Loutky vábí do Českého ráje, zabraly síň v podobě staré půdy

  8:18
Zlaté časy českého loutkového divadla oprašuje výstava „Loutky ze staré půdy“, která je k vidění pod střechou Kamenářského domu v turnovském Muzeu Českého ráje.

Marie a Pavel Jiráskovi přivezli na výstavu do Turnova desítky loutek ze své rozsáhlé sbírky. | foto: Ota Bartovský, MAFRA

Ve výstavní síni s elegantními zkosenými boky, jež skutečně připomíná velkou starou půdu, vcházejí návštěvníci do let 1859 až 1920. Tedy do doby rozkvětu a pádu rakouského mocnářství a počátku samostatného Československa.

O sto a více let zpátky se vrací díky manželům Marii a Pavlovi Jiráskovým. Ti do Turnova přivezli deset loutkových divadel a desítky loutek ze své rozsáhlé sbírky.

„Loutková divadla ladí se starodávnými truhlami ze sbírek Muzea Českého ráje, na které jsme je postavili,“ říká Jirásková. Na výstavě jsou také loutková divadla přímo z Turnova a z Liberce.

O loutky se zajímají přes třicet let

Jiráskovi se zajímají o loutková divadla a loutky přes třicet let. „Podědil jsem tehdy loutkové divadlo po dědečkovi,“ dodává Jirásek. Pracuje jako dokumentarista a režisér, jeho manželka vede ateliér scénografie na Janáčkově akademii múzických umění v Brně.

Na výstavě předkládají Jiráskovi návštěvníkům rodinná loutková divadla, divadla ze salonů nebo spolková a školní divadla. Dominují tu velké loutky Vojtěcha Šedivého, profesionálního řezbáře.

Loutková divadla nicméně patřívala také do řady rodin, zejména pak ve městech. Představení dělávali amatérští umělci pro své příbuzné nebo známé.

„Ve městech se hrálo loutkové divadlo více než na venkově. Lidé tam byli bohatší a také měli více volného času,“ vysvětluje Jirásek.

„V podobách divadel i loutek se hodně projevují osobnosti jejich autorů. Některý byl výtvarně i řemeslně na vysoké úrovni, jiná divadla a loutky se řadí mezi typické lidové naivní umění. Pro turnovskou výstavu jsme vybírali exponáty tak, aby zapadly do Kamenářského domu,“ říká Jirásek.

Český Kašpárek je unikát

Loutkové divadlo se v Čechách rozšířilo díky kočovným marionetářům. Vandrovali od hostince k hostinci a občas pronikli až k panstvu na zámek. Někdy si šlechta nechala vyřezat loutky a namalovat kulisy a sama se bavila hraním. Panským dětem se často starali o představení jejich učitelé.
Na přelomu 19. a 20. století byly publikem hlavně děti.

„Zvláštností českého loutkového divadla je komická figura Kašpárka. Jako třeba Rusové mají zase svého Petrušku,“ uvádí Jirásek. 

Turnovská výstava opomíjí sériově vyráběné loutky a loutková divadla. Jiráskovi na ní soustředili jedinečné loutky vytvořené pro spolková a rodinná divadla s převážně ručně malovanými kulisami.

„Prostřednictvím divadla soutěžili čeští loutkáři v dobrém s německým živlem. Ale netloukli se s ním. Hry se staly prostředkem výchovy k ušlechtilému vlastenectví a projevoval se v nich národní charakter. Vyšly stovky knížeček s hrami pro loutková divadla,“ vysvětluje Jirásek.

Němci odváželi divadla do Říše

Největší slávu zažívalo české loutkové divadlo mezi první a druhou světovou válkou. „V roce 1929 hrálo v Československu loutkové divadlo pravidelně kolem tří tisíc souborů,“ podotýká Jirásek.

„Hodně jich bylo v Sokole. Vše ale hodně postihla druhá světová válka. Nacisté v protektorátu Čechy a Morava zrušili Sokol a další české spolky. Mnoho členů Sokola Němci popravili kvůli účasti v odboji, loutková divadla odváželi do Říše,“ uvedl Jirásek.

Popularita loutek za Rakouska-Uherska a první republiky vyústila po roce 1950 do úspěchu českého moderního loutkového divadla a mezinárodního ocenění českého loutkového filmu.

Zájem o české loutky vzrostl poté, co se loni v prosinci dostaly na seznam kulturního dědictví UNESCO.

„V současné době je velké štěstí, pokud se nám podaří objevit v terénu nějaké další staré kousky do sbírky,“ upozorňuje Jirásek. Především v devadesátých letech minulého století se podle něj mnoho loutek vyvezlo do Německa sběratelé je teď v aukcích vykupují zpátky domů. Výstava „Loutky ze staré půdy“ potrvá do 21. ledna příštího roku.