Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Minimlékárna zásobuje sýry celé okolí. Vybudování trvalo přes 20 let

  10:32
Neznají dovolenou, odpočinek, život podřizují zemědělské výrobě. Takový je úděl lidí zaměstnaných na rodinných farmách. Přesto se jejich počet rok od roku zvyšuje. Proč je stále víc drobných producentů mléka?

Petra Javůrková vede minimlékárnu a je i starostkou v Dobrohošti. | foto: Marek Podhora, MAFRA

V kraji je celkem sedmačtyřicet minimlékáren. Jednu z nich vede 32letá Petra Javůrková. „V loňském říjnu jsme dostali od společnosti Madeta dopis, že počínaje březnem končí s výkupem našeho mléka. Ukončit chov dojnic, kterému jsme věnovali skoro pětadvacet let, jsme nechtěli. Začali jsme proto mléko zpracovávat a prodávat sami. Kupodivu se to uchytilo,“ říká.

Fotogalerie

Mlékárna se zaregistrovala letos v místě rodinné farmy v Dobrohošti u Dačic. Zajímavé na podniku je i to, že Javůrková je zároveň starostkou obce s necelou padesátkou obyvatel. Doma se podílí na zemědělské výrobě všichni dospělí. Rodiče a dva sourozenci. K zemědělství se vrátili v roce 1993, když dostali v restitucích po předcích zchátralý statek a 12 hektarů pozemků.

Postupně zařídili stáje na 16 dojnic, kromě nich chovají ještě býky, ovce, prasata, kachny a slepice. Idyla na dvorku, kde se u misek s mlékem vyhřívá na slunci chumel koťat, v sadě zraje ovoce, je tak trochu zdánlivá. Od jara, kdy začali vyrábět sýry a v posledních dnech i jogurty, se sedláci nezastaví.

Z kravského mléka vyrábí máslo, tvaroh, korbáčky i mozzarellu

„Sýry děláme do pozdních večerních hodin. Já mám kromě toho na starosti účetnictví. Papírování je pořád víc,“ povzdechne si Javůrková, která vystudovala vysokou ekonomickou školu.

Minimlékárny v kraji

Od roku 2009 jsou jako minimlékárny registrované provozy zpracovávající do 500 litrů kravského mléka denně nebo do 100 litrů mléka ovčího či do 50 litrů kozího. Ministerstvo zemědělství připravuje kvůli rostoucímu zájmu novelu zákona, kde minimlékárnou bude zpracovna do 1 000 litrů mléka do 48 hodin. Na jihu se zatím registrovalo 47 takových provozů, v Česku je jich 241. V roce 2013 jich bylo 106. „Zpracovateli mléka jsou většinou samotní farmáři. Odběratelé oceňují jako přidanou hodnotu výrobků z mléka jejich kvalitu a čerstvost,“ míní ústřední ředitel státní veterinární správy Zbyněk Semerád. Díky tomu narůstá i zájem o studium oborů mlékař. V kraji vyučuje mlékárenství například Střední ekologická škola ve Veselí nad Lužnicí. Provozovatelům minimlékáren nabízí státní veterinární správa různé kurzy, semináře a školení.

V zemědělství musela pomáhat už od první třídy, podobně jako její o rok a půl mladší bratr, ale nelitují toho. Navíc se do práce už zdárně zapojuje i její pětiletý syn.

„Hodně mi to dalo. A baví mě i starostování, v zastupitelstvu se sešla dobrá parta. Horší je to s volným časem, o dovolené si nechám jen zdát,“ usmívá se novodobá selka.

Farma vyrábí z kravského mléka máslo, tvaroh, ochucené i uzené sýry, korbáčky, mozzarellu a další speciality, které už dnes znají lidé nejenom z Dačicka. Jeden stálý zákazník za nimi jezdí dokonce až z Volyně. Právě kvůli zájmu plánují Javůrkovi mlékárnu ještě rozšířit. Sami zatím celou produkci mléka nezpracují, o jeho odběr se znovu přihlásila Madeta.

Zemědělce často straší epidemie

Nejstarší hospodyni a matku Petry Javůrkové stály uplynulé roky mnoho sil. Trvalo dvacet let, než se podařilo jí a její rodině postavit farmu na nohy. „Víte, kdyby mi někdo v roce 1993, když nám vraceli zpustošený statek a pár pozemků, řekl, že rozjezd bude trvat dvacet let, asi bych do toho nešla,“ svěřuje se 59letá Naděžda Javůrková.

Dnes Javůrkovi hospodaří na více než osmdesáti hektarech, v píci jsou soběstační, dokonce jí část prodávají. Dokoupili i dojnice, které po loňské výpovědi odběru mléka museli omezit.

Kromě nejistoty s výkupem mléka farmářům klidu nepřidají ani časté zprávy o různých epidemiích. Před lety to byla nemoc šílených krav, pak ptačí chřipka, teď nově africký prasečí mor.

V případě nuceného utracení chovu jsou přitom náhrady od státu jen zlomkem skutečné škody pro chovatele. „Nechápu, proč se musí vždycky celý chov utratit. Vždyť to jsou nemoci na člověka nepřenosné. Když uhynul nějaký pták na chřipku v zoo, nikdo další kusy nelikvidoval. Ale zemědělcům, to ano,“ zlobí se žena.

Zemědělství v Čechách pořádně bolí. Trochu volna si Naděžda Javůrková vybere v jednom dnu v týdnu, kdy dochází na dvě hodiny na masáž zad. Naštěstí má kolem sebe rodinu, která se dokáže vzájemně v práci zastoupit. Nadějí na pokračování díla je i její nejmladší pětiletý vnuk.