Prahou zní kočičí hlavy, říká lovec zvuků Miloš Vojtěchovský

  7:34
Při procházce hlavním městem mohou kolemjdoucím v záplavě hluku uniknout jemné zvuky, na které je nutné se soustředit. Nejen ty už téměř deset let loví Miloš Vojtěchovský, třiašedesátiletý pedagog, který působí na FAMU v Centru audiovizuálních studií. Lovec zvuků nahrává Prahu a zvuky ukládá do mapy na svém webu. Přispět tam může každý.

Jak projekt nahrávání zvuků Prahy vznikl?
Původně se to jmenovalo Nejmilejší zvuky Prahy a vzniklo to v roce 2009 v rámci česko-německých kulturních projektů radio d-cz. Kamarád hudebník a zvukový umělec Peter Cusack z Anglie měl v 80. letech podobný projekt s názvem Your Favourite Sound of London, který se pak rozšířil do mnoha měst na celém světě. Dohodli jsme se, že s podporou německé nadace něco podobného uděláme v Praze s tím, že to budeme spolu koordinovat.

Zvuky vás zajímaly už dříve?
V 70. letech jsem hrál v kapele Mozart K a na koncertech jsme občas pouštěli nahrávky, které jsem před tím v Praze natočil. Byly to třeba nahrávky rozhovorů z blázince, cinkání lahví ve Smíchovském pivovaru nebo ozvěny pod mostem.

Na jaké zvuky jste se ze začátku zaměřovali?
Původně mělo jít o sbírání „typických“ pražských zvuků, jako je pražský orloj nebo kola fiakrů (kočár tažený koňmi pozn. red.). To nám nakonec přišlo jako klišé, tak jsme naopak začali nahrávat zvuky pražské periferie. V prvních dvou třech letech jsme také organizovali dílny pro zájemce, kde se učili, jak správně nahrávat zvuk, jak nahrávky editovat a ukládat.

Co bylo pro vás impulsem do projektu jít?
Před začátkem projektu jsem si všiml, že začíná obsese všechno okolo fotografovat. Začaly se prodávat lepší digitální foťáky, lepší mobilní telefony a všichni se s nimi fotili. Přišlo mi, že tato jednostrannost zachycování reality na obraz by měla být vyrovnávána alespoň zvukovou reflexí.

Jak vnímají lidé kolem sebe zvuky dnes, zejména městské?
Všiml jsem si, že ve městě se většina lidí pokouší od prostředí oddělit, nejčastěji se sluchátky v uších. Neustále přidáváme další hluk k tomu, co už je okolo nás, abychom se subjektivně odřízli od světa. Je to pochopitelná reakce, ale snad by se dala pedagogicky změnit.

Pokud bych chtěl na vaši stránku něco nahrát, musím dodržet nějaká pravidla?
Určil jsem jediné pravidlo, že příspěvky musí být z Prahy, nebo z jejího okolí, i když jich je nakonec také pár odjinud. A nahrávky nesmí porušovat soukromí. Člověk, který se rozhodne zvuk nahrát, by měl společně se zvukem ve formátu mp3 nahrát také fotografii místa kde zvuk nahrával a k tomu dopsat krátký komentář. To se liší od londýnského projektu, kde je jen mapa a na ní stovky bodů se zvuky.

Příspěvky na stránkách vypadají trochu jako zvukové pohlednice, byl to záměr?
Zvuk o určitém prostředí vypovídá stejně dobře, jako fotografie, možná více. V příspěvcích přitom nemusí být zvuk to nejdůležitější, může to být i text nebo fotografie.

Nejmilejší zvuky Prahy

Podle lovce zvuků Miloše Vojtěchovského je zvukem specifickým pro Prahu zvuk pneumatik na dlažebních kostkách.

Zvukový projekt sonicity.cz začal v roce 2009 z podnětu Zipp-česko-německých kulturních projektů jako Nejmilejší zvuky Prahy. O stránku se stará Miloš Vojtěchovský (na snímku). přihlásit se může kdokoli a příspěvky kontroluje administrátor, aby nedocházelo k porušování soukromí. Po téměř deseti letech přispělo na stránky asi padesát nadšenců. Ti vytvořili přes tisíc zvukových pohlednic. Nejvíce zachycených zvukových kulis města bylo nasbíráno na pravém břehu Vltavy v okolí Starého Města. Mezi nahrávkami je například zvuk matějské pouti na Výstavišti, „spící tramvaj“, modlitební mlýnky v trojské zoo v Údolí slonů, parník Vltava, tekoucí radiátor, nebo audio vzpomínka na kino ve Vlašském špitálu.

