iljiči Brežněvovi, který jim osobně slíbil, že se s nimi sejde. K tomu ale nikdy nedošlo. „Brežněv prý řekl: ‚Ganzelku i Zikmunda nado progolodať (nechat vyhladovět)‘,“ popisuje Zikmund.
V srpnu 1968 vtrhly do země tanky vojsk Varšavské smlouvy. Zikmund se postavil ostře proti okupaci, v rádiu burcoval své sovětské přátele, aby nemlčeli, jenže všechno bylo marné. KSČ jej vyloučila ze strany a ze všech sil (naštěstí neúspěšně) se snažila vymazat jeho dílo z paměti čtenářů a diváků.
Tajný svazek StB se nedochoval
Protože Zikmund nebyl nikde zaměstnaný a věnoval se „svobodnému povolání“, vyhodit z práce jej nešlo. Měl ale zakázáno publikovat a jezdit do zahraničí, místo toho se věnoval genealogii.
Státní bezpečnost na něj v srpnu 1969 založila tajný svazek pod krycím jménem Tatra. Bohužel se nedochoval, ještě v roce 1989 byl skartován.
„Mrzelo mě to, protože bych se rád dozvěděl, kdo na mě práskal,“ přiznal cestovatel v dokumentu Století Miroslava Zikmunda.
V 80. letech se seznámil s Václavem Havlem. V roce 1983 se oba poprvé potkali v Miloticích u Kyjova, kde bylo setkání zakázaných spisovatelů. Havel za ním poté vyrazil do jeho zlínské vily, ale jejich setkání zamezili estébáci.
Během sametové revoluce v listopadu 1989 byl 70letý Zikmund jedním z ústředních hybatelů dění ve Zlíně. Vystupoval za nově vzniklé Občanské fórum a málem se stal i poslancem. V roce 1990 pak Havla oficiálně přivítal při jeho první návštěvě Zlína v roli hlavy státu.
„Vážený pane prezidente, milý Václave,“ znělo z balkonu zlínské radnice.
„Mohl jsem si to dovolit, tykali jsme si,“ poznamenal Zikmund.
Mimochodem, v roce 1999 oba legendární cestovatelé převzali z Havlových rukou medaili Za zásluhy II. stupně.
