„Dřív se páteř léčila natažením i s míchou a občas dítě ochrnulo. Navíc prosté natažení neumožňovalo pohyb a další růst páteře, potřeba byly následné operace. Právě rostoucí tyče to zásadně změnily,“ vysvětluje přednosta Ortopedické kliniky Fakultní nemocnice Brno.
Právě od něj se odborníci z celého světa jezdí do Brna podobné operace učit a také si ho zvou, aby jim ukázal, jak moderní postupy používat v praxi. Končí u něj děti s křivými zády, ale i profesionální sportovci, hlavně hokejisté a fotbalisté.
Studoval jste sportovní školu, proč jste pak zvolil medicínu?
Sport mě vždycky bavil. Dělal jsem atletiku, hokej, bylo to ale spíš na žákovské úrovni. Vždy jsem měl vztah k lidem a líbilo se mi jim pomáhat.
Proč ale zrovna ortopedie?
Díky ní jsem zůstal v kontaktu se sportem. A je to obor, který neskutečně zaujme. Napůl medicína, napůl technická věc – implantáty, šroubky, samá technika. Podobné věci mě moc baví.
Neúspěšné přijímačky vás neodradily?
Naopak, v Bohunicích jsem v nádvorní četě prožil úžasný rok, poznal jsem prostředí nemocnice zespodu. Měl jsem zde i první kontakt s ortopedií. Když jsem pak nastupoval na školu, více méně už jsem věděl, co chci dělat. A měl jsem obrovské štěstí, že mě učil profesor Vlach. On páteř miloval a naučil ji milovat i mě. Páteř, kterou při operaci nevidíte celou, ale musíte s ní jako s celkem pracovat, mě vždycky fascinovala.
Martin Repko
|
V roce 1992, když jste začínal, byly operace páteře úplně na jiné úrovni. Jak se zrovna z Brna stalo pracoviště používající nejmodernější metody na světě?
Tehdy se zrovna začínaly zavádět nové postupy, nové páteřní implantáty a šroubové systémy. Končila éra takzvaných distrakčních instrumentárií, která páteř jen natáhla, ale neumožňovala její růst. A profesor Vlach byl tehdy jediný, kdo s novými typy uměl pracovat.
Zásadní zlom znamenaly až rostoucí tyče, které přišly v roce 2011. Jak se dostaly k vám?
Systém, díky němuž by dítě rostlo a současně se mohlo pohybovat, tedy tyče uchycené ve šroubech s kuličkami, vymysleli v USA. Aplikace by ale u nich byla právně velmi složitá, proto se domluvili na klinickém využití s námi. Byli jsme první ze čtyř pracovišť na světě, která systém začala používat. Celosvětově máme dodnes nejvíc provedených operací i nejlepší výsledky. Navíc jsme sami vše ještě vylepšili.
Jakým způsobem?
Asi od roku 2014 používáme na koncích tyčí klouby, v nichž se pohybují. Celkově to byl velký přelom, začali jsme děti nejen více narovnávat, ale umožnili jsme jim i okamžitý částečný pohyb operovaných úseků páteře. Vše děláme jako jedni z mála trojrozměrně. A stále hledáme cesty, jak pohyb páteře co nejvíc zachovat. U větších dětí a dospělých minimalizujeme zásah tím, že vše operujeme zezadu, to také moc pracovišť nedělá. Skoliózy páteře se u nás dřív operovaly nadvakrát – tělo se otevřelo zezadu od páteře i zepředu přes hrudník, to znamenalo řadu jizev i vnitřních, tím pádem další komplikace. Navíc operace trvaly většinou přes sedm hodin, dnes i ty komplikované zvládneme maximálně za pět.
Proto si u vás podávají dveře ortopedi z celého světa?