Podle čeho si vybíráte místa, která zvukově zachytíte?
Často je výběr impulzivní. Nahrávací zařízení u sebe nosím asi už deset let, a když uslyším něco zajímavého, tak to zachytím na rekordér. Jsou ale místa, kam jsme dříve chodili častěji, protože jsou akusticky zajímavá. Třeba stará čistírna vod v Bubenči. Mám také sérii čtyřiceti nahrávek z pražských kostelů, které mě vždy fascinovaly. Kostel je taková schránka starého časoprostoru ve změněném okolí. Některé jsou tiché, jako třeba Apolinář. Jinde kostel funguje jako rezonátor zvuku, například kostel svatého Tomáše na Malé Straně, kde projíždějící tramvaje rezonují prostorem.

Je tramvaj specifický zvuk pro Prahu?
V Praze jsou slyšet často pneumatiky na kočičích hlavách, v ostatních západoevropských městech tento druh dlažby už moc nenajdeme. Také tikání semaforů pro slepce na přechodu, ten zvuk je, myslím, u nás dost specifický.

Podařilo se vám zachytit zvuk nějakého místa, které za ty roky už zaniklo?
Podařilo se mi najít několik archivních nahrávek, které jsou v kontextu s celkovou mozaikou Prahy zajímavé. Když jsme před deseti lety začínali, bylo možné zachytit zvukově a fotograficky místa, která mizela. Třeba bruslařský stadion na Štvanici, některé plavecké stadiony a oblasti pražské periferie, které jsou nyní už zastavěné. Také mám ještě zvuky z vlakového nádraží na Smíchově, které už nefunguje. Byl jsem mimochodem překvapený, že Český rozhlas podobný zvukový archiv ukázek městského akustického prostředí nemá.

Změnily se zvuky ve městě v průběhu let?
Například v Botanické zahradě, kde sedíme, jsou slyšet houkačky a tramvaje. Technologie se rychle mění a podobné zvuky před sto lety nebyly. To stojí podle mě za to zachytit. V Praze se třeba někdo zajímá o vizuální stránku města, ale o zvukovou se nikdo nestará, dokud si dostatečné množství lidí nestěžuje na hluk.

Snažil jste se o diskuzi s magistrátem?
Asi před pěti lety jsme pořádali diskuzní setkání, kam jsme zvali i lidi z magistrátu, ale nakonec nikdo nepřišel. Doufal jsem, že díky tomuto projektu vznikne širší diskuze o hlučnosti ve městě, ale moc se to nepodařilo. Zvuk je přitom pro člověka z hledisky duševní hygieny stejně důležitý, jako třeba zplodiny nebo vizuální smog. Ve střední Evropě podle mne není dost příležitostí, jak by se lidi dozvěděli o zvukovém znečištění nebo o akustické ekologii.

Jak je vaše databáze obsáhlá?
Délku záznamu jsem nepočítal, ale je tam asi tisíc padesát příspěvků. Většinou jsou to krátké záznamy okolo dvou minut, ale jsou tam i desetiminutové. Spřízněný projekt aporee.org, kolega z Berlína Udo Noll začal přibližně stejně, tam jsou stovky hodin nahrávek.

Je nějaká zvuková nahrávka, která vás překvapila?
Před několika lety jsme do školy koupili hydrofon a chodili nahrávat zvuky pod hladinou. To mě tehdy hodně zaujalo.

Budete v nahrávání zvuků pokračovat?
Když počet příspěvků na stránkách přesáhl tisíc, tak jsem to trochu opustil, myslím že to stačí. Ale občas něco přidám a jednou za dva měsíce s kolegy na stránku vložíme například informaci o dočasném vysílání rádia Silence z nějakého místa v Praze. Vysíláme třeba den, nebo týden a je to jenom čistě záznam zvukového prostředí.