Podle údajů z Ústavu zdravotnických informací a statistiky se v ČR za posledních deset let zvýšil počet lidí, kteří se léčí na logopedii. Nárůst činí více než 26 tisíc lidí. Čím je to podle vás způsobeno?
Obklopuje nás spousta zvuků. Kamkoliv vlezete, všude hraje muzika. Vytváří se takzvaný ochranný útlum, děti nepřesně naslouchají. Tím, že mají oslabenou sluchovou pozornost, nedokážou pořádně rozlišovat jednotlivé hlásky. Oproti minulým letům jsou dnešní děti ve vývoji zpožděné zhruba o rok.

Děti jsou tedy přetížené množstvím zvuků?
Jednak žijí v prostředí s nadměrným množstvím zvuků. Jednak je rodiče někdy zatěžují slovními obraty, které jsou nepřiměřené danému věku nebo zbytečně dlouhými větami. Děti jim nerozumí, tím pádem neposlouchají, protože je to nebaví. Rodiče by na ně měli mluvit stručněji, výrazněji a více artikulovat. Čím menší děti, tím více je důležité zapojit mimiku. Nejefektivnější způsob učení je napodobování. Samozřejmě dneska děti používají tablety a mobily, u kterých ale nemají co napodobit. Navíc potřebují zpětnou vazbu, maminka se usměje, pohladí je.

Moderní technika se dnes nedá úplně vymýtit. Předpokládám, že jde spíš o to ji užívat rozumně.
Rodiče dají tablet i dvouletým dětem. V tomto věku ale klidně můžou koukat do automatické pračky (smích). Doporučovala bych moderní techniku až později, zhruba v pěti letech, kdy je dokončená první fáze vývoje řeči. Nejde ale o to, že si dítě půjde sednout do pokoje, kde si hraje s tabletem. Důležité je, aby se rodič o pohádkách s dítětem bavil. Říká se, že vizuální technika bere vítr z plachet mluvenému slovu. Děti jsou závislé na obrázcích, ale nepotřebují komunikovat. Lidský hlas se stává pouhou kulisou, nevnímají ho víc než ostatní zvuky. Rodiče se pak diví, že děti neumějí napodobit řeč, vyslovovat nebo komolí slova.

Kdy se k vám malí pacienti většinou dostanou?
Teď je trend, že děti k nám přicházejí už ve třech letech. Pokud dítě v tomto věku nemluví, nezopakuje větu o třech slovech, narůstá u něj pomalu slovní zásoba, neskloňuje, patří do péče foniatra. Ten vyšetří sluch. Může se stát, že dítě minimálně nedoslýchá, a proto se řeč opožďuje. Dřív se logopedie zaměřovala jenom na výslovnost. Bez toho, aniž by se pracovalo na ostatních dovednostech dítěte, které jsou nutné ke školní zralosti. Dnes se zaměřujeme na celkovou osobnost. Trénujeme s dětmi barvy, tvary, prostorovou a časovou orientaci. Cvičíme zrakové a sluchové vnímání, slovní zásobu.

Jaké mají pacienti nejčastěji problémy?
Pokud jde o vady, obvykle se jedná o dyslálii neboli poruchu výslovnosti. Nejvíce k nám ale chodí pacienti s opožděným vývojem řeči. Dítě nemluví na úrovni svého věku, je neobratné, nemá vyvinutou jemnou motoriku. Nebo má všechny dovednosti rozvinuté, ale řeč se nevyvíjí, takže je potřeba podporovat mluvní apetit.

Co tím konkrétně myslíte?
Vysvětlujeme, že vývoj řeči je podobný stavbě domu. Základy tvoří hrubá motorika, pak následuje jemná motorika. Výslovnost jsou až záclonky. Nemůžu je dávat do okna, když nemám postavené základy. Pokud dítě přijde a moc nemluví, nezaměřuje se na řeč, ale hrajeme různé hry. Nejlepší je, aby dítě lítalo venku, lezlo po stromech, chodilo po obrubníku, čímž trénuje balanc.

Takže pacientům v této fázi doporučujete hlavně přirozený pohyb?
Mozková centra, která působí na hrubou a jemnou motoriku, zároveň koordinují mluvidla. Proto je důležité podporovat maličké v jakémkoli pohybu. V ordinaci třeba přelézají překážky, chodíme po laně, skládají si, hrají s modelínou. Když se tyto oblasti rozvinou, rozbíhá se i vývoj řeči.

