Lorenc je zapomenutým architektem, ve Zlíně však navrhl padesátku staveb

  9:00
Jeho stavby nejsou tak známé jako práce Karfíka nebo Gahury. Přesto se Miroslav Lorenc (1896–1943) nesmazatelně podepsal na tváři Zlína. V projekční kanceláři stavebního oddělení firmy Baťa byl jen něco málo přes rok, podílel se na řadě významných projektů.

Architekt, legionář a účastník protinacistického odboje Miroslav Lorenc od roku 1930 působil ve Zlíně a ve službách firmy Baťa projektoval kino a hotel. Kvůli rozporům s Tomášem Baťou však výstavba těchto dvou budov podle jeho projektů realizována nebyla a Lorenc firmu opustil. | foto: Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně

Architekt Miroslav Lorenc je jedním z mála architektů, kteří odešli z prosperující firmy Baťa – a založil si vlastní praxi ve Zlíně.

Roztržka to musela být velká. Na jedné straně stál Lorenc s velkolepým plánem na stavbu kinosálu za dva miliony korun, na druhé firma Baťa, jejíž prokurista Dominik Čipera stanovil finanční strop na 600 tisíc korun. Lorenc však nechtěl dělat žádné kompromisy, a tak kino v pozměněné podobě dokončuje F. L. Gahura.

Aniž by to Lorenc tušil, odstartoval tímto krokem velmi úspěšnou kariéru. Za svůj život, který předčasně skončil na popravišti ve Vratislavi, zanechal jen ve Zlíně na pět desítek staveb.

Fotogalerie

Tyto budovy i architektův pohnutý osud přiblíží procházka krajským městem, jejíž začátek je v neděli ve 14 hodin na náměstí Práce a která je součástí Dne architektury. Povedou ji historičky architektury Klára Eliášová a Lucie Šmardová.

„Miroslav Lorenc je neprávem opomíjený, jeho práce není tolik známá jako Gahury nebo Karfíka. Byl to však velmi schopný a odvážný člověk, o čemž svědčí jeho život i dílo,“ uvedla spoluorganizátorka akce Lucie Šmardová ze sdružení aArchitektura.

„Navrhoval výrazné budovy, které formují či ukončují ulice, vytváří město. Můžeme je označit za městotvorné,“ dodala.

Po odchodu od Bati založil vlastní projekční kancelář

Rodák z Holešova se do Zlína přistěhoval v roce 1930 i s ženou Ludmilou a dcerou Jiskrou. Za sebou měl legionářskou zkušenost, v profesním životě studia u Jana Kotěry a Josefa Gočára, praxi v několika pražských projekčních kancelářích a poznávací cesty po západní Evropě.

Obdivoval Bauhaus i ruský konstruktivismus. Levicové smýšlení mu bylo velmi blízké, byl jedním z takto laděných intelektuálů sdružených v Devětsilu.

Ve Zlíně nastoupil do projekční kanceláře stavebního oddělení firmy Baťa, která byla v meziválečném období hlavním motorem rozvoje Zlína. Ačkoliv v ní pobyl jen něco málo přes rok, stihl navrhnout řadu projektů: školní čtvrť, živnostenskou školu a posléze školu na Letné.

Lorenc se osvědčil a dostal v podniku důvěru na velký projekt. Měl navrhnout tehdy nejvyšší budovu ve městě, která měla být dominantou vznikajícího náměstí Práce – jedenáctietážový hotel Společenský dům. Paralelně s tím však vyvrcholily neshody s firmou Baťa, kvůli kinosálu z firmy úplně odchází a zakládá vlastní projekční kancelář.

„Interiéry Společenského domu nakonec navrhl architekt Karfík,“ upozornila Šmardová.

Jeden po druhém pak rostou ve Zlíně domy rodinné, činžovní, obchodní, reprezentativní vily i veřejné budovy.

„Zlíňané je dennodenně míjejí a velkou část nenapadne, že pocházejí z Lorencovy tvůrčí dílny. Bohužel řada z nich je dnes ve velmi špatném stavu nebo se na nich podepsaly necitlivé přístavby, nástavby a rekonstrukce, případně už ustoupily další výstavbě,“ připomněla.

Mezi tyto stavby patří například Malotova kavárna (dnes obchodní dům Modus), dům s kavárnou A. Minaříkové (dnes Avion) v Rašínově ulici, dům paní Vajové (pizzerie U Deštníku), Šallerova vila (ustoupila stavbě Městského divadla).

Příkladem zdařilé rekonstrukce může být obchodní a bankovní dům pana Javorského (nárožní budova je dnes stále známá jako Archa). Na svou dobu velmi pokroková byla kolonie domů v ulicích Prlovská a Kamenná, kterou Lorenc navrhl pro bytové družstvo Podřevnicko.

„Jejich původní podoba se bohužel dodnes nedochovala, z některých můžeme cítit původní objem stavby. Tyto domy byly stejně oceňované jako proslulá pražská kolonie Baba,“ uvedla Šmardová.

Za války byl popraven

K dalším pozoruhodným realizacím patří klášterní budova v centru města ve tvaru obráceného písmene Z, vila Bohuslava Ševčíka v ulici Na Požáře nebo takzvané elektrické domy v dnešní Lorencově ulici, na nichž pracoval koncem 30. let.

„Jednalo se o velkokapacitní domy pro úředníky, v nichž mělo všechno fungovat na elektřinu,“ poukázala historička umění.

Za zmínku stojí, že se jako spoluautor podílel také na návrhu Trantírkova domu, který stojí na rohu náměstí Míru.

„V budovách kombinoval obchodní a bytové prostory. Dolní část jeho staveb sloužila jako obchod, kavárna, cukrárna. Horní patra byla využívána k bydlení,“ konstatovala Šmardová.

Tyto poslední práce už ale Lorenc dokončoval z ilegality. Jako vlastenec velmi těžce nesl německou okupaci. Zapojil se do odboje, byl činný v Obraně národa. Byl však prozrazen, zatčen a ve Vratislavi v únoru 1943 popraven.

Za svůj život, který předčasně skončil na popravišti, zanechal ve Zlíně na 50 staveb.

Autor: