Zásadní k rozsudku bylo testování zbraně, z něhož vyplynulo, že k výstřelu je potřeba intenzívni síla a několik vteřin držet spoušť. Podle odborníků k němu nemohlo dojít „brnknutím“ do spouště. Motiv dál zůstává nejasný.
Vše začalo poté, co fanoušek zbraní Vlček našel v bytě po svém zemřelém otci malou pistoli. A protože už měl doma šavle a bambitky, rychle si odnesl nový objev do sbírky. Veřejně se s ní chlubil svým známým. Malorážku nesl v batohu i osudného 22. září.
Nejprve vyrazil se svými přáteli do hospody. Mezi nimi byl i jeho dlouholetý kolega a kamarád, který později po střelbě ve vlaku zemřel.
„Slavil narozeniny a přišel i Vlček. Chtěli si zakouřit, ale v hospodě to nešlo, proto jsme odešli do kuchyně. Vlček najednou někde zezadu vytáhl zbraň, oddělal zásobník a ukazoval, jak střílí. Ale mířil na podlahu, aby nikomu neublížil. Řekla jsem mu, ať pistoli schová, ani jeho kolegu to moc nezajímalo,“ povyprávěla u soudu žena, která s oběma aktéry popíjela v hospodě.
Vlček s kolegou se pak zvedli a odešli spolu na vlak číslo 4736, který jel z Brna do Letovic. V něm se obžalovaný zbraní opět chlubil.
Kdy a jak padla rána, prý obžalovaný neví. „Vůbec netuším, co se stalo. Najednou zastavil vlak, kolega odpadl, tak jsem se ho snažil proplesknout. Všiml jsem si malé skvrny na jeho tričku,“ tvrdil Vlček u soudu.
Cestující slyšeli ránu a chrčení
Soudní lékař propočtem zjistil, že v inkriminovanou dobu byl obžalovaný v silně podnapilém stavu. „Hovoříme o rozmezí 1,9 až 2,5 promile alkoholu,“ vysvětlil znalec z oboru soudního lékařství Jan Krajsa.
Vlček sám přiznal, že vypil asi jedenáct piv. Podle soudce Petra Jirsy si ale plně uvědomoval, co činí.
„Zvláštní, že si pamatujete, jak vám zbraň cinkla o lavici, ale už nevíte, komu jste ji ukazoval a kdy přišel výstřel,“ podivoval se soudce, který pustil videozáznam z rekonstrukce případu, což není u soudu úplně obvyklé.
Vlček na záznamu suverénně vykládal, jak zbraň ve vlaku vytáhl a pohazoval si s ní v ruce. Když měl ale vysvětlit, proč zbraň vystřelila, opět řekl, že neví. Přiznal však, že ke stlačení spouště je potřeba určitá síla. „Nemohla vystřelit svévolně,“ poznamenal Vlček.
Cestující vůbec netušili, co se děje. „Slyšela jsem nějaké chrčení. Myslela jsem si, že někdo zvrací, protože v nočním vlaku se to stává často,“ zavzpomínala jedna z cestujících. Výstřel podle ní zněl, jako když někdo odpálí petardu. „Odpovídal tomu i zápach, který se linul vozem,“ poznamenala ještě.
Střelec utekl na záchod a hodil zbraň z okna
Že se děje něco vážného, začalo cestujícím docházet až ve chvíli, kdy se postřelený muž skácel k zemi. Někdo okamžitě zatáhl za ruční brzdu, aby zastavil vlak. Toho Vlček využil. Utekl na záchod, kde zbraň vyhodil z okna, a pak vyběhl ven z vlaku. „Když na místo přijeli záchranáři, muži už nemohli pomoci,“ řekl Krajsa.
Kulka prošla oběti břichem, zasáhla aortu a zastavila se o bederní obratel. „Střela směřovala shora dolů. Na těle jsme nenašli stopy značící, že se dotyčný snažil bránit,“ přednesl ještě Krajsa závěry pitvy.
Motiv střelby tak zůstává nejasný. Podle výpovědi známých obou mužů mezi sebou neměli spory ani si nedlužili peníze. Vlček byl jen v poslední době protivný kvůli potížím v práci a doma. „Vůbec mi nejde na rozum, proč jste zmáčkl spoušť,“ prohlásil soudce Jirsa.
Vlček to nebyl schopný vysvětlit, jen řekl, že dobře ví, co se mu klade za vinu a nemělo se to stát. Vlčkův obhájce navrhl překvalifikovat čin na usmrcení z nedbalosti, kde je nejvyšší sazba tři roky. Soudce mu však nevyhověl.
