Meteoroložku Svatavu Křivancovou přivedla do jižních Čech před čtyřiceti lety práce jejího manžela. Nadějný parazitolog Karel Křivanec dostal koncem sedmdesátých let jako jeden z prvních vědců místo v českobudějovické Akademii věd ČR. A protože bylo spojené s bytem, mladá rodina se do města přestěhovala z Brna, kde tenkrát žila.

„Tehdy kolem roku 1980 se rozšiřovaly pobočky krajských hydrometeorologických ústavů o klimatologickou část. A já jsem dostala na starost rozjet ji v Budějovicích,“ říká 70letá pozitivně naladěná hnědovlasá žena.

Zatímco v současnosti jsou meteorologové obklopeni výkonnými počítači vybavenými řadou specializovaných programů, na začátku profesní kariéry Křivancové v roce 1971 si o takových pomocnících mohli nechat jen zdát. V té době pracovali s papírem, tužkou a kalkulačkou.

„Dřív žádné rutinní modely nebyly. Mohli jsme se opřít jen o vlastní znalosti a zkušenosti a předpověď vzešla vždycky z konzultace několika meteorologů dohromady. Předpovědi jsou dnes přesnější než dřív, to se nedá vůbec srovnávat. Všechno je na základě modelů. Fakt je, že je jich několik, dost často se neshodují a vy si musíte vybrat. A tam už je důležitá role meteorologa – umět se podívat na ty modely a umět je interpretovat,“ vysvětluje Křivancová.

A zároveň vyvrací námitky nespokojenců, že si mohou těžko vybrat z předpovědi, v níž je zahrnuté všechno – od jasna přes oblačno až po zataženo včetně třeba místních mlh a přeháněk. „Je hodně problematické na malém území Jihočeského kraje, natož celé republiky, někdy třeba tu oblačnost vyjádřit. Ráno bylo tady na jihozápadě zataženo, na Táborsku skoro jasno, a když to má meteorolog vecpat do předpovědi a je víc pečlivý, tak tam musí zapsat od toho zataženo až po jasno. Nejlepší jsou předpovědi bude jasno beze srážek tečka. Ale takových dnů moc není,“ objasňuje meteoroložka, která strávila největší část profesního života ve správě dobrovolné staniční sítě.

Dobrovolníků bylo na jihu Čech 27 a úplně malých stanic, které měří jen srážky, bylo kolem 80. Většinou jsou to koníčkáři, kteří dostávali od státu symbolickou odměnu. Jejich profesionální kolegové říkali, že mají za nepřetržitý sběr dat deset korun denně. Dnes už mají odměnu vyšší, ale vydělat se na tom nedá. Ostatně ani práce meteorologů nepatří podle Křivancové k těm lukrativně placeným.

„Ale zase mě to bavilo, vydržela jsem v práci až do sedmdesátky. Z meteorologie se ani neodchází jinam, většina lidí u této profese vydrží. Je to stálé zaměstnání s podobně naladěnými lidmi a to má větší výhody než nějaké jiné byť třeba lépe ohodnocené místo,“ tvrdí spokojeně žena, která se s kolegy v hydrometeorologickém ústavu rozloučila v únoru.

Sokol jako životní styl

Na stýskání po starých zlatých časech ale nemá vůbec čas. Naopak je ráda, že se může naplno věnovat svému dlouholetému koníčku, působení v TJ Sokol Čtyři Dvory, kde je starostkou, cvičitelkou i cvičenkyní. Letošní rok je pro sokoly zvlášť významný tím, že je sletový. Všesokolský slet vyvrcholí v týdnu od 1. do 6. července v pražském Edenu. V Českých Budějovicích se sokolové předvedou na sletu už 9. června.

„Nacvičujeme od loňského října. Musíte začít dřív, abyste to stihli. Co jsme nenacvičili do Vánoc, to se už těžko dohání, protože pak přijdou chřipkové epidemie, nácvik se rozptyluje a není to tak jednoduché. Já jsem v naší jihočeské župě vedoucí skladby Spolu. To je skladba na počest vzniku Československé republiky, v níž cvičí Češi i Slováci, ženy i muži. Bohužel mužů tam moc nemáme, z jižních Čech obzvlášť ne. Přitom je to trošku unikum, protože taková společná skladba tu ještě nebyla,“ líčí zapálená starostka.

Když před lety poprvé zavítala do Sokola, netušila, že mu časem zcela propadne a bude mu věnovat většinu svého volného času. Nespočet hodin tráví funkcionářskou prací, stará se o zabezpečení provozu sokolovny, o finance, tým cvičitelů i tradiční slety.

„Jakmile začnete dělat funkce, čas nestačí. Statistiky, výkazy, soutěže, schůze, dotace, je toho spousta. Nemám z toho ani korunu, je to životní styl. Starosti mi vynahradí, když se sejdeme v tělocvičně s rodiči i dětmi. Ten kamarádský vztah je fajn. Většinou rodičům vykám a pak jdu po sídlišti a děti na mě pokřikují Svatko,“ vypráví.

Na Sokol nedá dopustit a mrzí ji, když se na něj lidi dívají přezíravě. Sletové skladby jsou podle Křivancové úžasné, což si lidi většinou neuvědomují a berou je jako nějaký přežitek. „Je to opravdu fenomén, na který můžeme být hrdi. Naše hromadné skladby jsou ve srovnání se slety v Americe nebo s gymnaestrádami, do nichž se zapojují hlavně skandinávské země, choreograficky, propracovaností a zacvičením jedny z nejhezčích,“ srovnává Křivancová, která se se Sokolem podívala před časem i na slety v americkém Detroitu a Dallasu.

Život s vášnivým rybářem

S otázkou, kolik času jí zabere Sokol a co na to říká manžel, je hotová rychle. „Sokol mi zabere spoustu času a s manželem si nemáme co vyčítat. Já byla s dětmi pořád sama, protože jeho koníček byl vždy na prvním místě. Je rybář, byl zapojený v rybářství na 150 procent, nebyl doma takových dvacet let,“ říká.

Vzpomíná, že když se přistěhovali do Budějovic, jezdil její muž hodně na ryby a každé léto měli opravdu pstruhů plno. Ale pak začal prosazovat styl chytni a pusť a přišla doba, že si pro rybu šel do obchodu.

Ale není to žádné reptání na úspěšného muže od ženy trpící v jeho stínu. Spíš konstatování reality, s níž se stejně úspěšná žena dokázala s pomocí svého velkého koníčka vypořádat. I dnes řadí na první místo svoji rodinu, manžela, tři děti a sedm vnuků a za ideálně strávený den považuje právě ten s nejmenšími vnučkami – dvojčátky ve věku rok a čtvrt.