Udržujeme si postavení referenčního centra pro Česko, ale i země střední a východní Evropy. Rostoucí tyče lze uplatnit jen u velmi malých dětí, dalším průlomem ale bylo zavedení moderních nástrojů umožňujících efektivní trojrozměrnou korekci i u starších dětí a dospělých. Díky tomu se daří výraznější napravení i u velmi těžkých deformit páteře. Unikátní jsme také komplexním přístupem k pacientům, systematickým sledováním výsledků operace při kontrolách. Kolegové ze zahraničí zde poznají celý systém naší odborné péče. Skoro každý týden tu máme někoho ze zemí od USA přes Belgii či Francii až po Gruzii nebo Kazachstán.
Několik měsíců v roce sám trávíte na cestách, nedávno jste se vrátil z Jihoafrické republiky, o minulém víkendu z Nizozemí. Kvůli čemu vás do zahraničí zvou?
Většinou jsou to přednášky, školení i operace v jednom. Třeba v JAR jsem měl operace každý den, většinou takové, které by byly problematicky řešitelné i v Brně, kde mám perfektní vybavení i tým skvělých instrumentářek a asistentů či neurologa a anesteziologa.
Mají tam problém s vybavením?
Ve spoustě zemí to není tak špatné, často ale nevědí, jak co účinně využít. Leží jim tam moderní pomůcka, s níž rok nikdo nepracoval, protože neví jak. Chce to změnit jejich myšlení, aby se nespokojili jen s postupy, které už umí.
Už jste někdy operaci odmítl?
Často mě kolegové postaví před problém až na místě a čekají, jak ho napravím. Mnohdy jde o případy, které se už někdo snažil operovat a nedopadlo to dobře. Snažím se pomoci, ale mám své hranice. Nejkomplikovanější případy si zveme a operujeme je na naší klinice.
Vzpomenete si na nějaký, který se něčím vymykal?
Nedávno to byla třeba malá holčička z Polska, nad níž už všichni zlomili hůl. Zásadním problémem těch nejzávažnějších deformit páteře není jen to, že je zakřivená. Kromě kostry se totiž deformují i další orgány v těle – srdce, plíce, zažívací trakt. U této holčičky už se celý hrudník schoulil tak, že plíce se neměly kam rozvíjet, udusila by se.
Proč se vlastně zakřivení páteře řeší hlavně u dětí?
Skolióza se z osmdesáti procent projeví až mezi jedenáctým a dvanáctým rokem. Většinou nevíme proč, jen malé procento je vrozených. Netušíme ani, proč tím devětkrát častěji trpí dívky. Je to neprobádaný problém, neznáme celý genom člověka.
Vše je dáno geneticky? Za křivá záda nemůže hrbení a špatné nošení aktovek?
Genetika se zřejmě podílí na většině případů. Je ale třeba rozlišovat mezi vadným držením těla a skoliózou, kdy jsou obratle deformované a trojrozměrně rotované. U ní umíme jen zmírnit průběh. Pediatři pacienty s podezřením na deformitu páteře posílají k nám. My určíme, zda jde o vadné držení těla a pomůže rehabilitace, nebo jde o skoliózu. I u ní ale asi jen jedno procento případů končí operací, jinde doporučíme třeba cvičení nebo korzet.
Může za vadné držení těla právě nedostatek cvičení?
Určitě, pohyb je zásadní věc, když není správně vyvinutý svalový aparát, páteř se předčasně opotřebí. Dochází k funkčním změnám, kdy břišní svalstvo ochabuje a zádové se zkracuje, i těm strukturálním, například v podobě nárůstků na páteři a vyhřezlým plotýnkám. Bolesti v zádech dnes tvoří více než třetinu všech pracovních neschopností.
Co radíte?
V prevenci bolestí zad je na prvním místě vhodné začít cvičit, ovšem pravidelně a přiměřeně. Jedním extrémem jsou ti, co se nehýbají vůbec, dalším pak víkendoví sportovci, kteří tělo enormně jednorázově zatěžují, i když na to pohybový aparát není připravený.
