Herce Leoše Nohu, šišlavého zdravotníka ze seriálu Okresní přebor či starostu Chrudoše z Vinařů, ale také charismatického detektiva ze seriálu Pustina zná většina lidí z televize. Další mají povědomí o jeho divadelních či filmových rolích. 

Málokdo ovšem ví, že Leoš Noha je praprasynovcem Františka Nohy, který vedl v Rumburku vzbouřence. Podle historiků to bylo největší české protiválečné vystoupení za první světové války (o rumburské vzpouře čtěte zde). 

„František Noha byl bratrem dědy mého táty,“ upřesňuje herec. 

Tvrdí, že historii rumburské vzpoury dnes zná detailněji. Učil se o ní ve škole a příběh znal i z filmu Hvězda zvaná pelyněk, kde si roli jeho prapředka zahrál Rudolf Deyl mladší.

„Dozvídám se o vzpouře i nové věci, protože jsem od města Rumburk dostal i perfektně zpracovanou knihu o této události,“ dodává herec. 

Statečného předka si prý doma občas připomenou, ale nijak intenzivně. „Rozhodně to není tak, že bychom každý rok jeli položit věnce k pomníku rumburské vzpoury, ale ano, na praprastrýce si vzpomeneme, třeba se skleničkou v ruce a zapálením svíčky,“ říká Noha.

Praprastrýce obdivuje za jeho rebelství

Pokud by se točil nový film o rumburské vzpouře, nabídku na některou z rolí by Leoš Noha neodmítl.

„Svého praprastrýce bych asi hrát nemohl, protože v době vzpoury mu bylo třiadvacet let a mně je padesát. Ale mohl bych bych hrát třeba člena popravčí čety a svého příbuzného si sám zastřelit,“ směje se Noha a dodává: „To říkám s nadsázkou, jinak ho obdivuji za jeho rebelství. To mám asi po něm“.

Jeho rebelství prý může i za to, že se stal hercem. Ze základní školy coby jedničkář nešel studovat, ale doma si vydupal, že chce být opravářem televizorů. A tím se také vyučil. 

„V tehdejší době byl opravář televizorů pan někdo, dneska už bych se tím neuživil, i když starý televizní přístroj opravit umím. Dokázal jsem to i v nějakém pořadu,“ chlubí se Noha.

Hercům do jejich práce kecal

U práce televizního opraváře nezůstal, dělal i elektrikáře na šachtě, a to ze zcela prozaického důvodu. Nechtělo se mu na vojnu, a tak několik let pracoval v dole. 

„Měl jsem elektrikářské zkoušky a v Činoherním klubu v Ústí nad Labem hledali právě takového elektrikáře. Tak jsem tam nastoupil, jenže jsem pořád hercům do jejich práce kecal a kibicoval je,“ poznamenává s drobnou nadsázkou.

„Zkoušeli Gogolovy Hráče a herci, který hrál sluhu Alexeje, to pořád nešlo. Já radil tak dlouho, až režisér řekl, ať si to teda zkusím sám. To neměl dělat, už jsem z prken neslezl,“ vzpomíná Noha. 

I lásku k divadlu možná zdědil po svém odbojném praprastrýci Františkovi. Některé prameny totiž uvádějí, že i když byl vyučeným soustružníkem, pracoval v plzeňském divadle.