Milovaná i nenáviděná tržnice. To je TTM Sapa v pražské Libuši.

  11:15
Někteří se tam bojí jít. I na mapách Googlu je nasnímaný jen malý kousek silnice, dost zvláštně uprostřed. Do Sapy je lepší přijet autem Jižní bránou, kde nemusíte čekat, než vám protijedoucí auta dají přednost. „Je to takový asijský styl řízení aut, kde vyhrává silnější,“ říká v momentě, kdy přijíždíme, Petra Davidová. Blogerka Kitchen and the City, která se ráda zaměřuje právě na asijskou kuchyni, jezdí do Sapy často a ­ráda. Navíc tak můžeme zaparkovat u menších obchůdků, které se táhnou od brány až k buddhistickému chrámu, který se krčí za vzrostlými stromy. Právě tyto obchody jsou naším cílem. „Cítíte to?“ ptá se Petra. „To je vůně Asie,“ vysvětluje. Shodujeme se, že mohou lidé buď Sapu milovat, nebo nenávidět.

Pražská Sapa | foto: Lucie Mottlová, Metro

Nejlepší dny pro nákupy jsou pátek a sobota, protože ve čtvrtek přilétá do Prahy kontejner s čerstvým ovocem, zeleninou, rybami a bylinkami. U ­dveří lákají na obrovské žluté plody jackfruitu, což je podlouhlé, pichlavé a ­asi třikrát větší ovoce než meloun. Petra jde na jistotu a ­ukazuje nám, co mají čerstvého a ­co se hodí na který recept. Sama žila rok v Thajsku, odkud si odvezla cit i lásku k ­asijské kuchyni. A tak se tu vyzná. Zelená papája, okra, thajská bazalka, galangal (vypadá jako zázvor), citronová tráva, slisovaná pasta z tamarindu (připomíná biskupský chlebíček) i koriandr s kořenem, který se hodí na pikantní pasty. V mrazáku tu mají vietnamské plněné knedlíčky, krevety i červy.

„Pravidelně nakupuji ovoce a byliny jen u jednoho Vietnamce, vím pak kde co hledat,“ přiznává blogerka Petra, která se při odchodu ptá majitelky, kde mají svou malou dcerku. Při nákupu zeleniny a ovoce Petra nesmlouvá o ceně. „Vlastně nesmlouvám vůbec nikde, ale u jídla by mě to nenapadlo. Vždy u toho svého „Tondy“ dostanu k nákupu nějakou maličkost navíc, která potěší,“ dodává.

V krabici před vchodem na nás mrká ještě živý krab z polystyrenové krabice. Musí mu být děsná zima. Před jiným obchodem vaří v obrovském kastrolu balíčky v banánových listech. U dalšího vchodu se cosi vaří bez dozoru.

Jak se vietnamská kuchyně dostala do módy, tak i v Sapě se některé krámky se zeleninou začaly předělávat na bistra, což je škoda, neboť vaří vlastně jen pro nás Čechy a ­kvalita pokulhává. „Dobré vietnamské bistro poznáte podle toho, že tam sedí téměř jen Vietnamci. A ­tímhle se řídím já na dovolených, Jdu tam, kde sedí místní,“ radí blogerka Petra.

Opouštíme malé obchody nedaleko chrámu a Petra nás vede do sekce restaurací, které jsou na půli cestě k obrovskému obchodu Tamda.

V restauraci Lotus mají moc dobré kapry, v Dung Lien se specializují na kachní maso a jejich grilovaná kachna je vyhlášená. My jdeme ale na polévku do bistra Há Noi Xua. Uvnitř mají jen pár stolků a ­vzadu posedávají starší Vietnamci a rozmlouvají nad miskami polévek. Zkoušíme Bún ôc za 110 korun s rýžovými nudlemi a houbami a Mý rân than za 130 korun s vaječnými nudlemi, vepřovým masem, krevetou, vejcem a masovými knedlíčky v nudlovém křupavém těstě. Na stůl dostáváme čtyři velké kalíšky, kterými si dochucujeme polévku. V prvním jsou nakrájené kousky citrónů, ve druhém čerstvé chilli papričky, v dalším pak česnek v octu a ve třetím je chilli pasta. Navíc dostáváme misku se salátem a mátou a jako pozornost silný zelený čaj. Polévky jsou tak velké, že jsme je ani nedojedly, ale obě nám chutnaly.

Je čas oběda, a tak se tu po ulicích prohání na kole poslíčci rozvážející oběd. Balancují s tácem na jedné ruce, řídítka drží v druhé. Vypadá to, jako by se na kole narodili. Vcházíme do Tamdy, obchod připomíná velikostí Makro a nabízí podobné slevové karty pro živnostníky. Ale nakupovat tu mohou i­ lidé bez této karty, jen nemají slevu. „Sem chodím pro rýži, různá dochucovadla a­ koření,“ prozrazuje Petra. Když jsme Tamdu procházeli, akorát připravovali nový prostor pro ovoce a zeleninu hned vedle obrovského chlaďáku na maso, které známe z Makra.

Kromě jídla míjíme i velké regály s kosmetikou a drogerií. Ale my se zastavujeme u mrazáků, kde prodávají nejen mořské potvory, ale také různé druhy knedlíčků a nebo jen samostatné placičky, do kterých si náplň můžete připravit doma.

V Sapě narazíte i na obchody, ve kterých na první pohlednepoznáte, co v regálu prodávají. Nápisy v češtině tu nikde nenajdete. Zabloudit tu můžete i do obchodu s korejskými potravinami. V některých zákoutích si budete připadat jako na jiném kontinentě. Stačí se podívat na sloup s plakáty, které jsou ve vietnamštině. Je to takové malé samostatné městečko ve městě. Najdete tu kadeřnictví, thajské masáže, cestovní kanceláře, mobilního operátora, ale i myčku aut.

Zajímavosti

Areál Sapy má více než 250 tisíc metrů čtverečních.

Najdete tu školu, školku, jazykové centrum, školu bojových umění, lékaře, buddhistický chrám, redakce vietnamských časopisů, pobočky pojišťoven, právníky, kulturní sály, řadu firem, obchodů a velkoobchodů se zbožím všeho druhu.

S sebou si určitě vezměte hotovost. Kartu berou jen v Tamdě. Bankomat v areálu nenajdete, nejbližší je mimo areál u restaurace Dong Do.

Zdroj článku: METRO