Martinu Kolovratníkovi nedělá problémy říct nahlas, že v Poslanecké sněmovně za čtyři roky odvedl dobrou práci. Hovoří o tom různými způsoby a velmi často.

„Jsem odborník na dopravu a mám za sebou výsledky, které jsou vidět. Rozpohyboval jsem dlouho odkládanou stavbu dálnice D35, odstartoval jsem přípravu vysokorychlostní železnice, díky mým návrhům vyrostly v našem kraji kilometry cyklostezek a chodníků a v řadě měst startují tolik potřebné silniční obchvaty,“ napsal o sobě například.

Není té sebeprezentace až moc? Třeba psát na Facebooku o tom, že jste už stromy zasadil, barák postavil, syny máte dva a teď ještě přidáte dálnici?
To má dvě roviny. Stromy, kluky, to je trochu osobní. On-line komunikaci dělám hodně podle pocitu a cítím, že je pěkný sdělit něco lidského a osobního. Spíše je to nadsázka. Uznávám, že méně je někdy více. Na druhou stranu mne k tomu vyzývá mé okolí. Já vidím ostatní poslance, svoje oponenty, jak někdy až bezostyšně lžou a přivlastňují si věci, které neudělali, což mohu na konkrétních případech doložit. Okolí mi pak říká: „Martine, ty neprodáváš svou práci! Ty toho děláš opravdu nejvíc, máš největší účast, nejvíc rolí zpravodajů...“

Myslíte z poslanců z Pardubického kraje?
Ano. Z mých konkurentů tady. Najednou jsou nyní vidět, říkají, co všechno zařídili, i když to není pravda. Tak mne to i vybuzuje, když to vidím. Navíc mám čisté svědomí, já tu práci za sebou mám, jsou to věci, které lze doložit, že jsem je objektivně udělal.

Dělal jsem si statistiku za rok práce poslanců z kraje podle sedmi kritérií. Dostal jste společně s lídrem ČSSD Janem Chvojkou jedničku. Ten z toho ale vychází ještě o trochu lépe než vy. Není to tak, že jste o dvě koňské délky před ním...
(Dívá se na podklady MF DNES) Beru to. Jasně.

Ale Chvojka nic takového jako vy o sobě neříká.
Každý má nějaký styl. Vedle sněmovní práce mám hodně aktivit nesněmovních, třeba spolek pro výstavbu dálnic D35 a D43. Vím, že práce dělám hodně, jsou i výsledky, je to pocitový, možná se chce člověk trochu...

Aktivní určitě jste. Třeba jste zasáhl do plánované výstavby nové trati do Chrudimi Ostřešanské spojky tak, že to pro ni znamenalo poslední hřebík do rakve. Bylo to správné?
Dělám věci, jak je cítím, podle srdce. Jestliže za mnou přijdou z Ostřešan starosta a místní a řeknou, že se s nimi nikdo nebavil, že jim postaví sto metrů za domy desetimetrový násep, nikdo to s nimi neprojednal a oni chtějí využít všechny prostředky, aby to nikdy nebylo, tak je neodmítnu. Když vidím plný sál občanů, kteří volají o pomoc, tak právě to je podle mne úkol poslance. Často narážím na to, že státní správa chybuje, s lidmi nejedná, nařizuje něco seshora.

Při schvalování novely stavebního zákona jste však prosazoval, aby stát, když bude chtít něco důležitého stavět, to měl jednodušší, snadněji se dostal k soukromým pozemkům...
To mícháte trochu jablka a hrušky. Ostřešanská spojka není strategická stavba státu.

Dobře, mluvme o dálnicích, které připravuje Ředitelství silnic a dálnic. Vy sám říkáte, že tato organizace s lidmi málo komunikuje. A podle vašeho návrhu by mohla stavět dálnice ve výjimečných případech i na pozemku, který stát ještě nevykoupil.
To, co navrhuji - tedy v ojedinělých případech - se týká majitelů jen těch pozemků, které se už vykupují, dávno za územním rozhodnutím, trasa je vydiskutovaná s okolím. Vůbec tím neměníme diskuse o trasách, samosprávy by měly mít stejná práva jako dosud. Předběžná držba by řešila problémy až ve chvíli, kdy už celý proces absolvujete a trasa je daná a jdete vykupovat pozemky. Pokud nepůjde vykoupit pozemek, tak investor díky předběžné držbě tam může vlítnout, začít stavět a majitel se až pak soudí o cenu, výši náhrady a podobně.

Možná, že to v Německu takto může fungovat, ale není v našich podmínkách nebezpečné dávat takové pravomoci státu?
Pokud státu dáme do ruky takovou pravomoc, tak musí mít i povinnosti. Musí prokázat, že mluvili s lidmi, že použili všechny možnosti. Pokud budeme ve volbách úspěšní, tak hned po zahájení jednání Sněmovny chci podat poslanecký návrh a předběžnou držbu zkusit prosadit znovu. Týkat se to bude jen strategických staveb, to znamená dálnice, jedničky, u železnice koridory evropského významu. Pojistka má spočívat v tom, že o tom, která stavba půjde do zrychleného režimu, by měl hlasovat parlament. Až ve chvíli, kdy obě komory parlamentu o nějaké stavbě řeknou, že je pro stát strategická, teprve pak by mohla dostat prioritu.

Jste v seskupení, které stojí a padá s jedním mužem. Neštve vás, že nejste standardní strana?
Já to tak nevidím. Třeba já osobně v dopravě mám spoustu své agendy. S každým nápadem se nebudu chodit ptát jednoho muže, jestli může být více STK, nebo ne. Tisíckrát na poslaneckém klubu jsem zažil, že se poslanci ptali na názor předsedy Andreje Babiše a on říkal: „Vyjádřete se jako klub, hlasujte.“ Není to tak černobílé.

Vy sám jste čelil kritice, že jste dopředu říkal, že budete hlasovat pro vydání Andreje Babiše ke stíhání v kauze Čapí hnízdo, ale nakonec jste v souladu s doporučením strany před hlasováním odešel.
Bylo to sice doporučení grémia, ale hlasoval o něm celý klub. Problém by byl, a pro mne by to bylo i osobně těžké, kdybych dopředu hlásil, že odmítám imunitu, a pak bych hlasoval opačně. Uznávám, že toto je jako chytrá horákyně, ale zase jsme to řešili všichni jako jeden.

Možná i proto lídr ČSSD Zaorálek členy vašeho hnutí přirovnal ke klonům bez vlastního názoru...
To je zase otázka, co je lepší. My zase vidíme ČSSD jako partnera, který není spolehlivý. V mnoha případech hlasování předseda poslaneckého klubu ČSSD slíbil nějaký počet hlasů, a dopadlo to úplně jinak. Půlka nehlasovala, další odešli, nebo hlasovali jinak. My jsme stabilní a co řekneme, to platí.