Třídu Včeliček tvoří 25 předškoláků. Čtyři z toho pocházejí z Vietnamu.

„Holčička bohužel příliš nemluví. Špatně česky hovoří i její maminka. Nicméně rodina si sehnala takzvanou adoptivní babičku, která dívenku učí česky, což velmi oceňuji,“ nastínila učitelka 49. MŠ Čtyřlístek Monika Horčičková.

Čtveřice cizinců do kolektivu dobře zapadla. I přesto se ho častěji straní. Raději si hraje spolu a mezi sebou si povídá vietnamsky.

„Na jednu stranu je to pro ně přirozené a já jim úplně rozumím. Na druhou stranu se tolik nezapojují, takže i méně komunikují,“ porovnala kantorka.

Děti běžně přicházejí v průběhu školního roku. Jelikož s češtinou obvykle bojují i jejich rodiče, pomáhají jim pedagogové nebo sociální pracovníci vyřídit potřebné dokumenty či zajistit dodatečný zápis do školky.

„Alespoň tatínci trochu jazyk ovládají, protože sem přišli kvůli zaměstnání, ale pak už nikdo jiný. Přijde mi, že se situace v poslední době zhoršuje. Samozřejmě se vždycky nějak dorozumíme. Gestikulujeme, používáme obrázky, symboly nebo si rodiče informace vyfotí do telefonu a zadají do překladače. Někdy využíváme i služeb tlumočníka,“ uvedla ředitelka Helena Kaprasová.

Početnější skupiny se neosvědčily, od ostatních se oddělují

Do Čtyřlístku aktuálně chodí 72 dětí, z toho je 15 cizinců. Největší zastoupení mají právě Vietnamci a také Ukrajinci. Aby kluci a holky jazykové nedostatky dohnali, denně se jim učitelé věnují.

Téměř shodné zkušenosti mají v dalším plzeňském zařízení na Slovanech. Aktuálně je zde zapsaných 122 dětí, dvacet jich pochází ze zahraničí, z toho téměř polovina z Vietnamu.

„Dost zásadní vliv má to, kolik jich je ve třídě. Početnější skupina se neosvědčila, protože se od ostatních odděluje a používá jenom svou mateřštinu. Velmi záleží i na tom, kdy k nám žáci přijdou. Pokud už ve třech letech, je čas na rozvoj daleko větší. V šesti letech už je obvykle pozdě,“ řekla Jiřina Solfronková, která 89. MŠ vede. 

Právě kvůli jazykové bariéře pak předškoláci dostanou zpravidla odklad a zůstávají dál v mateřince. Náročná je podle ředitelky někdy také domluva s rodiči. „Pokud umí alespoň jeden z nich trochu česky, jsme opravdu rádi,“ dodala.

Individuální hravá forma výuky ve školce většinou nestačí, proto se zařízení obracejí na odborníky. Kontaktují třeba Centrum na podporu integrace cizinců. 

„Nestíháme vzdělávat všechny tak, jak potřebují, protože požadavků je v poslední době stále více. Proto k nám budou chodit dvakrát týdně učitelé češtiny,“ konstatovala ředitelka 32. MŠ v Resslově ulici Helena Sládková. Mateřinka eviduje zhruba stovku jedinců, asi pětinu z toho tvoří cizinci.

Problémy, ale menší, mají i děti z Ukrajiny a Slovenska

Ačkoli početné zastoupení, stejně jako ve zmíněných případech, mají také ukrajinské a slovenské děti, jazykové překážky nejsou zdaleka takové. „Přeci jenom se jedná o slovanské jazyky, což je znát,“ řekla Kaprasová.

Centrum na podporu integrace cizinců v Plzeňském kraji pomáhá desítkám dětí. V současnosti působí lektoři kromě Plzně také ve Staňkově nebo Štěnovicích.

„Požadavky na kurzy v posledních třech letech stále narůstají. Souvisí to především s pracovní migrací,“ konstatovala vedoucí plzeňské pobočky zaměřující se výlučně na klienty mimo Evropskou unii Petra Soukupová.

Potvrdila, že hlavně vietnamské děti přicházejí do tuzemska vůbec nebo velmi málo jazykově vybaveny.

Kromě výuky zaměstnanci Centra rovněž informují pedagogy, jak s nováčky pracovat. Podporují samozřejmě rodiče, mimo jiné jim poskytují sociální a právní poradenství.

V plzeňských školkách je teď 292 cizinců, loni šlo o 268. Nejčastěji pocházejí z Ukrajiny, Slovenska a Vietnamu.