Kostra i kůže medvěda Voka je zpět na zámku v Českém Krumlově

  10:02
Petr Vok se vrátil na krumlovský zámek. Kostra statného medvěda, který žil 31 let v hradním příkopu u prvního nádvoří a předloni v červenci uhynul, je novinkou v kabinetu vědy a kuriozit na první prohlídkové trase zámku.

„Je to jediná kostra medvěda v zemi, která je k vidění. Vok byl obr mezi karpatskými medvědy, vážil 350 kilogramů. Byl také velice starý, v přírodě by se nikdy nemohl dožít tak vysokého věku,“ říká preparátor Benjamin Hlivka, který nejdřív doručil na krumlovský zámek kůži Petra Voka s vypreparovanou hlavou a tlapami a před začátkem nové návštěvnické sezony i jeho sněhobílý skelet.

Pracovní proces vedoucí k jeho vzniku trvá déle než preparace kůže. Nejdřív je třeba kosti vyčistit od měkkých tkání, pak správně odmastit a vybělit, aby časem nezačaly žloutnout nebo zapáchat.

„A pak následuje fáze skládání kostiček, která nevyžaduje vysloveně zoologické znalosti jako spíš znalosti technického charakteru. Vědět, kde co spojit, jakou sílu kovu použít. Na to máme ve firmě kolegu Jindru Škvora, který tyto věci ovládá velmi dobře. Umí se do toho ponořit na dva tři měsíce a vymýšlí, kde jakou tyč použít a jaké dřevo a podobně,“ líčí Hlivka.

Ve Zlíně dělal kostru slona

Podle zkušeného preparátora je nejtěžší začátek, kdy se musí kosti zvířete důkladně očistit nožem. Ale ve srovnání například se slonem považuje práci na krumlovském medvědovi za docela snadnou.

„Když jsme do zlínského muzea dělali kostru slona, to je pracná věc, i psychicky. Když člověk přijde na místo s noži a vidí to zvíře, tak u toho brečím. Ne smutkem, že uhynulo, ale nad tím, co mě čeká,“ srovnává Hlivka, který má s preparací krumlovských zámeckých medvědů víc zkušeností.

Jako první se mu dostal do rukou Vokův syn Vojta. Nejslabší z medvědího tria známého z televizních večerníčků uhynul ve věku šestnácti let, o tři měsíce dřív než jeho otec, a to v berounském medvědáriu, kde žil se svými bratry Kubou a Matějem. „Kostra Vojty je ve sbírkách České zemědělské univerzity v Praze, kde slouží pro výuku studentů,“ připomíná Hlivka.

Třetím krumlovským chlupáčem, kterého mu zámecký kastelán Pavel Slavko svěřil, byla Vokova družka Kateřina. Petra Voka přežila o deset měsíců a uhynula v úctyhodném věku 32 let. Návštěvníci zámku už si mohou prohlédnout její kůži s vypreparovanou hlavou a tlapami, časem se na zámek vrátí i její lebka.

„Kosti jsme nevyhodili a stojí o ně univerzita ve francouzském Bordeaux. Chce je používat na srovnávací naučné účely. Takže jestli pan kastelán svolí, mohla by i Kateřina stejně jako její syn Vojta posloužit na univerzitě jako naučný materiál,“ praví Hlivka.

A co na to samotný kastelán? „To rád slyším. Vidíte, kam až může dojít skoro až badatelský přístup i ke zpracování ostatků medvědů, kdy se Vok vrátil na zámek v podobě skeletu a Kateřina se vydá do světa,“ konstatuje Slavko.

Populární medvědí pár Petr Vok s Kateřinou na krumlovském zámku dokládají, jak se jim v péči tamního medvědáře Jana Míši Černého dobře dařilo. Je to vidět i podle kůží uhynulých medvědů, které se na zámku soustřeďují už od 19. století.

„Byly velmi elegantně připravené a rozmístěné v jednotlivých expozicích, především v renesanční části. Dobové kůže jsou malinkaté, naši současní medvědi jsou obrovští, robustní, osvalení. Dřív se tu medvědi dožili 17, 20 let, dnes je to 30, 32 let,“ srovnává Slavko.