Když se ještě vrátíme k vadám řeči, mluví odborníci často také o koktavosti.
Obvykle se objevuje takzvaná vývojová neplynulost. Dítě je v disharmonii. Narůstá slovní zásoba, řeč se rozvíjí, ale mluvidla ještě nestíhají. Děti třeba opakují slova nebo celé věty. Ovšem tato fáze by neměla trvat déle než dva měsíce. Proto vybízíme učitelky ve školce, pokud si něčeho takového všimnou, aby okamžitě upozornily rodiče. Jakmile se s dítětem pracuje, dělají se třeba dechová cvičení, rytmizuje se, situace se zlepšuje. Důležité také je, aby se rodina uklidnila a zvolila pomalejší životní tempo. Zajímavé je, že vývojová neplynulost postihuje více kluky. Jsou to většinou malí zatvrzelci. Pokud se problém neřeší, může přerůst v koktavost. Spouštěče poruchy mohou být různé. U některého dítěte takzvaně bouchne bomba a nic se nestane. Jiné se tak neuvěřitelně těší na nějakou událost, až se z toho rozkoktá.

Stává se, že děti přijdou do první třídy a pod stresem učiva nebo vlivem změn se rozkoktají?
Určitě se to děje. Dítě může mít nějaké vrozené dispozice. Roli sehraje i tlak od rodičů nebo školy.

Dnešní děti neumějí vyprávět pohádky, říká logopedka

Co by dítě před vstupem do školy mělo umět?
Rozpoznat hlásky, mluvit ve větách a gramaticky správně. Mělo by přiměřeně komunikovat s okolím. Také by mělo vědět, že se jinak baví s kamarádem, jinak s dospělými. Dneska děti neumějí povídat o tom, co zažily o víkendu, vyprávět pohádky. Samozřejmě nemůžeme vinit jenom rodiče. I společenské klima není dobře nastavené. Děti jsou přetížené. Mají málo pohybu. Přepravují se hodně auty. Schází jim klasické vyblbnutí venku.

Kdy vy jako logopedka doporučujete odklad?
Nemusí mít stoprocentní výslovnost. Pokud umí vyslovit určité hlásky, ale ještě je všechny v řeči nepoužívá, není k odkladu důvod. Jestliže je v ostatních oblastech zralé, samozřejmě do školy může jít. Naopak zásadní problémy jsou, pokud dítě nemá dostatečnou slovní zásobu, vázne porozumění řeči, mluví gramaticky špatně.

Vedete i rodiče, kteří stejně jako jejich děti také špatně mluví nebo vyslovují?
Ideální je, když děti zvládnou výslovnost, než nastupují do školy, případně v první třídě. Potom už motivace slábne, protože dětem různé odchylky projdou. Zvlášť pokud dítě neslyší, že říká něco špatně, nemá potřebu se opravit. Skutečně se někdy věnuji i rodičům. Mimochodem ke mně teď chodí i několik dospělých, kteří ráčkují a mají potíže se sykavkami.

Je obvyklé, že léčbu rodiče s dětmi nedokončí? Třeba kvůli tomu, že nevidí rychlé pokroky nebo ztratí motivaci?
Nedělám si žádnou statistiku. Existují i logopedičtí turisté. Protože nás je málo, s kolegy se dobře známe a spolupracujeme. O takových případech si mezi sebou řekneme. Výjimečně se stane, že si pacienty vyměníme. Ale většinou je to bez efektu. Teď je spíš velkým problémem, že rodiče jsou netrpěliví. Pořád dokola jim musím říkat, že dítě má všechny dispozice, jenom potřebuje více času.

Narážíte také na to, že rodiče nedělají s dětmi domácí úkoly?
Zodpovědnost je vždy nejvíce na rodičích. Říkám jim, že já pouze problémem vedu, ale záleží na nich, jak budou s dětmi pracovat. Nabádám je, aby zavedli nějaký pravidelný režim. Pokud třeba dítě přijde pozdě z tréninku, ať už necvičí, ale rodiče mu vyberou jiné tři čtyři dny v týdnu. Někdo zase trénuje v autě. Toto prostředí moc nedoporučuji, protože dítě má roztříštěnou pozornost. Někdy přinesou rodiče papíry s přípravou a jsou úplně netknuté. V takových chvílích je mi jasné, že doma nic nedělali. Na druhou stranu nevidím, jak rodina žije. Nejsem učitelka a nechci je pérovat. Nicméně řekla bych, že před nástupem do školy rodiče vždycky finišují.

Chtějí ještě něco na poslední chvíli dohnat?
Rodiče se někdy v cílové rovince proberou a začnou více procvičovat. Jsou ale samozřejmě lidé, kteří pracují systematicky.

Logopedka v Rozstřelu: Naučte dítě včas smrkat, bude i lépe mluvit