Vlastimil Weiner vede Základní a mateřskou školu v Milavčích na Domažlicku, která je také takzvanou malotřídkou.

„V našem případě máme tři ročníky v jedné třídě. Každý má svoji učební látku. Hodina trvá standardně pětačtyřicet minut. Učitel se tedy musí jednomu ročníku věnovat patnáct minut a zbývajícím zadat samostatnou práci,“ říká Weiner.

Podle něj v plně organizované škole, kde má pedagog na starosti jeden ročník v jedné vyučovací hodině, si učitel může při samostatné práci žáků například opravovat sešity.

„To u nás nejde. Dětem se věnujete nepřetržitě. Někdy přijdu domů tak unavený, jako kdybych skládal třicet metráků uhlí,“ podotýká ředitel.

Sehnat pedagogy na tento typ škol je podle něj čím dál tím obtížnější. „Zatím mám štěstí. Mám personál, který příliš netrpí nemocností. V případě, že se musím zúčastnit různých konzultačních dnů, ředitelských porad a podobně, mám k dispozici paní učitelku, které je sedmasedmdesát let,“ upozornil Weiner.

„Naštěstí je paní učitelka stále ještě vitální. Zaměstnat kvalifikovanou sílu po škole je ale nemožné. Dnešní pedagogické fakulty připravují učitele bohužel pouze na plně organizované školy. Studenti se nedozvídají nic o tom, jak probíhá výuka na malotřídních školách,“ zdůrazňuje Weiner.

Vysvětluje, že záchranou na poslední chvíli by bylo přizvat ke spolupráci právě ty pedagogy, kteří mají s tímto specifickým druhem učení zkušenosti.

Řada absolventů pedagogické fakulty vlastně ani učit nechce

Jednak by studentům vysvětlili, jak to v malotřídkách funguje - a také by mohli případně vytipovat lidi, kteří mají o učení v malotřídkách zájem. 

Situaci navíc zhoršuje skutečnost, že řada absolventů pedagogických fakult vůbec nejde učit. „Je to tristní. Šel jsem tak daleko, že jsem si zjistil, kolik absolventů s aprobací pro první stupeň opouští ročně fakultu. Bylo mi řečeno, že v průměru okolo padesáti. Kde jsou? Rozplynou se na trhu práce. Většina z nich končí v neziskových organizacích nebo firmách. Učit jde málokdo,“ říká Weiner.

Jeho slova potvrzuje i ředitel Základní a mateřské školy Staré Sedliště na Tachovsku Miloš Jíleček, na jehož škole je největší problém sehnat kvalitní učitele cizích jazyků.

Počet učitelů klesne během pěti let o dalších 350

„Mnoho studentů nastupuje na fakultu s tím, že učit nikdy nebudou. Udělají si jazyky a jdou pracovat do soukromého sektoru. Problém by vyřešila jedna věc. Kdyby ti, co absolvují pedagogickou fakultu a stát jim to zaplatil, museli například dva roky odučit. Pak ať si jdou, kam chtějí, když je to nebaví. To je ale samozřejmě moc direktivní,“ domnívá se Jíleček.

Na kritický nedostatek učitelů upozorňují i nedávné průzkumy Odboru školství, mládeže a sportu Krajského úřadu Plzeňského kraje a Regionální rozvojové agentury Plzeňského kraje.

„Počet kvalifikovaných učitelů klesne za nejbližších pět let o dalších 350, což naši absolventi nepokryjí,“ říká děkan Fakulty pedagogické Západočeské univerzity (ZČU) v Plzni Miroslav Randa.

Učitelé mají malé pravomoci, rodič školáka je na tom lépe

„Máme analýzu věkové struktury pedagogů a na řešení spolupracujeme s Fakultou pedagogickou ZČU,“ říká vedoucí odboru školství, mládeže a sportu Krajského úřadu Plzeňského kraje Jaroslava Havlíčková.

Dalším faktorem, který odrazuje budoucí kantory, je podle ředitelů současné postavení učitelů ve společnosti a jejich takřka nulové pravomoci.

„Za první republiky byli učitelé někdo, dnes neznamenáme nic. Když si nastupující učitel půjde sednout k pokladně do obchodního domu, tak si o moc méně nevydělá. A ve škole se musí zlobit nejen s dětmi, ale v posledních letech čím dál tím více i s rodiči,“ stěžuje si Vlastimil Weiner.

A také v tomto bodě je s ním ve shodě ředitel základní školy ve Starém Sedlišti. „Lidé se do školství nehrnou, protože rodiče získali takové pravomoci, že cokoliv řeknou, je svaté. Škola pak těžko prosazuje to, co by měla.“